Góly do vlastní branky

Černí Petři, kteří zůstali ODS po krizi ve zdravotnictví a které svým jednáním způsobili její poslanci Boris Šťastný, Marek Šnajdr a Marek Benda, byli rychle nahrazeni novými. Jako by v této straně zdomácněli. Ani se ještě nepřestalo mluvit o útoku pražské organizace ODS na Miroslava Kalouska v kauze finančního zabezpečení českého předsednictví Evropské unie, do které se nejspíš nedobrovolně musel vložit i Petr Nečas, a už se v centru pozornosti objevil poslanec Pavel Suchánek. Ten si sice v dobré společnosti vyrazil na golf kamsi do Dubaje, ale jeho hráči byli z prostředí, které veřejnost pospolu dost nerada vidí. Tuší lobbování. Manažerům to – s výjimkou Víta Bárty v případě generálního ředitele Českých drah Petra Žaluda – nikdo nevyčítal, Černý Petr zůstal politikovi. Ke cti premiéra není možno neuvést, že byl proti tomu, aby se tento poslanec stal předsedou rozpočtového výboru Sněmovny, dával přednost Michalu Doktorovi. Proč asi? Měl snad Petr Nečas obavy, že Suchánek jako prezident parlamentního golfového klubu nebude mít na vedení nejdůležitějšího sněmovního výboru čas? Nebo v tom hrály roli jiné, důležitější faktory? Určitě u něho jako zkušeného poslance neočekával, že jako předseda Sněmovny Miloslav Vlček ponese do aerolinií stovky tisíc korun ve šrajtofli.

Na scéně se znovu objevila kauza ProMoPro. Tentokrát se v ohnisku pozornosti ocitl ředitel Finančního analytického útvaru Ministerstva financí Milan Cícer. Není k tomu zas moc co dodávat. Jen projevit obavu, aby dobrý profesionál a v téhle vysoké hře jen pěšák nedopadl stejně jako Libor Michálek v kauze Drobil.

ODS si krátce poté vsítila gól do vlastní branky odejmutím licence svým osmnácti buňkám za spolupráci zastupitelů s komunisty. Kdyby doložila analýzou, že výsledky práce v těchto obcích a městech jsou proto špatné, dalo by se to pochopit. Ale o věcné analýze ani slovo. Rozhodující byl ideologický pohled, přesvědčení, že vede-li politická strana antikomunistickou politiku, nemůže s komunisty spolupracovat. Černý Petr zůstal pro změnu občanům tam, kde spolupráce vedla k úspěchům. A členům ODS, kteří raději ze strany odešli.

Václav Moravec ve svých Otázkách mluvil o pocitu, že z boje proti korupci se stal kýč. Jak i obvykle nazývá podobné jevy Václav Bělohradský. V jakési jevové a spíše bulvární podobě možná jde o dobrý postřeh, ale fakticky je situace poněkud jiná. Vláda vyhlášením, že chce být subjektem rozpočtové odpovědnosti a boje proti korupci, vypustila džina z láhve, který si začal žít vlastním životem a stává se bumerangem špatného svědomí. A to proto, že se stal i základním kritériem posuzování vlády, kterému zatím není schopná dostát a sama se topí ve vlastních kauzách.

Antonín Rašek

Čtěte také:

Eline de Ridderová: Proč by ČR neměla spoléhat na EU při řešení problému korupce

Jiří Koubek: Check-out Republic aneb Ráj jen pro bílé

Obsah Listů 2/2011
Archiv Listů
Autoři Listů

Góly do vlastní branky

Čtěte také:

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu