Stručně

Tibor Vaško

Malá násobilka krize

Studium peněz, nade všechny oblasti ekonomie, je oblast,
kde složitost je použita pro
zamaskování pravdy nebo úniku
od ní, ne k jejímu odhalení.

John Kenneth Galbraith

Původ současné krize lze datovat od roku 1971, kdy Nixonova administrativa zrušila vazbu dolaru na zlato, jež platila od Brettonwoodské konference (1944). Tím vnikla měna známá jako fiat currency (fiat – nařízení). To mělo dalekosáhlé důsledky. Soukromé banky USA, tvořící tzv. FED, ihned začaly emitovat stále více a stále méněcennějších dolarů. Za 30 let emise vzrostly čtyřicetkrát, zatímco výroba zboží stoupla jen 4 x. Ti, co na tento nepoměr poukazovali, pokud neutržili posměch, byli ignorováni. Tuto záplavu dolarů zbytek světa bral jako spolehlivé hodnoty, vždyť byly doporučovány stejnými významnými lidmi, co je tiskli. Primitivně a technicky vzato jde o to, dostat tyto dvě věci opět do poměru.

To probíhá v rámci „de-leveraging“ („Leverage je anglicky páka.) To je, když například hráč na burze přijde s milionem a v bance si na základě tohoto kapitálu vyjedná půjčku tři miliony. Na burzu přijde tedy se čtyřmi miliony, tj. „dostal páku“ jedna ku třem. Problém je, že když se dostane do potíží, žádá stát o pomoc ve výši čtyř milionů. Existují i desetinásobné páky. A my se budeme uskromňovat, abychom jeho půjčky pokryli. Národ to rád dělá, jak volby naznačily.

Tímto způsobem vedoucí finanční skupiny mohly s trvale vytvářenými penězi z „čistého vzduchu“ akumulovat přírodní zdroje, průmyslové kapacity na celém světě a docílit stále rostoucího zisku. V USA mohli tak financovat války a rostoucí deficit zahraničního obchodu. Proti tomuto „stroji na bubliny“ byli protivníci USA bezmocní (Matt Taibbi).

Během této iluzorní konjunktury všechny státy byly schopny zvyšovat daně, a tím garantovat rostoucí životní úroveň. Rostoucí přísun peněz maskoval rostoucí státní a soukromé dluhy. Bublina však nemohla růst trvale, musela prasknout. To začalo v bytové výstavbě v USA – nastal pokles cen domů, a proto splátky hypoték, jež tvořily až 120 % nákupní ceny domů, nebylo možno dodržet.

Nastala doba řešení krize. Toto řešení v podstatě mohlo být založeno na tržních principech, nebo na administrativním řešení, anebo na jejich kombinaci.

Dle logiky trhu měla finanční bublina splasknout, když se položila v USA první velká banka, Lehman Brothers. Tím by se odhalily vadné finanční produkty a instituce, jež je vydaly nebo vlastnily, by utrpěly značné ztráty, případně by musely vyhlásit bankrot. Soukromí investoři do takových produktů by také utrpěli ztráty. Profesor Eberhard Hamer ve své knize Was passiert, wenn der Crash kommt to předpověděl osm let dopředu.

Když krize udeřila, ministr financí Henry Paulsson (USA), dříve CEO (výkonný ředitel banky Goldman Sachs, jež se pod jeho vedením podílela na tvorbě vadných produktů a spekulací) chtěl zabránit ztrátám bank, a proto – již jako ministr – připravil největší státní pomoc bankám v dějinách USA. Tím odmítl řešení tržním mechanismem, přešel na řešení administrativní a socializoval ztráty soukromých bank – převedl je na bedra daňových poplatníků. Také v Evropě, říká prof. Hamer, daňoví poplatníci satelitních států USA musely převzít zodpovědnost za hazardy mezinárodních bankéřů, a tak se soukromá finanční krize stala globální veřejnou finanční krizí.

Bezuzdné převzetí dluhů bank jako státního dluhu začalo otřásat důvěrou v dolar. Největší věřitel USA – Čína musela být konejšena velkými americkými vládními delegacemi, aby nevrhla dluhopisy bezcenných dolarů na trh. Rusko a další země začaly odmítat „zkažené“ dolary a přecházely na jiné měny, zejména euro. Bylo nutno trochu zkazit také euro. Nabízelo se Řecko. Americká banka Goldman Sachs mu nabídla půjčky a radila již od roku 2001 jak oklamat Brusel, jinak by se Řecko nedostalo do eurozóny. Když prosákly informace o skutečné situaci, americké ratingové agentury snížily rating Řecka, a tak se euro dostalo do problémů také. Podobně možno ještě odrovnat Španělsko. Anglie je na tom hůře než Řecko, ale není zajímavá, protože není v eurozóně a nemůže euro poškodit.

To mělo také své důsledky. Brusel náhle objevil „evropskou solidaritu“ (hlavně rozpočtovou), což někteří pokládají za jakýsi státní převrat v EU. Mnozí totiž dávali přednost tržnímu řešení a vyhlášení státního bankrotu Řecka. To by ale znamenalo, že soukromé banky, zejména Goldman Sachs, by musely odepsat 300 mld. dolarů ztrát. Administrativní řešení dopadlo nejvíce na Německo. Kancléřka Merkelová odolávala Bruselu do poslední minuty. Podlehla až po telefonickém nátlaku prezidenta Obamy. Federální prezident Německa byl bez skrupulí za pár hodin přinucen podepsat balík dluhů v hodnotě desítek miliard dolarů. Poté, patrně z hanby, podal demisi. Nevím, zda prezident naší Národní banky neudělal totéž. Zatím odolává Slovensko.

Tím však problémy nekončí. Nejméně polovina dřívějších „toxických aktiv“ je dále uložena v bankách. Některá toxická aktiva jsou „zaparkovaná ve špatných bankách“. Dle pravidel trhu by se měla odepsat – další ztráty na obzoru v příštím desetiletí.

Když banky přinutily vlády převzít jejich soukromé dluhy, ty se nemohou vyhnout restrukturalizaci rozpočtu. Když se nepřijme tržní řešení, tj. bankrot, musí se jít administrativní cestou a dosáhnout přijatelnou rozpočtovou politiku otesáním výdajů. Protože daňové zatížení již málokde lze zvyšovat, všude se redukují veřejné výdaje. V Řecku údajně polovina zaměstnanců veřejné správy je přebytečná a byla náborována z politických důvodů současnou vládou, nemají žádný účel, pozici, a použití (Hamer).

Podkopáním eura se poněkud oddálila hodina pravdy pro dolar. Příval dolarů z FED zatím lze udat mezinárodním zájemcům. Až by to ale skončilo, FED zůstane nesolventní. Pak jedním z řešení může být měnová reforma. Čínská ratingová agentura snížila rating USA. Mnozí odborníci připomínají že USA již dvakrát řešila své megakrize účastí ve válce, kdy mohly prodávat výrobu svého zbrojního průmyslu a pak se podílet na výsledcích války. Připomínají, že vztahy USA k Íránu navozují podobný scénář, ale zatím údajně chybí něco jako 11. září.

Evropa prošla první bankovní krizí poněkud snáze, i když ne levně, ale díky řecké krizi politici museli již podruhé převzít soukromé dluhy problémových států EU. Tato extrémně nezodpovědná politika (Hamer) oddálila a nahradila bankrot jedné země zadlužením mnohých, jež se nemusí dát zvládnout veřejnými úsporami nebo inflací. Navíc mnohé vlády, jež rozzuřily občany úsporami, mohou být potrestány ve volbách. Problém nebyl vyřešen, jen ztráty soukromých bank byly přeneseny na daňové poplatníky.

Nevylučují se dramatické finanční konflikty v Evropě ani reforma eura společně – nebo později – s reformou dolaru. Rychlá a bolestivá operace jako peněžní reforma je údajně levnější a lepší než dlouhé období krize. To je názor mnohých odborníků. Neznámou jsou stanoviska vlád vzešlých z budoucích voleb.

V polovině září 2010 přišel francouzský think tank s varováním, že nás na jaře 2011 čeká osudová křižovatka (www.leap2020.eu/GEAB-N-47-est-disponible-Crise-systemique-globale-Printemps-2011-Welcome-to-the-United-States-of-Austerity-Vers-la_a5153.html)

Jde o to, že v USA je nezaměstnanost oficiálně 10 %, ale Francouzi si myslí, že je to spíše 20 %, protože 60 milionů Američanů žije z vládních stravenek. Situaci před listopadovými volbami popsal americký web Wealth Daily takto: „Gilotiny jsou připraveny, velká část obyvatelstva zuří jako čerti a mají toho plné zuby.“ Patrně zvítězí republikáni, spolu s Tea Party.

Svět se také dostal na rozcestí. Bude nadále financovat přemety americké marnotratné finanční politiky, snad z touhy ještě to chvíli táhnout a oddálit krach, nebo přinutí USA vyhlásit bankrot, a tím přeměnit dolary ve světě na bezcenné papírky. Důsledky není snadné domyslet.

Mnozí Američané to vidí, když říkají: Jak může někdo věřit v dolar, když za jedenáct let ztratil 80 % hodnoty vůči komoditám a ročně ztrácí 15 % vůči zlatu?

Jednotná globální finanční politika, pokud vůbec někdy existovala, se rozpadá. Japonsko nakoupilo množství eur a dolarů, aby oslabilo jen. Američané to označili za „hluboce znepokojující“. Ding Yifan, guru vládního think-tanku v Číně, varoval Američany, že v případě obchodní války – prohrají. Na sankce Čína odpoví prodejem amerických dluhopisů, což přinutí Američany zvýšit úroky. Čína může zvýšit jüan (asi o 5 %), ale více oslabí dolar (k radosti USA), zejména k euru, a bude ve výhodě ke zbytku světa.

Studie leap2020 končí tím, že jedno z mála řešení pro USA jsou úspory. To nutně vyvolá chaos, protože trhy jsou zvyklé na pravý opak: americké plýtvání.

(Poznámky vznikly jako podklady pro autorovu účast v jedné odborné diskusi, což zdůvodňuje jejich tezovitost. Přesto je považujeme za hodné pozoru. –red-)

Tibor Vaško

Obsah Listů 5/2010
Archiv Listů
Autoři Listů

Stručně

Tibor Vaško

Malá násobilka krize

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu