Břetislav Rychlík

V nebi je Kaufland zadarmo

Zpráva z natáčení. Aneb v čem je síla a možnosti

Od prosince 2006 do prosince 2007 jsme natáčeli s mojí ženou Monikou celoroční sběrný dokumentární film Černá srdce. Pohled čtyř lidí na čtyři romské rodiny ve čtyřech zemích střední Evropy ve čtyřech ročních obdobích. Tím doplňujícím pohledem byly fotografie Jindřicha Štreita a Marie Zachovalové (1981–2008). Střídali jsme vždycky mužský a ženský pohled. Maruška a já jsme rok dojížděli do romské osady na Slovensku a do tradiční venkovské romské komunity v Maďarsku. Monika a Jindřich Štreit pracovali v industriální oblasti v Polsku a v předměstské romské komunitě u Olomouce.

Fajta, famelija

Někde na začátku stála informace ze sociologického průzkumu zveřejněného na webu Muzea romské kultury v Brně: „Mnozí mladí Romové se chtějí vyrovnat Neromům zejména v materiálních projevech způsobu života. Postupně došlo v další generaci k negativní přeměně myšlení a chápání hodnot, kdy konzumní statky, majetek a peníze kladou mnozí mladší Romové na prvé místo ve svém hodnotovém žebříčku a hodnotí podle toho i druhé.“

Film měl sledovat komplex současných romských zvyků, obřadů, projevů víry. Současně všednodenní život a rozdíl mezi sny Romů a skutečností. Jestli se vůbec v tomto středoevropském prostoru liší – a jestli dodnes zůstává v životě Romů největší hodnotou rodina, rodina velká, extenzivní, tedy příbuzenstvo – fajta, famelija. Jednoduše řečeno: jsou ti Romové ještě vlastně Romové?

Slovenská rodina Žigova žije až na konci osady Járeček u Markušovců na Spiši. Jsou chudší než ti jiní chudáci v osadě („Pane Bože, pane Bože... to je bída, oni jsou na tom ještě hůř než my,“ zděšeně vzdechl maďarský hrdina filmu, starý Imre Kalo, když jsme ho přivezli do Járečku). Někteří mají vrozenou tělesnou vadu, která je odsuzuje k nemožnosti fyzické práce. Ale čímsi jsou nejblíže těm tradičním až romantizujícím představám o Romech. Od muzikálnosti přes slovesné projevy po víru, hraničící s mystikou. V nejstarší a střední generaci. Všechny tyto znaky měly odvrácenou tvář, kterou v sobě chudoba nese. Velkou víru v moc peněz a neschopnost s nimi jakkoliv hospodařit. „Děti větru“ žijí ze dne na den. V čase našeho příjezdu do osady se po ní ještě dokonce potulovala mezi smečkami psů a hordami dětí stádečka koz zakoupená Člověkem v tísni. Romové se měli učit vyrábět sýr, prodávat ho, chovat stáda na maso, mléko. Kozy jednoho dne nebyly. Celou dobu jsem přemýšlel a myslím na to dodnes, co bude s dětmi bystrými, nadanými, s tou nejmladší „globalizovanou“ generací, až pominou starší generace a zbytky hodnot a tradic, které v sobě nesou. Děti vyrůstající bez naděje v jedné místnosti chýše s desítkou sourozenců a dospělými, kteří jim říkají, že v nebi je Kaufland zadarmo.

Lačhi rat!

Moravská rodina Somsiova má kořeny v jednom z nejstarších rodů. Danielovi jsou usazení na Moravě od 18. století, propojeni s tradiční rodinou Holomků. Tyto rodiny patří k oné hrstce asi pěti set českých a moravských Romů, kteří přežili peklo holocaustu. Matka rodu Jiřina Somsiová (Danielová), vyučená kuchařka, si uvědomuje, že Romové musí na sobě pracovat víc než ostatní a spoléhat se na svoje vlastní síly. Je předsedkyní olomoucké pobočky Společenství Romů na Moravě, občanského sdružení, které má v místě bydliště jejich rodiny funkční komunitní centrum s desítkami aktivit. Sama vede taneční kroužek, šije kostýmy pro tanečníky, vystupují doprovázeni kapelou složenou z Jiřininých dětí a vnuků. Každoročně představují romskou kulturu na společné akci města Olomouce a Olomouckého kraje Umíme se domluvit. To je svátek národnostních menšin a postižených olomouckého kraje. Spoluorganizují Romskou pouť na Svatém Kopečku, kterou pořádá Charita. Jiřina celou energickou vahou své osobnosti vede letní tábory pro romské děti ze sociálně slabých rodin. Vaří jim tam, péruje je, když zlobí. V roce 2010 to byl už 18. ročník. Tábor je finančně podporován z projektu Prevence kriminality. Většinou se konají dva turnusy (po 30 dětech) na tábornické základně Domu dětí a mládeže Olomouc na Pohořanech.

Její děti i vnoučata se většinou bez problému dostaly na střední i vysoké školy. To píšu proto, že oni jsou důkazem, že když si Romové sami uvědomí svoji sílu a možnosti, ponechají si kulturu a empatii, budou oni výzvou pro naši otupělou společnost. Na to, že se při řešení tzv. romské otázky můžeme spoléhat na politické elity, musí totiž Romové zapomenout.

Lačhi rat! Dobrou noc!

Břetislav Rychlík (1958) je herec, scénárista, režisér a publicista.

Tento text z rubriky Mosty připravilo sdružení Česko-slovenské Mosty v Bratislavě do zvláštní přílohy „Mosty. Česko-slovensko bez hraníc“ bratislavského vydání deníku Sme. Podpořil fond místopředsedy slovenské vlády pro menšiny, lidská práva a evropskou integraci.

Čtěte také:

Juraj Buzalka: Krásni vo farebnom tričku

Arne B. Mann: Najstrašnejšia kapitola

Obsah Listů 2/2011
Archiv Listů
Autoři Listů

Břetislav Rychlík

V nebi je Kaufland zadarmo

Zpráva z natáčení. Aneb v čem je síla a možnosti

Fajta, famelija

Lačhi rat!

Čtěte také:

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu