A. J. Liehm

Humory

Proč jsou Čechy jediná evropská země, která nemá týdeník pro politický humor, satiru, ptám se. – Zřejmě ho není třeba, říkají. Noviny, média vlastně nejsou o ničem jiném... Možná. Taky se mi zdá. Zvláštní, mimořádný talent? Ten mají prý pro humor Angličani a židi. Schopnost smát se, vysmívat sami sobě. Od Laurence Sterna po Wodehouse, až k dnešku. Ale není židovský humor až nápadně blízký českému? Podle Freuda je humor nejúčinnější obraná reakce proti různým depresím a psychismům. Nejradikálnější revolta ducha, podle Quinta. Komično dovedené do krajnosti, takové, co už není k smíchu – praví Flaubert.

Základní idiom židovského – nebo českého – humoru je podle mého tenhle: Po pogromu vyleze pan Kohn ze sklepa a šátrá se ulicí. Na zemi mrtvoly, kolem vypálené domy. Na vratech, přibitý kozáckým bajonetem, jeho nejbližší přítel pan Lévy. – Co tady děláte? vyhrkne zděšeně pan Kohn. Chrchrchr, zachrčí pan Lévy. – Ale to musí strašně bolet... – Jenom když se směju, sípá pan Lévy.

Že vás přešel smích? A co když Brecht domýšlí Švejka na frontě: Nestřílejte, sou tady lidi! A Kundera: Bez ironie není literatura.

Byla o tom onehdy celá velká konference. O smíchu, od Bergsona k dnešku. A tím pádem o humoru. Asi takhle: Základem je radost, že jsem se postavil na odpor tlaku, který moje strategie aspoň částečně zbavila tíživosti, až se zdá, že vlastně nic. Trpký smích černého humoru je nakonec přece jen smích...

Tolik pokud jde o humor. Ale nepřekonatelně vynalézavá čeština umí ještě něco jiného. „To jsou humory,“ říká. Zkouším, jak to říci v jiném jazyce, ale nejde mi to. Beru na pomoc noviny, televizi, rozhlas, jsou jich přece plné. Posuďte sami:

Slečna Middletonová se bude vdávat za velšského knížete a bude královnou, monacké kníže se bude ženit se slečnou Wittstockovou, povoláním závodní plavkyni, a ta bude kněžna, české kníže se obětuje a dá se korunovat na Račanech, miliarda lidí trpí podvýživou, irácká vláda nadělala třikrát tolik mrtvých jako Husejnův režim, nejbohatší státy světa se dohodly, že se nedohodnou, NATO odejde a neodejde z Afghánistánu, papež vyzkouší kondom, třetí odboj, zápas o pražskou radnici mezi dvěma mafiemi a na facebooku, korupčníci udělají konec korupci (zdaleka ne jenom u nás), budoucnost českého fotbalu je v Africe, v Čechách je nejdražší elektřina v Evropě, ministerstvo kultury se asi překřtí na ministerstvo zábavy...

To jsou humory, řeknete česky. Každý jazyk má svou specifiku.

Ale vás tohle všechno přece už nebolí, konejší mě. – Jenom když se směju, sípám.

A. J. Liehm

Čtěte také:

Tomáš Tichák: Bílá tma

Ladislav Šenkyřík: Nepotřebné ženy padesát plus

Obsah Listů 6/2010
Archiv Listů
Autoři Listů

A. J. Liehm

Humory

Čtěte také:

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu