Olga Šulcová

Otka, nejskromnější z disidentů

Nevím, jak na takto otitulkovaný příspěvek o právě vyšlé knížce Jarmily Cysařové ta, o níž knížka pojednává, pohlédne. Vlastně naopak: až moc dobře to vím. Při své důsledné skromnosti asi nepříliš přívětivě, zvlášť když vzápětí následují nutně další přívlastky podobného druhu: obětavá, nezištná, neúplatná, statečná... To všecko Otta Bednářová, česká publicistka – rozhlasová a později televizní reportérka, výrazná postava Zvědavé kamery, jednoho z nejsledovanějších televizních pořadů šedesátých let – skutečně je!

Všeobecně se má za to, že poutavé jsou především osudy postav rozporuplných, nejraději bouřlivých, dráždivě neuspořádaných, jaksi neproniknutelných až tajemných, o běžné věci života se příliš nestarajících. A pak tu máte takovouto skutečnost: milá a spořádaná, světlovlasá štíhlá žena (dnešním slovníkem řečeno atraktivní blondýna) v nedělním dopoledni natlouká maso na řízky a hlídá v troubě třenou bábovku. Sama se stará o své dva syny a neváhá si přibrat na starost ještě i kulturní kroužek školních dětí. Jednou týdně cestou do jejího bytu v prvním poschodí vesele štěbetají a dupou po schodech.

Jako novinářka-reportérka neváhá jít do kauz, které jsou na hraně toho, co někdejší režim snese. A někdy i nesnese. Příznačná je historie pořadu Volba povolání – jednoho z největších televizních malérů 60. let! Šlo v něm o talentovanou studentku z Vysokého Mýta, která kvůli tomu, že byla z tzv. buržoazní rodiny, musela opustit ekonomickou školu. O. Bednářová, stejně tak jako její kolega z Rudého práva, s nímž na reportáži pracovala, měli kvůli svému kritickému postoji v této záležitosti velké nepříjemnosti. Zajímaly se o ně nejenom stranické, ale i bezpečnostní orgány, hrozily jim vyhazovy ze zaměstnání. Ale psal se rok 1964 a společnost se polarizovala. Den po odvysílání této tak „skandální“ reportáže o ní příznivě referovala Večerní Praha, a Otty samotné se krom jiných zastal i tehdejší generální ředitel Čs. televize Jiří Pelikán... Kdo by tušil, že ještě mnohem vypjatější a nebezpečnější situace ji teprve čekají?

Jak ve své záslužné knize píše Jarmila Cysařová, život Otty Bednářové je příběhem statečné ženy, na kterou by se nemělo zapomenout. Po válce ji iluze o socialismu přivedly do komunistické strany. Když jako reportérka rozhlasu a televize poznala svůj omyl, zaměřila se na obranu lidských práv a spravedlnosti. Svým odmítavým postojem k srpnové invazi se vystavila existenční nejistotě a policejní šikaně v disentu. Byla přední aktivistkou samizdatu, mezi prvními spolu se svými syny podepsala Chartu 77 a získala pro ni další signatáře. Působila ve Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných a ze svých zásad neustoupila, ani když věznění v roce 1980 vážně ohrozilo její život.To všechno je třeba nahlédnout optikou doby, kdy i neúčast ve volbách byla téměř hrdinským činem...

Po listopadu 1989 stála Otta Bednářová u zrodu Výboru dobré vůle Olgy Havlové.

Její někdejší rozhlasová kolegyně a později i spoludisidentka Anna Marvanová svého času charakterizovala Ottu slovy „žena s hořícím srdcem“. Myslím, že tohleto Otka ani neví...

Jarmila Cysařová: Já prostě nemohu žít jinak, Radioservis, Praha 2010, 159 stran, 149 Kč.

Olga Šulcová (1935) je novinářka.

Čtěte také:

Marta Frišová: Proti smrti

Milan Šimečka: Kamenožráči

Obsah Listů 6/2010
Archiv Listů
Autoři Listů

Olga Šulcová

Otka, nejskromnější z disidentů

Čtěte také:

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu