Erik Dohnálek

Smrt ekologie

Žijeme ve světě a době, kdy je na denním pořádku chvástat se ekologií a její potřebností. Jedná se o nezpochybnitelný fakt, který může politik či anti-eko-aktivista zpochybňovat, ale to nic nemění na tom, že ekologický způsob života je potřebný, a to i bez globálního oteplování a jiných fatálních procesů. Ekologické jednání je potřeba už jenom pro kvalitu života a prostředí, ve kterém žijeme. Co však v dnešní době je vlastně ekologie? Ekologie a ekologický aktivismus už není apolitický alternativní směr skupiny snílků s dredy. Ekologie je v dnešní době v podstatě už jen globální móda, která ztrácí původní smysl a účel. z ekologického aktivismu dneška se stalo to, proti čemu bojovali ekologičtí aktivisté včerejška. v dnešní době je ekologie neskutečně cool, chce ji mít každý. Každý chce mít něco ekologického, něco, co údajně šetří přírodu.

Ekologie z primárního a původního hlediska pomáhala a byla hezkou a slibně vznikající ideologií, v dobrém slova smyslu. Tomu, co zbylo, už se však nedá říkat ideologie, natož v dobrém slova smyslu. Dnes je už ekologický aktivismus vyčpělý a sama ekologie jen globálně komerčním byznysem se stále a strmě rostoucími zisky. Německé pobočky nadnárodního monstra McDonald's se stejně jako mnoho jiných společností rozhodly jít s dobou a využít módního trendu „ekologie“, kterou konzumenti zbožňují, i když už o ekologii a přírodu ani nejde. Německé pobočky McDonald'u se rozhodly stát ekologickými: ze svých základních reklamních barev červené a žluté přešly na žlutou a zelenou. v tu ránu se staly ekologickými, vždyť zelená je barva ekologie a fast food s klaunem ve znaku je ekologický. Lidé tomu věří, a to je hlavní a je jedno, že každá jiná restaurace je ekologičtější. v normálních restauračních zařízeních se každé jídlo nebalí zvlášť do papírů a pytlíků.

Celá ta už ne ekologická, jako spíš mediálně výdělečná mašinérie vede k totální degeneraci smyslu a názvu ekologie, čehož využívají politici jako Václav Klaus: mohou ukazovat na zrůdnost a nesmyslnost ekologie a hájit zisky a růsty na úkor přírody, jelikož z jejich pohledu není ekologie nic jiného než módní diktatura. To však povede k totální deformaci ekologického aktivismu, který bude spolknut reklamně módní mašinérií, jež prapůvodní boj za ochranu přírody úplně vymýtí. Pak z ekologie zbude jen planá fráze.

Z toho plyne několik otázek pro pár přežívajících nezkažených ekologů. Má smysl rozvíjet ekologické hnutí do takových rozměrů, jako jsou politické strany? Nebo zůstat u antiautoritářského hnutí? Tím by se zabránilo zneužití ekologické myšlenky, ale zase by byla těžší žádoucí propagace cílů. Tím docházíme do slepé uličky: založením ekologické strany (strany zelených) se likviduje princip ekologické myšlenky, naopak pokračováním v antiautoritářském nebo apolitickém hnutí se sice zachovává myšlenka ekologického aktivismu, ale nedostává se k masám lidí.

Má vůbec smysl současná podoba ekologického boje, v jakékoliv podobě nakonec absolutně neperspektivní? Ekologie se bohužel dostala do stádia, kdy se sama stala neekologickou, a tím pádem neperspektivní. Snad je jedinou novou alternativou utopické libertinské uspořádání společnosti, kde už se nebude muset řešit, co je ekologické a co není, ekologie se stane zažitým principem lidské mysli a života; nebude převládat sobectví, ale solidarita, a to jak vzájemná, tak mezidruhová, která bude směřovat i k čisté lásce k přírodě.

Erik Dohnálek

Obsah Listů 4/2010
Archiv Listů
Autoři Listů

Erik Dohnálek

Smrt ekologie

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu