Václav Burian

Jedna poznámka

Být antifašistou či antinacistou je obecně uznáno za správné, zatímco být antikomunistou je stále pochybné, antikomunismus je – přes všechny hrůzné zkušenosti s komunismem – stále podezřelý, divívají se rádi a někdy ne zcela promyšleně vlivní publicisté. Něco na tom názoru je, ale je příliš jednoduchý. On totiž existoval také antifašismus či antinacismus obskurní a zpátečnický. Pár citátů: „Ledaže byste si představili ty všelijaké Haldery, Speidely a Kesselringy, spráskané od sovětských armád, které teď Trumani jako jedinou naději špendlíčkem kopou a prstíčkem hrabou, aby to zkusili ještě jednou...“ (Jan Drda: Krásná Tortiza, 1952); „Jsme svědky toho, jak se seskupují síly revanšismu, které si otevřeně kladou za cíl obnovit Hitlerovu říši.“ (Ve jménu socialismu a šťastného života proti rozvratníkům a samozvancům, 1977, v rámci kampaně proti Chartě 77); „Kołakowski je v kontaktu s profesorem Gottholdem Rhodem... Rhode se zabývá Polskem už od Hitlerových dob.“ (Svědectví z Polska, poč. 80. let); „Byl to také spisovatel Jan Procházka, jeden z nejdůvěrnějších společníků profesora Černého, který se na jaře 1968 pokusil veřejně bagatelizovat vinu německé páté kolony a znevážit historický čin odsunu...“ (Operace Československo. Fakta nelze zamlčet, 1972); „Nezradíme ideály, pro které byla prolita krev ve Slovenském národním povstání, v Dukelském průsmyku, na pražských barikádách...“ (dopis „sovětskému lidu“ z celostátního aktivu Lidových milicí v červnu 1968, Fakta nelze zamlčet. Svědectví lidí a dokumentů, 1971). Ukázky z ohavných propagandistických publikací 50.–80. let ukazují antifašismus – mírně řečeno nepěkný. Nelze samozřejmě srovnávat propagandu diktatury s dnešní veřejnou debatou a módní rétorikou, ale některých podobností si všimněme. Je jistá podoba antikomunismu, která legitimizuje nebezpečné, obskurní strany a hnutí, znemožňuje rozumnou debatu o minulosti, vede k stísněnému a předsudečnému myšlení o současném Rusku. Byla (a na okraji dosud žije) jistá podoba antifašismu, která legitimizuje nebezpečné, obskurní strany a hnutí, znemožňuje rozumnou debatu o minulosti, vede či vedla ke stísněnému a předsudečnému myšlení o Německu. Ještě jedno má tento způsob uvažování společného: nastává poněkud po funuse a slovně se dovede překvapivě radikalizovat, i když protivník už neexistuje nebo se zásadně proměnil. a bojovníků přibývá...

Václav Burian

Obsah Listů 4/2010
Archiv Listů
Autoři Listů

Václav Burian

Jedna poznámka

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu