Druhého ledna oslavil Petr Pithart sedmdesátiny. Jeho základní pohledy na člověka a jeho poslání, na pointy českých dějin i na smysl politiky sdílím. Pro podezření z podjatosti mi nepřísluší pokoušet se o objektivní zhodnocení jeho významu. Jedno ale smím: obhájit ho. Ano, patřil k idealistům, kteří věřili ve vnitřní obrodu KSČ. Jako demokrat usiloval o její demokratizaci, hlavně na stránkách Literárních novin. Kdy zjistil, e to nejde, nečekal, a ho vyhodí, ale ze strany vystoupil. Přišel o místo na fakultě. Uchytil se jako čerpač. Za pár let si našel místo podnikového právníka, ale jakmile podepsal Chartu 77, dostal vyhazov.
Omluvil se za svou dávnější minulost. Přesněji za to, e mu prozření trvalo dlouho. Jak má taková omluva vypadat? Myslím technicky. Jak má najít cestu k těm, kdo si ji přejí slyšet? On to udělal v knize Osmašedesátý. Je to jeho jediný text, který vydal pod pseudonymem, ale stejně všichni věděli, kdo je autorem. Všechny ostatní texty vydával pod svým jménem. Také to schytával. StB ho vyslýchala, zavírala. Nenechal se vyvést z míry.
Právníkem zůstal. Nikoli profesními návyky, ale postojem, smýšlením. Své pojetí práva filozoficky zdůvodňuje. Stojí na pozici práva přirozeného, intimně souvisejícího s mravností. I proto u v lednu 1990 jako lídr OF vyzýval k respektování právních zásad. Lidé si z toho pamatují pouze slyším trávu růst. Vytýkali mu, e dusí revoluční vzmach. U nás však byla situace nikoli revoluční, ale chaotická. V řadě podniků vznikla dvě i tři OF, která se vzájemně potírala. Panovala svévole a často nebylo jasno, bude-li mít takový podnik za pár měsíců na výplaty. On chtěl, abychom zůstali právním státem. Vytýkali mu ústupnost, zejména vůči hrubiánským postupům Mečiarovým. On však ví, e předpokladem politiky je komunikace, zachování dialogu. Bída naší současné politiky spočívá mj. v tom, e jí tento předpoklad chybí. Říkají o něm, e je intelektuál, proto nemá v politice místa. Prý je to teoretik, utopista, který neví, jak to ve světě chodí. Ano, politik, který se snaí vnímat souvislosti, rozumět i oponentům, a přitom sám je vnitřně pravdivý, není vítán. Připomíná ohroený druh, jemu ivotní prostředí přestává přát. V naší politice se cení vychytralost, nikoli intelekt. Bohuel ani charakter. Pragmatik moná označí Pitharta za donkichota české politiky. To, s čím se potýká, ale nejsou větrné mlýny, nýbr vyprázdněnost českého politického prostředí. Je tomu tak nikoli ke škodě Petra Pitharta, ale ke škodě naší politiky.
(Podle pořadu Názory a argumenty ČRo 6, 2. 1. 2011)
Ondřej Vaculík:
Člověk jménem Rour
Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem
Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát
Anna Militzová:
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse
Jurij Andruchovyč:
Rekreace aneb Slavnosti Vzkříeného Ducha
Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze enevy
Jiří Weil:
trasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?
Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.
Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!
Mapa webu - přehled článků a struktury webu.
Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.
Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu
Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.