Snad se to bude hodit dopovědět k článkům J. Z. Dusa a A. Romanowského: Pojem druhá republika vyvolává ve většině Poláků docela jiné pocity ne stejný pojem ve většině Čechů. Polská II. republika je toti jejich republika meziválečná, s politickým systémem od roku 1926 ne zcela demokratickým, ale rozhodně republika samostatná. Nejen tím, e musela za dvacet let scelit tři zábory, pruský, ruský a rakouský, s jinou administrativou, s jinými návyky, jinými předpisy, ale také regiony různě bohaté či chudé, vykonala mnoho práce. Vzpomíná se na ni v dobrém. a proč byla druhá? První toti byla polsko-litevská unie a trvala do konce 18. století, ne bylo Polsko na dlouho sousedy rozerváno. Byla to republika šlechtická, nikoliv všeobčanská v dnešním chápání, ale její zřízení poskytovalo svobodu a účast na moci vrstvám poměrně širokým. Po druhé republice následuje velký skok – třetí republikou je toti míněno a Polsko postkomunistické. o tom komunistickém se mluví a píše jako o PRL či Peerelu (č. PLR, Polská lidová republika) a z posloupnosti je tím vylučováno. To je jistě sporné, ale u vité. Kontinuitu s meziválečným Polskem měla naplňovat londýnská exilová reprezentace včetně vlády a prezidenta; úctyhodná, ale postupem let ztrácející na významu, který naopak v exilu získávaly spíš iniciativy nakladatelské a mediální. (Ostatně podobně jako se v ČSSR víc vědělo o Pavlu Tigridovi či Jiřím Pelikánovi ne o Radě svobodného Československa.)
Zvláštním případem je nedávná epizodní a poněkud fantomatická republika čtvrtá. To byla snaha začít od čistého – toti korupce a postkomunismu zbaveného – stolu. Dnes je připisována, jako projekt ztroskotavší, s počestnými motivy, ale podezřele radikální, ba revoluční, obvykle bratřím Kaczyńským a jejich straně PiS. Byly ovšem doby, kdy slogan o čtvrté republice přijímala i podstatná část Občanské platformy (PO), dnes umírněnější. Platforma a PiS dlouho soutěily v radikálnosti protikomunistické, národní, lustrační, protibruselské, příleitostně i protimoskevské či protiberlínské rétoriky. Nebylo by vůči bratřím Kaczyńským spravedlivé to nepřipomínat. v kadém případě panuje dnes v Polsku většinová shoda, e Poláci ijí v republice třetí. a patrně i shoda v tom, e pro demokracii je zdravější instituce kultivovat, ale radikální přelomy nenabízet.
Ondřej Vaculík:
Člověk jménem Rour
Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem
Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát
Anna Militzová:
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse
Jurij Andruchovyč:
Rekreace aneb Slavnosti Vzkříeného Ducha
Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze enevy
Jiří Weil:
trasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?
Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.
Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!
Mapa webu - přehled článků a struktury webu.
Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.
Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu
Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.