S prosincem k nám přišla zima a televize a noviny se snaily publikum jako obvykle přesvědčit, e nastala katastrofa. Třeskutý mráz e je něco jako zemětřesení a chumelenice snad česká obdoba tsunami. Mě naopak potěšilo, e všechnu tu nervozitu závěru roku, v něm čas ubývá rychleji ne nesplněné úkoly, aspoň dočasně přikryla běloba, zaoblující ostré hrany a tlumící hluk. Dokonce sem ani z hor nedoléhá, napadá mne, e si vlekaři mnou ruce a zimní střediska, ač drcena alpskou konkurencí, praskají ve švech.
Z těch médií se dovídáme i jiné pěkné věci, zejména zde na Moravě, na kterou, jak dnes čtu, opět uhodily kruté mrazy a valí se sněhové záplavy. Tak třeba e prý na nádraích dochází opakovaně k zafoukávání výhybek. Čechy, hlavně Praha, se u ale zase vracejí k normálu pohrom komunálně politických. Hlavně k onomu neštěstí vyznavačů směru, jen je v hlavním městě právě TOP. Ty zradil občanskodemokratický nepřítel a spikl se proti nim s všeobecným nepřítelem socanským. e věří v čistotu neposkvrněných osobností a cítí se podvedeni, lze pochopit u teenagerů, co ale všichni ti protřelí přívrenci Bursíkových zelených, Evropských demokratů, Unie svobody, ODA a jiných pravicových stran s lidskou tváří? Příkladem budi reisérka Olga Sommerová, která v rozhovoru pro Mladou frontu hovořila, cituji, o sprostotě té koalice, jí jde jen o to, aby se neodpojila od svých penězovodů. Konec citátu. Na otázku, proč jí nevadí, e se ve Sněmovně ocitla stejným způsobem v opozici vítězná sociální demokracie, odpovídá, e to bylo něco jiného, toti protest proti odpudivému Paroubkovi. K diagnóze takového rozšířeného občanského postoje se mi nedaří dobrat. Jistěe se nám ona koalice nemusí a snad ani nemůe líbit. Ale jednak jsme my, blizzardy ošlehaní Moravané, na takové pikle zvyklí a jednak si obě strany v tomto případě počínaly zcela logicky, troufám si tvrdit, e i politologicky. Taky lze pochopit názor, e někdy je kadá změna dobrá. Ale kde se bere u tolika vynikajících uměleckých nebo vědeckých osobností pravicová uhlířská víra v sociálně darwinistickou stranu ministra financí a především přesvědčení o morálně ozdravné moci sdruení radikálně pragmatických odpadlíků jiných stran? – Olga Sommerová říká: Top 09, to byla ta touha po změně.
Vůbec nějak přibývá úkazů, jim nerozumím. A nevím ani, jestli mě mají těšit, nebo spíš děsit. Taky třeba vývoj česko-slovenských vztahů. Někdejší vzývaná i reálně existující vzájemnost či dokonce bratrství se u zdály definitivně ztraceny v lhostejnosti, navzdory úsilí skvělých, ale rovně do nenávratna mizejících obětavců. A teď zčistajasna se společný svět zázračně vynořuje ze zapomnění – v té nejtupější bulvární podobě televizních superstar, talentmánií, miss a pretty women.
Ačkoli je světlo, skoro nic nevidím. V těchto dnech se tomu říká bílá tma: Česko pohltila bílá tma, Praha svolává krizový štáb! Domalicko ovládla bílá tma. Plzeňský region se od odpoledne potýkal se silným sněením. Největší problémy způsobovala bílá tma na silnicích... Čtu ve Wikipedii: termín z meteorologie, který označuje stav počasí, během kterého dochází k extrémně silnému sněení, často doprovázenému větrem. Vlivem těchto zhoršených podmínek následně klesá viditelnost a k bodu nula, co znamená, e nejsou vidět předměty ani v bezprostředním okolí. Vzhledem k nulové viditelnosti následně dochází k problematické orientaci a přesunu, kdy například u dopravy dochází k ochromení a často a k úplnému zastavení.
Jaký je ale vlastně rozdíl mezi bílou tmou a černým světlem? To je název fotografického efektu, dočítám se, ale také titul románu Václava Řezáče o temnotě lidské povahy. Jdu se podívat z okna. Na zasněené stromy se tiše snášejí vločky. Do Vánoc prý přijde obleva, ale ty samotné jsou přece také tím pěkným, co shůry špatné zakryje. A e na blátě bude moná celý příští rok, na to teď myslet netřeba.
Václav Jamek: Konzervatismus čili utopie
Ladislav Šenkyřík: Nepotřebné ženy padesát plus
Ondřej Vaculík:
Člověk jménem Rour
Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem
Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát
Anna Militzová:
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse
Jurij Andruchovyč:
Rekreace aneb Slavnosti Vzkříeného Ducha
Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze enevy
Jiří Weil:
trasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?
Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.
Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!
Mapa webu - přehled článků a struktury webu.
Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.
Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu
Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.