Eva Dobšíková

Přitažlivost neonacismu – proč a pro koho

Před deseti lety, v roce 2000 vyšla v českém překladu kniha Adolfa Hitlera Mein Kampf. Vzbudila rozruch, ba i soudní jednání. Kniha není u nás běžně k dostání a v knihovnách si ji nevypůjčíte. v antikvariátech se málokdy objeví a okamžitě je prodána. Vyšla v nemalém nákladu. Proč jsou dosud nad jejím vydáním v češtině, a tedy jazykovou dostupností všem Čechům a Slovákům rozpaky a volí se cesta konformity? Inu, snad to souvisí s českou historickou zkušeností v nedemokratických režimech: kdo nic nedělá, nic nepokazí a bez konfliktů proplouvá. Tak raději mlčme a pozorujme naše mladé nacisty, jak se činí, jak proti židům zatím jen vedou řeči a občas čmárají po zdech či poškozují hřbitovy, zatímco proti Romům si toho troufnou už víc: zápalné láhve, bití, vraždění. Je ale lépe znát podstatu jejich idejí, tedy i Mein Kampf. Je lépe poznat podstatu takového programu a praktik a pak zasahovat se znalostí věci, nebo zavřít oči a zakázat knihu. s mnohými, kdo přežili koncentráky a jiná příkoří, i jinými, kteří z vlastní zkušenosti původní nacismus neznají a s jeho novými projevy nemají mnoho osobních zkušeností, jsem uvažovala, zda je lépe, aby co nejvíc lidí co nejlépe znalo kořeny a nebezpečnost nacistického zla, a tedy uvažovalo o obsahu Hitlerovy knihy, nebo je lépe před běžnými občany teorii a její praktické důsledky tajit a nechat současné projevy Hitlerových ctitelů bez vysvětlování, bez kvalifikovaného popření. Patřím ke skupině, která chce co nejlépe poznat nepřítele, aby zásahy proti němu mohly být účinné.

Uvedu zkušenost s neonacisty ve třídách jednoho učiliště a potom průmyslové školy. Byli mými žáky jak na učilišti, tak potom na průmyslovce. v učilišti se objevovala šikana fyzicky slabších žáků. Ti mlčeli, jak to bývá. Jeden se pokusil doma na balkoně oběsit. Maminka jej v poslední chvíli zachránila a sdělila to řediteli. Obrátila jsem se na krajskou pedagogickou a psychologickou poradnu. Psycholožka ve třídě udělala testy a sdělila mně jména viníků a několika obětí. Zařídila jsem se podle jejího návodu. Jeden z hlavních viníků se příští rok objevil ve třídě na průmyslovce, kam jsem jako učitelka následujícího roku přešla také. Vytvořil kolem sebe skupinu kluků, která šikanovala a prakticky uzurpovala paralelní třídu. Jednou se z té paralelky ocitlo několik kluků v nemocnici, jak byli zmláceni. Vyšetřit to nešlo, nic pravdivého neřekli. Ve třídě útočníků jsem nacházela v lavicích nacistickou literaturu, předměty na bití a mučení, symboly nacismu. Kluci se tím netajili. Řekli, že s náramky a řetězy se chystají na cikány, že obdivují Hitlera a že si pouštějí oslavný film o něm. Požádala jsem, aby jej donesli do školy, odevzdala jsem jej řediteli spolu s ukázkami jejich „výbavy“. Ředitel zavolal šéfa policie. Pozvali jsme i rodiče výtečníků. Dozvěděli jsme se, že policie není oprávněna nic podniknout, „dokud se nic nestane“. Rodiče mínili, že je vše v pořádku a že film o Hitlerovi je přece pěkný. Také jsme si jej ve sborovně prohlédli – byla to Hitlerova oslava. Nakonec jsem si znovu, hodně důkladně, s klukem, se kterým jsem se znala už z učiliště, promluvila, co ho vlastně k tomu vede, aby chtěl mučit a pronásledovat cikány, a jak sám říkal, kdyby byli po ruce, taky židy. „Jak bys poznal žida mezi jinými lidmi?“ Kluk přiznal, že neví, nepoznal by jej, ale nenávidí židy. Proč? „Protože mám rád Hitlera a svůj arijský národ.“ „Jak víš, že ty nemáš židovské předky?“ „Ale mám, vím to, můj dědeček byl žid, ale naštěstí umřel už za Hitlera.“ „Jak můžeš pro nic za nic nenávidět židy? Vždyť jsou to normální lidé s vlastnostmi jako my. Snad mi nechceš říct, že bys nenáviděl i vlastního dědečka?“ „Kdyby teď žil, zabil bych ho.“ „Proč?“ „Protože neměl rád Hitlera a bojoval proti němu“.

Tak. Na chvíli jsem pocítila absolutní bezmocnost. Vždyť mne tenhle můj žák postavil před skutečnost: Každý člověk, zejména mladý, má volbu. Buď část bližních označit za nežádoucí a pak je mučit a zabíjet a k tomu se organizovat s podobně smýšlejícími, nebo považovat bližní za hodné spolupráce, vzájemné pomoci, pochopení. Ano, je to věc volby, volby výchovy v rodině, ve škole, ve společnosti, volby zaměření politiky, kultury.

Eva Dobšíková

Obsah Listů 4/2010
Archiv Listů
Autoři Listů

Eva Dobšíková

Přitažlivost neonacismu – proč a pro koho

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu