Andrzej S. Jagodziński

Překladatel Čechů a Slováků

Piotr Godlewski zemřel 3. října ve Varšavě ve věku 81 let a já se nemohu smířit s myšlenkou, že o příteli musím psát v minulém čase. Navíc mám pocit viny, že jsem ho v posledních měsících zanedbával. „Pospěšme si s láskou k lidem, tak rychle odcházejí,” napsal polský básník a kněz Jan Twardowski. Jak často si tuhle pravdu uvědomujeme pozdě!

Piotr se v posledních letech pohyboval na vozíku a skoro nevycházel. Ovšem téměř do posledních dnů pracoval na překladech; překlad posledního románu dokončil v srpnu. Jeho dílo bylo imponující: přeložil desítky knih a redigoval jich zřejmě stovky. Byl autorem nesčetného množství publicistických a esejistických textů, recenzí atd. Přeložil zásadní díla české a slovenské literatury: Příliš hlučnou samotu, Městečko, kde se zastavil čas, trilogii Svatby v domě, Vita nuova a Proluky (za ty dostal roku 2000 nejprestižnější překladatelskou cenu – časopisu Literatura na wiecie), Dotazník, Prima sezónu a Dvě vraždy v mém dvojím životě, Valčík na rozloučenou, romány Třešňákovy a Kriseové, ale také eseje Moc bezmocných, Thriller a Dopis Husákovi Václava Havla, Obnovení pořádku Milana Šimečky nebo Mráz přichází z Kremlu Zdeňka Mlynáře (tyto knihy měly v podzemních nakladatelstvích několik vydání).

Slováci mu vděčí mj. za překlad Posledného koňa Pompejí Pavla Vilikovského nebo zásadního výboru slovenské esejistiky Slovenská otázka v XX. storočiu, který připravil Rudolf Chmel. Přeložil mnoho historických románů a vědeckých prací Viléma Prečana, Jaroslava Valenty, Vojtěcha Zamarovského, Miroslava Ivanova, Josefa Janáčka...

Byl mimořádně skromný – do jeho životopisu patřila ozbrojená účast ve Varšavském povstání a členství v poválečném podzemí, ale ani před nejbližšími přáteli se tím nechlubil a o mnoha podrobnostech jsem se dozvěděl vlastně náhodou až po jeho smrti. Imponoval zato mimořádným smyslem pro humor, sebeironií a odstupem od sebe sama, což jsou vlastnosti u nás Poláků dost vzácné.

S demokratickou opozicí byl spjat od vzniku Výboru na obranu dělníků (KOR) v roce 1976; od té doby jsme se znali. Byl u zrodu většiny polských nezávislých časopisů té doby: od roku 1978 spolupracoval s čtvrtletníkem Krytyka, později také s časopisy Zapis, Wezwanie, Karta, Almanach Humanistyczny, Tygodnik Wojenny a Tygodnik Mazowsze. Většinu knižních překladů publikoval v legendárním podzemním nakladatelství NOWA. Jeho pseudonym Paweł Heartman zaručoval vysokou kvalitu překladů a způsoboval, že čtenáři sáhli i po dílech tehdy méně známých českých nebo slovenských autorů.

Přesný a kompetentní překladatel, svědomitý a pedantský redaktor mě, o generaci mladšího a vzdělaného v komunistických školách, nejednou zahanboval rozsáhlými a hlubokými historickými znalostmi. Nikdy neodmítal pomoci, když jsem si nedokázal poradit s těžkým textem. Doufal jsem, že mu vbrzku připravím překvapení obsáhlým výborem esejů Václava Havla, ve kterém nemohlo chybět mnoho jeho překladů. Nestihl jsem to...

Už nepřeloží žádnou knihu. Zanechal však po sobě obrovské dílo. Vím, že pokud se setkáme na onom světě, určitě se mě nejdřív zeptá, jakou dobrou českou nebo slovenskou knihu jsem četl naposled. Sbohem, příteli!

Obsah Listů 6/2010
Archiv Listů
Autoři Listů

Andrzej S. Jagodziński

Překladatel Čechů a Slováků

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu