Jak se změní arabský svět?

Po tuniském prezidentovi padl i prezident Mubarak. Moc převzala armáda, nejen v Egyptě stát ve státě. A armádní špičky, velmi napojené na Mubarakův režim, přislíbily demokratizaci a svobodné volby. V Libyi nepokoje přerostly v občanskou válku i jinde v arabském světě padají dlouholeté modly. Co bude dál? Většina z nás „zná“ problémy místních lidí jen zprostředkovaně očima turistů. A hotelové luxusní rezidence jsou na celém světě stejné. Kdo by nepřál komukoliv na světě kouzla, ale často také těžkosti svobody a demokracie, nejlépe evropského střihu? Je však reálné něco takového očekávat? Obávám se že nikoliv. Nebo existuje někde v těchto zemích demokratický režim? Tam vždy vládli panovníci s téměř absolutní mocí, ať už se jejich funkce nazývala prezident, král nebo vůdce. Tu celkem lidumilný, jinde striktně absolutistický, vždy však vládnoucí pevnou rukou, spojenou silným stiskem s armádou. Pád monarchy doposud znamenal jen dvě varianty vývoje: buď na jeho místo nastoupil jiný takovýto vládce a převzal časem jeho vůdcovské manýry (jako kdysi Mubarak po Sadatovi), nebo zvítězila „demokracie“ islamistického střihu (jako v Íránu po pádu Rézy Páhlavího). Obávám se, že nic zásadně jiného nás teď asi nečeká ani v Egyptě, Libyi či jinde. Islamistická republika by bylo asi vůbec to nejhorší, co by mohlo celý Blízký východ potkat a zásadně i ohrozit mírové snahy a normalizaci vztahů s Izraelem. Pamatujete, jak „monarcha“ prezident Sadat jako první arabský představitel navštívil Izrael, vystoupil s projevem v Knessetu a uzavřel mírovou smlouvu? Udělal by něco takového islamistický demokraticky zvolený prezident např. íránského ražení? Demokracie není vždy jen evropská a monarcha není všude aristokrat typu anglické královny. Všude, kde se stane jakékoliv náboženství podstatou státní politiky, třeba i pod praporem demokracie, nakonec skutečné demokracie jako možnosti volby moc nezbude... Není možné zároveň zapomínat, že skutečným důvodem nepokojů byla a je především tristní ekonomická situace obyčejných lidí, bez ohledu na způsob vládnutí. A tady bude velká úloha pro EU i USA.

Jiří Němec

Čtěte také:

Jiří Němec: Salámová metoda?

Miroslav Klučka: Tak třeba káva

Obsah Listů 2/2011
Archiv Listů
Autoři Listů

Jak se změní arabský svět?

Čtěte také:

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu