Dvouměsíčník pro kulturu a dialog

Tiráž a kontakty     Předplatné



Jste zde: Listy > Archiv > 2010 > Číslo 4 > Blanka Kostřicová: Šest krát devět

Blanka Kostřicová

Šest krát devět

Třináctiletá Pavla vytahuje ze skleníku po prapratetě svůj objev, půdními sazemi a prachem pokryté dva předválečné foťáky, měchové aparáty Balda a Kodak; měly oba nějak porouchanou závěrku, ale Pavle se to jaksi podařilo spravit, nakoupila filmy šest krát devět a kontaktní papíry, k Vánocům dostala kopírovací rámeček, možná poslední v republice, ve střední Evropě, ve vesmíru...

Ve zhasnuté kuchyni vložit do rámečku papír, na něj negativ, přicvaknout pružiny a rámeček přitisknout na hruď, a potom honem k vypínači, ne, není třeba spěchat, ale Pavla je strašně nedočkavá, tolik se těší a je zvědava na novou fotku (bude to noční zimní ulice, Kodak má čas B i T – je možno nastavit dlouhou expozici, postavit fotoaparát na okenní parapet... a teď...), a od vypínače klusem pod žárovku lustru, teď teprve odklopit rámeček od těla, podržet pod žárovkou a odhadnout expozici, a pak zase přitisknout na hruď a běžet zhasnout, rozsvítit červené světlo a honem do vývojky...

Všude kolem se rozprostírá rudá tma, ale Pavla se soustředí na to nově vznikající, tmu nevnímá a nemyslí na ni, pro ni tu svítí červené světýlko... a za čas se dočte ve fotografických knihách, že lze použít i žluté, to je už teprve nádhera a jiná práce, málem jak za světla denního, jehož úbytku se Pavla, když má čerstvě vyvolaný film, skoro nemůže dočkat, tolik se těší, až soumrak vytvoří z kuchyně temnou komoru... Ale ve žlutém světle už pracuje s filmy šest krát šest a s kinofilmem, má už i zvětšovák...

A najednou, po desetiletích, se jí zasteskne po světě, který se mohl vejít do formátu šest krát devět centimetrů, nebylo třeba nic zvětšovat, jen kontaktní kopie vznikla, fotka, která měla kontakt se světem, jejž zachytila...

S digitální fotkou můžeš dělat, co chceš, a svět se do ní přece nevejde, ten přerostlý a zpitomělý svět, z něhož se skutečný kontakt, kontakt se skutečností, čím dál víc ztrácí (anebo je již ztracen dočista?), ten svět, v němž kontakt znamená mailovou adresu anebo číslo mobilního telefonu... a Pavla zatouží udělat z toho světa výřez, který by se vešel do formátu šest krát devět, chodí po světě a hledá vhodné záběry... Tamhleta paní prodavačka ve sportovní vestě, která právě vyšla před krámek s nápisy BATOHY – HRAČKY – ČASOPISY – EROTICKÉ ZBOŽÍ, zhruba pětapadesátnice, „studentský“, jednoduchý střih přirozeně prošedivělých vlasů, docela při těle, soustředěně kouří, pohled upřený do věčnosti... no, byl by to pěkný portrét, ale šest krát devět? Ne.

Na šest krát devět patří rodinná fotka na zahradě anebo u vánočního stromku rozsvíceného pravými svíčkami, sušení sena a krmení králíků, včelín a ovocné stromy a zeleninové záhony, výstup na Gerlachovský štít v plátěných teniskách a s teletem na zádech, děti hrající kuličky a šplhající po klepadlech na koberce, přírodní koupaliště pod lesem, sáňkování a bruslení na řece, sněhuláci a sněhové pevnosti, prababička v šátku a kachlová kamna, procházky vonícím lesem a bílení zdí ve sklepě, přírodním mýdlem vonící pára stoupající z prádelny a šňůry natažené mezi vysokými hrušněmi na zahradě, mosazné kliky na dveřích a oknech a trámy na půdě, skleník po prapratetě a sálajícími kamny útulně vyhřátý dům v podzimní sychravině i zimním mrazu, patří sem knihy a obrazy, texty a slova, dopisy a hovor, srozumění, přátelství a ze srdce jdoucí objetí, patří sem i letmá setkání, pár slov, pár záblesků... pár okamžiků, kdy máš pocit, že ano, že přece jen... nakonec i ta paní ve fleecové vestě se sem asi vejde... patří sem celý Pavlin život – žitý navzdory všem tmám –, který se vzpírá modernímu zvětšování, a tak Pavla chodí po tom světě, který se nevejde na billboard, ve formátu šest krát devět...

Rudá tma už se dávno rozplynula, snad kdesi svítí malé světýlko... je třeba stihnout toho ještě tolik... Ještě aspoň chvíli nést ten rámeček na hrudi, ten možná poslední ve vesmíru... než padne soumrak a vytvoří temnou komoru.

Blanka Kostřicová (1961) je literární kritička a prozaička

Čtěte také:

Ladislav Šenkyřík: Slovo do vlastních řad

Blanka Kostřicová: Bez legrace

Obsah Listů 4/2010
Archiv Listů
Autoři Listů


Knihovna Listů

Ondřej Vaculík:
Člověk jménem Rour

Jan Novotný:
Mizol a ti druzí

Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem

Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát

Anna Militzová:
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse

Jurij Andruchovyč:
Rekreace aneb Slavnosti Vzkříšeného Ducha

Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze Ženevy

Jiří Weil:
Štrasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?

další knihy

Cena Pelikán

Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.

Předplatné

Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!

Fejetony

Juraj Buzalka

Vlasta Chramostová

Václav Jamek

Ondřej Vaculík

Alena Wagnerová

Jan Novotný

Tomáš horvath

Tomáš Tichák

Všichni autoři

Sledujte novinky


RSS kanál.

Přidej na Seznam

Add to Google

Co je to RSS?

Mapa webu

Mapa webu - přehled článků a struktury webu.



Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.

Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu

Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.