Mezi vychovávajícím a vychovávaným musí vzniknout vztah důvěry, náklonnost a mějme odvahu říci i láska. Jarmila Zobačová učí na Základní škole v brněnské Merhautově třetí třídu, ve které jsou skoro všechny děti romské. Je jich patnáct. O práci se dělí s asistentkou, slečnou Mgr. Gabrielou Makovičkovou, ale to a odnedávna. První a druhou třídu učila bez asistentky – chyběly peníze na plat. Našli se ale studenti sociální pedagogiky, kteří pomáhají. Kadá rodina má přiděleného studenta, který dochází, s ákem se učí, pomáhá s úlohami a spolupracuje s rodinou. Vyvíjí se vztah porozumění a společného úsilí. Romské rodiny nemají v tradici takovou záměrnou výchovnou péči. Dítě se účastní skoro jako rovnocenný člen rodiny ivota dospělých. Nebývalo zvykem pořizovat hračky, pastelky, leporela, kreslit, modelovat, povídat a hrát si. Pohádky si spíš povídali dospělí. Byty bývají těsné. Rodiče mívají malý zájem na školní úspěšnosti dětí a sami trpí nedostatečným vzděláním. Je nutno je pro spolupráci se školou získávat a naučit je chápat, jak je vzdělání důleité.
Jsou rodiny, kde se u spolupráce daří. Největším problémem v první třídě bývá nedostatečná znalost češtiny, většinou se děti ale ani romsky dobře v rodině nenaučí. Ve třídě Mgr. Zobačové část dětí neabsolvovala předškolní přípravu, ať v nultém ročníku, nebo ve školce. Dnes u to není poznat. Individuální péče a spolupráce s rodinami udělala divy. Na ZŠ mají tři paralelní třetí třídy. Děti si na sebe zvykají a spolupracují. Ty romské se učí podle stejného plánu jako v jiných třídách. Na áky jsou tyté poadavky, ale péče mnohem větší. Paní učitelka říká, e bez spolupráce s rodinou to nejde. Jezdí se na dovolenou, k moři, na školu v přírodě, udělali zájezd do Chánova, aby děti i rodiče viděli, jak rozdílně Romové mohou ít. Děti jsou při svém temperamentu kadou přestávku v pohybu, většinou v zadní části třídy na koberci. Mají dvakrát tolik tělocviku ne ostatní. A co je hlavní, ve škole se jim líbí, mají paní učitelku i její pomocnici povaují za své spolehlivé, důvěrné, ale samozřejmě dominantní přítelkyně, které respektují.
J. Zobačová ve spolupráci s ČT vytvořila mnohadílný pořad Ptáčata – aneb Nejsme ádná béčka. Nedávno byl vyznamenán. A co bude, paní učitelko, s dětmi z vaší třídy? Nezůstanou přece jen izolované? A jestli se propojí do většinové společnosti a budou dovednostmi a způsobem ivota na tom podobně jako ostatní, nebudou pouze ojedinělým důkazem, e výchova a vzdělání můe během jedné generace udělat tenhle div, kdy se pro to vytvoří podmínky a dají se do toho lidé jako vy a vaši spolupracovníci? – Odpověď? Vlastně smutná, jen veliký otazník.
Ondřej Vaculík:
Člověk jménem Rour
Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem
Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát
Anna Militzová:
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse
Jurij Andruchovyč:
Rekreace aneb Slavnosti Vzkříeného Ducha
Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze enevy
Jiří Weil:
trasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?
Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.
Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!
Mapa webu - přehled článků a struktury webu.
Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.
Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu
Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.