Erazimu Kohákovi

(K Listům 5/2010)

Vážený pane profesore, se zájmem jsem si přečetl Váš článek o T. G. Masarykovi. V naší rodině jsme měli určitou masarykovskou tradici; díky tomu jsme měli bohatou knihovnu a jako student jsem si mohl řadu Masarykových i jiných nepřístupných děl přečíst. Koncem 60. let, kdy jsem studoval, přestal být Masaryk tabu a mohli jsme o něm diskutovat i v rámci výuky (marxistické) filozofie. Dovolil bych si k Vašemu článku uvést dvě poznámky na doplnění či upřesnění.

Masaryk a Marx: Jedním z Masarykových stěžejních děl je jeho Otázka sociální. Vydal ji poměrně mlád a později ji chtěl přepracovat, ale k tomu už se nedostal. Vyrovnává se tam s marxismem (resp. socialistickým hnutím), který velmi významně ovlivnil dějiny XX. století. Marxův přístup sice kritizuje či vyvrací, ale s bojem dělníků za sociální spravedlnost souhlasí. Zatímco u nás je Marx nyní na černé listině, a dokonce parlament jej úředně zatratil, v západních zemích je dodnes uznávaným filozofem a ekonomem. Tak například současný papež ho ve svém Úvodu do křesťanství velmi často cituje. Socialismus navazuje na křesťanství, zejména na Nový Zákon. Ve svém projevu k prvnímu výročí republiky (28. říjnu 1919) se Masaryk k socialismu otevřeně hlásí.

Československá republika a Slovensko: Pracoval jsem na Slovensku v letech 1978–1984 a potom jsem tam ještě řadu let dojížděl. Prožil jsem tam aktivně i Sametovou revoluci. Mohu tedy čerpat z bezprostředních zkušeností a poznatků. Myslím, že slovenský národ se po roce 1918 teprve konstituoval. První generaci Slováků vychovali čeští učitelé. Slovensko jako zeměpisný celek do té doby neexistovalo, byly to Horní Uhry. Často se citoval výrok jakéhosi uherského grófa „Já neznám žádné Slováky...“. Je zajímavé, že slovo Slovák vzniklo v Čechách, původní název byl Slověn, Slovenka.

Na Slovensku existovaly zhruba tři proudy: evangelíci, kteří měli blízko k Čechům, používali bohoslužebnou češtinu (kraličtinu); „maďaróni“ – národnostně nevyhranění Slováci, odchovaní maďarskými školami; uznávali Maďary za jakýsi vyvolený národ; katolíci, „matičiari“: ti považovali Slovensko za střed Evropy.

Myslím si proto, že tvrzení, že „se nebyli ochotní rozpustit v československé směsi“, je dosti nepřesné. Československá identita se začala teprve vytvářet. To platí v jisté míře i pro ostatní národnosti tehdejšího Československa. Dvacet let patrně nestačilo, aby se upevnila. Myslím si také, že tehdejší události je třeba posuzovat ze širšího, celoevropského pohledu.

Jinak je třeba si velice vážit toho, pane profesore, že připomínáte Masarykův odkaz, který dnešní mladá, ale ani střední generace prakticky nezná. S dnešním konzumním přístupem k životu a prohlubováním sociálních rozdílů by TGM jistě nesouhlasil. Masaryk byl velkou autoritou také pro Jihoslovany.

S úctou

Ing. Jan Matys, Davle

Čtěte také:

Erazim Kohák: Člověk Masaryk: Od myšlenky k činu

Obsah Listů 6/2010
Archiv Listů
Autoři Listů

Erazimu Kohákovi

Čtěte také:

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu