Dagmar Vaněčková

Črty nejen z Rakouska

Někteří Češi bohatnou, proto jsou letos lyžařské zájezdy do Rakouska vyprodány, hlásila česká média. Zářijová statistika obecního úřadu v Badhofgastein (Salcbursko) o ubytování zahraničních hostů uvádí Čechy na 9. místě s přírůstkem 1,3 %. V té době tam totiž jezdívají pouze pěší turisté, horolezci, možná i lázeňští hosté.

Příroda v Rakousku, zejména velehorská, je majestátní, až neskutečně krásná, úroveň služeb na vysoké úrovni. Jenže když Alpy podle statistik ročně navštíví 45 milionů turistů, včetně domácích, je to dobře? A navíc skicirkus s bezpočtem výtahů, sjezdovek, sněhových kanónů. Po dálničních spojích i horských serpentinách se řítí proudy aut, autokarů, nad tím modř nebe počmáraná zplodinami kerosinu. Z letadla se horstvo jeví jako hromada kamení, ale dosud tam roste protěž i hořec, od jara do podzimu se pasou krávy horolezkyně, ještě výš šplhají kamzíci, pod Ötscherem se objeví i medvěd.

Domorodci a ti druzí

Pravda, v minulých letech zanechalo horské sedlačiny kolem 15 000 sedláků. Proč by se taky dřeli na strmých svazích, když Unie reguluje, dotuje a mohou sloužit turistice nebo sjíždět za prací, byť opodál do údolí. Hosté přijíždějí stabilně a opakovaně nejen ze sousedních, ale i ze vzdálených zemí. K životnímu prostředí se Rakušané ve své většině chovají ohleduplně, s viditelným smyslem pro krásu a úctu k tradicím. Lépe dnes na venkově než ve městech.

Dokud do Rakouska proudili uprchlíci ze sousedních států, přizpůsobili se rádi zdejšímu stylu života. S přílivem imigrantů z jiných kultur se očividně zvýšilo napětí ve městech a zejména v metropoli. I Rakousko stárne, věkový průměr se zvyšuje a porodnost původního obyvatelstva patří k nejnižším v Evropě. Proto mladí, práce schopní imigranti i z jiných kontinentů byli vítáni, ale v poslední době sílí volání politiky po imigraci kvalifikované. Zároveň výrazně klesá počet azylantů a povolení k pobytu osob. Bulvární, ale i další média podrobně referují o případech odsouvaných rodin či jednotlivců z Kosova. Kupodivu pod stejným zorným úhlem zůstávají jiné národnosti nepovšimnuty.

Turecký med

Nevoli, ba pobouření nejen médií a veřejnosti, ale i politiků kromě zelených, vzbudily názory tureckého velvyslance v listopadovém rozhovoru pro deník Die Presse. O jiné kultury se prý Rakušané zajímají jen při svých pobytech o dovolené. Bývalé impérium s mnohými etniky by mělo vědět jak spolužít s cizinci. Ostře napadl integrační politiku Rakouska a jmenovitě ministryni vnitra Fekterovou, které dokonce vytkl, že zastupuje špatnou politickou stranu. Na paškál si vzal i německou kancléřku Merkelovou. Kritiku rakouské sociální demokracie za nedodržování lidských práv odmrštil předseda jejího poslaneckého klubu Josef Cap a poukázal na nelepšící se situaci v Turecku. Velvyslancův požadavek, aby turečtina byla v Rakousku maturitním jazykem, a jiné výroky byly vesměs nadšeně přijaty v jeho mateřské zemi, ale i mnohými tureckými muslimy v Rakousku a dalších státech. Ministr zahraničí Spindelegger pozval diplomata k vysvětlení. Očekávání, že bude Ankarou odvolán, se však zatím nenaplnilo. Oboustranně bylo zdůrazněno trvání dobrých vzájemných vztahů, Turecko si ovšem šance k přijetí do EU nevylepšilo.

U sousedů i jinde

Po předchozí široce polemické debatě v Německu a dalších zemích o knize Thila Sarrazina Německo se likviduje (Deutschland schafft sich ab) ocitlo se i Rakousko ve varu diskuse o integraci muslimů. Zabývalo se jí rovněž nedávné fórum v Berlíně, určené především zamyšlení nad dějinami islámu a jeho nynější rolí v Evropě. Rakouský politolog Schmidinger se v této souvislosti domnívá, že četná islámská uskupení směřují k obnově hidžry (historickou zkratkou: vyhnání proroka Mohameda z Mekky, jeho odchod do Medíny, kde naplnil proroctví a zbudoval velkou říši dobra v soužití s jinými komunitami). Dnešní hidžra by měla směřovat k islamizaci Evropy, jinak by muslimové jako menšina neměli budoucnost.

Kolik muslimů žije mezi nepočetným obyvatelstvem nejjižnějšího cípu evropského kontinentu? Nevím.Tradičně dost Angličanů, za prací denně docházejí a dojíždějí přes dvojnásobný hraniční přechod Španělé, občas i přísně kontrolovaní. Známá atrakce ochočených opic šplhajících po gibraltarské skále mne nevábila. Zato mne přitahoval výhled na Afriku. Za mořem marocký Tanger jak na dlani. Takzvanému Euro Pointu vévodí zbrusu nová dominanta: mešita s vysoko se tyčícím minaretem. Kolem panuje čilý stavební ruch při budování okolního rozlehlého komplexu, financovaného Saudskou Arábií. Bezpochyby v obchodním porozumění se Spojeným královstvím, majitelem strategického území s úžinou mezi Evropou a Afrikou. Proč ne? Spojenectví s dědičnou absolutistickou monarchií, vládnoucí nad pohádkovým bohatstvím z nafty, se nevyhýbají ani USA.

Blahobyt dosáhl dna?

Modla současného kapitalismu, hospodářský růst, v Rakousku zpomalil na 0,9 % ve třetím čtvrtletí, avšak je vyšší než v Německu a nad průměrem EU. S nízkou nezaměstnaností stát figuruje na druhém místě Unie. Spolkový kancléř Werner Faymann oceňuje, že občan po 40–45 letech práce dosáhne zaslouženého důchodu, zatímco politolog Peter Filzmaier vidí budoucnost sarkasticky: „Dnes jsme na dně a zítra budeme o krok dále.“ S Francií a Itálií si Rakousko stále dopřává přepychu, kdy sedm z deseti zaměstnanců odchází do předčasné penze (ženy v 57 a muži v 59 letech). Odpor proti dosavadní praxi ztroskotává na taktické neústupnosti vládní koalice sociálních demokratů s lidovci, odborů a zaměstnavatelů. Přitom posunutí penzijního věku o jeden rok by znamenalo pro státní pokladnu více než 300 milionů eur příjmu ročně.

Opozicí požadovaná reforma státních struktur s nadbytečným aparátem a jeho výsadami dlouhodobě hyne v nekonečných diskusích s odborovým svazem úřednictva, doménou lidovců. Ve vyhroceném střetu se spolkovou vládou o kompetence a krácení rozpočtu ve školství předvedli svou moc zemští hejtmani pod vedením dolnorakouského Erwina Prölla, strýce vicekancléře Josepha Prölla. Výsledkem byl nemastný neslaný kompromis. Zemské vlády v pěti zemích ovládají nadále lidovci, ve třech sociální demokraté, v Korutanech svobodní (FPÖK).

Metropolitní volby

V podzimních volbách ve Štýrsku si svou pozici těsně udržel sociální demokrat Franz Voves a do koalice přizval lidovce. Zato ve Vídni nastalo očekávané zemětřesení. Sociální demokraté po dlouholeté nadvládě ztratili absolutní většinu, citelně klesli v přízni voličů i lidovci. Za vítěze voleb byl médii označen vůdce svobodných Heinz Christian Strache se ziskem takřka třetiny hlasů. Primátor Michael Häupl, šestnáct let ve funkci, zachoval klid, ignoroval jak svobodné, tak lidovce a do koalice přizval Marii Vassilakou za rovněž ztrátovou stranu zelených, původem Řekyni. Přijala nabídku stát se náměstkyní primátora, pročež v koaliční dohodě ustoupila od některých předvolebních požadavků. Rýsují se méně alternativní „zelené“ ústupky ve prospěch obchodu a zlevnění veřejné dopravy. Levicová koalice bude čelit útokům Stracheho strany svobodných především v otázkách imigrace a integrace cizinců z odlišných kultur, v souznění s kritickým míněním značné části obyvatel metropole.

Mlčet nehodlají ani frustrovaní lidovci. Vinou neobjektivního televizního zpravodajství je nadmíru často dáváno slovo představiteli BZÖ, počtem členů a voličů bezvýznamné odnoži svobodných. Podpora komunistů s jedním procentem voličů nestojí za zmínku. Ovšem ve veřejnoprávní televizi ORF probíhá silná vnitřní konfrontace, která má vyústit v předčasnou volbu nového generálního intendanta – v zájmu nadstranické orientace. Snaha chvályhodná, iluze přehnané. Někdejší prezident Rudolf Kirchschläger volal kdysi po vysoušení bažin v politice, teď už prý jde o hluboké močály, dodávají někteří komentátoři.

Dagmar Vaněčková (1933) je novinářka, žije střídavě v České republice a ve Vídni.