Dvouměsíčník pro kulturu a dialog
– „Odtajnění“ některých dokumentů o Einsteinově životě umožnilo vylíčit detaily jeho života a názorového vývoje s větší podrobností než dříve. V tom však není jediný přínos knihy. V širokém spektru Einsteinových životopisů, kde na jednom konci vystupuje jako světec a na druhém jako monstrum, nalezl autor zlatý střed – Einstein je u něho člověkem, který za své nadání a oddanost vědecké práci platí neschopností zvládnout peripetie osobního života. V životopise se přirozeně prolíná Einsteinovo hledání klíčů k tajemstvím vesmíru s jeho vztahy k ženám, synům a přátelům a s vývojem filozofických a politických názorů. Zvláště zajímavé jsou pasáže o jeho „levičáctví“, které však zůstalo spojeno s odporem k diktatuře sovětského typu. Je to nepochybně jedna z nejlepších knih o Einsteinovi, jaká kdy byla napsána. Její cenu zvyšuje doplněk o Einsteinově vztahu k Praze, který napsal náš přední relativista profesor Jiří Bičák
Walter Isaacson:
Einstein. Jeho život a vesmír, Paseka, Praha 2010, 632 s., cena 549 Kč.-jn-
– Rakúsky spisovateľ, esejista a autor filmových scenárov Martin Leidenfrost sa v roku 2004 presťahoval do odľahlej bratislavskej mestskej časti Devínska Nová Ves (Thebener Neudorf, Devinsko Selo, Devényújfalu), odkiaľ je len kilometer na hranicu s Rakúskom, tridsať kilometrov do Maďarska a päťdesiat na Moravu. Práve z tohto miesta podnikol množstvo ciest do regiónu, označovaného ako „mitteleuropäischer Zentralraum“, ale i „Centrope“; medzi Alpami a Karpatmi, s mestskými uzlami Viedeň, Bratislava, Györ a Brno. Cestopisy uverejňoval denník Die Presse od októbra 2006 do októbra 2007 a autor bol za ne vyznamenaný medzinárodnou novinárskou cenou Writing for CEE. Už druhé knižné vydanie zahŕňa väčšinu textov pochádzajúcich z regiónu, ktorý nemá presné označenie a je definovaný traumami nedávnej histórie (vojnou, odsunom obyvateľstva, územnými nárokmi, železnou oponou...) i hlboko vžitými predstavami, tradovanými predsudkami, komplexmi, nezáujmom či povýšeneckým prehliadaním toho druhého i kolonizátorskými chúťkami. Leidenfrost sa vyhol tendenčnému písaniu, ktoré sám rozdeľuje do troch kategórií: 1) Mitteleuropa-Nostalgie, 2) Ostkitsch, 3) Investoren-Pathos.
Reflektuje ťažkosti mnohých Slovákov s nadobúdaním ich identity, veľkú pasivitu obyvateľstva, národnú sebaneúctu, apolitické správanie sa väčšiny, ktorá si hľadí najmä prácu a zárobok. A aká je Bratislava? „Ani malá, ani veľká. Nie je neznáma, ani ospevovaná. Už nie Východ, ale ešte nie Západ. Podľa parity kúpnej sily už bohatá, pri priamom porovnaní miezd ešte chudobná...“ Najviac jej však chýba charakter. O ten ju obrali komunistickí mocipáni. A hlavné mesto, zložito si hľadajúc vlastné miesto v regióne, usilujúc sa v ňom o posilnenie svojho významu a získanie rešpektu, na násilie minulého režimu odpovedá otrockým tolerovaním násilia, aké na ňom páchajú developeri zahľadení do výšok, kde čnejú ich milované mrakodrapy.
Leidenfrost píše bez zdvorilostých fráz a bez štipky intelektuálneho romantizmu. Vysoká dôveryhodnosť jeho kritického pohľadu má pevný základ v poznaní miestnych reálií i reálií miesta presahujúcich. Jeho zastávkami sú Kittsse, Marchegg, Hohenau, Jarovce, Múzeum moderného umenia Danubiana, rómska kolónia v Plaveckom Štvrtku na Záhorí, Zlín, Baťov kanál, Skalica, Hodonín, Chvalovice, Břeclav, vodné dielo Nové Mlýny a Nový Mušov, kostol sv. Linharta, hudobný pub Charlie´s Hat v Brne, Valašsko, Esztergom s koncertom Róma menom Bódi Guszti, obytný park Városrét v Györi, upadajúci bordel v obci Levél... „Svet za Viedňou“ je svet štyroch jazykov, viacerých dialektov, štyroch štátov. Známy i nepoznaný svet, v ktorom pre jeho obyvateľov platí stále dosť dopravných obmedzení, no ktorý je plný tušených možností. Ak máme schopnosť a ochotu objavovať, čo je za mojím, tvojím, naším plotom. Lebo len vzájomné poznanie môže z tejto rozmanitej a nesúrodej časti Európy urobiť lepšie miesto pre život ľudí.
Martin Leidenfrost:
Die Welt hinter Wien, Picus Verlag, Wien 2009, 234 s.-mah-
– Polistopadové návraty emigrantů přinášely často pocit návratu ze zásvětí. I to mystérium může zprvu zavanout při listování fotografickými a stručně slovy popsanými potréty Čechů usazených v Brazílii. Pak se ale dostaví jiné vnuknutí – že svět je vlastně malý a že ani největší jihoamerická země není tak exotická, jak by se mohlo zdát. Stačí připomenout misionáře Fritze, který zde proslavil Pražské Jezulátko, nebo prezidenta Kubitscheka, jenž nechal vystavět futuristickou metropoli Brasília. A pak se zajít s autory knihy podívat třeba za rozvětveným potomstvem J. A. Bati do Batyaporá – jednoho z měst, která zde založil – anebo k Porto Allegru za rodákem z hanáckých Slatinic Františkem Hrabalem (1923), bratrancem o dost slavnějšího Bohumila.
Jindřich Štreit, Kamil Pilatík:
Braziliáni z Česka – Brasilianos tchecos, Sovinec (Společnost přátel umění) 2009, 142 stran, cena neuvedena.-tt-
– Když byl Einstein vyzýván, aby se zapojil do činnosti mezinárodního výboru, který měl prošetřit stalinská obvinění proti Trockému, odmítl to se slovy, že Stalin i Trockij jsou stejní gauneři. Třebaže obětem revoluce se to tak muselo jevit, vlastní životopis ukazuje Trockého jako osobnost hodně odlišnou od Stalina. Ten si liboval v skrytosti a jistě by nic podobného o sobě nenapsal. Půvabným čtením je úvodní „nepolitická“ část díla, kde autor na základě mozaiky dílčích vzpomínek vytváří obraz svého dětství. Máme tu pocit, že čteme klasický ruský román. Živé a poutavé je i líčení autorova názorového dozrávání, jeho úlohy v ruské revoluci a prohraného boje se Stalinem a jeho přisluhovači, které výstižně charakterizuje. Kniha končí jeho vypovězením do Turecka roku 1929. Z doslovu od Václava Vebera se dovídáme o jisté míře stylizace vzpomínek – Trockij se představuje jako nejvěrnější Leninův spojenec, i když se netají někdejšími rozpory mezi nimi – nemluví však o tom, že kdysi prozíravě pranýřoval Leninovy diktátorské sklony. Logika revoluce ho ovšem dovedla k tomu, že na své lepší poznání zapomínal.
Lev Davidovič Trockij:
Můj život, Academia, Praha 2010, 592 s., 495 Kč-jn-
– Námět knihy vypadá zajímavě: chce ukázat, jak zdánlivě nestranné vědecké bádání podléhá ekonomickým a mocenským tlakům, a ztrácí tak svou objektivitu. Autor si nejprve bere na mušku teorii relativity – znalci ovšem okamžitě poznají, že o jejím skutečném obsahu nemá ani ponětí, což mu nejen nebrání, ale naopak dovoluje posuzovat ji s nejvyšší suverenitou. Není vyloučeno, že očkování není lidem vždy k prospěchu, že nebezpečí změn klimatu se přehání a že světový ekonomický a finanční systém spěje ke krachu, ale po tom, co autor nablábolil o teorii relativity, se o tom rozhodně nebudu poučovat od něho. Knihu lze doporučit hlavně sběratelům kuriozit a sociologům. Ti mohou uvažovat nad tím, jak snadné je ve složitém světě vytvářet fámy, jimž často věří i jejich autoři, a jak k imunitě proti fámám pomáhá dobře rozumět aspoň něčemu.
Johannes Jürgenson:
Věda bez skrupulí, EarthSave CZ 2009, 458 s., 375 Kč.-jn-
Ondřej Vaculík:
Člověk jménem Rour
Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem
Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát
Anna Militzová:
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse
Jurij Andruchovyč:
Rekreace aneb Slavnosti Vzkříeného Ducha
Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze Ženevy
Jiří Weil:
Štrasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?
Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.
Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!
Mapa webu - přehled článků a struktury webu.
Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.
Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu
Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce.
Statistiky.
