Petr Král

Nároží

Básníci a jejich místa (10)

1

Míjíme, někteří z nás kouří a město samo, zastřené lehce
mlhou, jako by tajně dýchalo za nás za všechny. Na terásce
před bistrem sedí u stolku odulý,
bledý synek, se sluchátky v uších naslouchá pozorně tichu,
měsíční hladině, nad kterou se vzdul
bublinou. Pro koho, k čemu se tak švarně vzepjala
kolem cválající kráska? Někde jinde v omšelých kulisách města,
v šeru masivních budov
dál visí zvolna stárnoucí obrazy.

2

Dosud léto. Než se dojde k nároží, noc klade
nástrahy: prodavačka cigaret, jistěže, za pultem posledního
bistra-tabáku.
Jih jí ještě kreslí brvy černým uhlem
a kůže už pod neonem bledne v břidlici; mírnou i pod návalem
dusna, které z ní sálá k spánku
jako z rozzívnutých dveří větrané kuchyně. a na rohu před
kavárnou se pak upejpavě tísní stolky
na stolcích, jako v předvečer potopy.

3

A znovu přejít; bez ohlédnutí se vydat šedou vozovkou
jako přes dočasně zkrotlou řeku času. Na druhé straně, u
omytých stolků, řádka volných židlí
rozevírá vstříc prázdnou náruč. Stařec si sundává brýle a
pozorně u vchodu do kavárny
luští ještě jednou sliby jídelního lístku. Druhý už jenom na
schodišti do metra
v definitivním gestu opírá ztuhlou paži
o sklo a nepoznaný střed městského plánu.

4

„Loterie spasila dva nezaměstnané“, tvrdí noviny
v kiosku, titulkem, jehož čerň klouže nenápadně dolů, z
hlučící stránky
na mlčenlivý chodník.

Světácky vyšvihnutý mulat v ústí průjezdu
nemá co zachránit: níž pod poničeným okem nedbale přelepeným
vatou, krejčovský metr svázaný kolem krku
mu úplně stačí co šála, aby okouzlil nehostinný
den.

5

Prostor poloprázdné kavárny se protáhl noční tmou
až před terásku, k obrubě chodníku,
číšník si sem krátce vyšel s cigaretou. Kdesi v pusté mansardě
mu visí šedý kabát, oblek s povadlou pamětí,
čeká ho těsná výměra vlastní postele
a zrcadla. Nač ale přičinlivě krmit
suchou past zákulisí? On obývá jen scénu,
vlhký asfalt nedohledně otevřený leskům a prostoru noci,
kam teď dlouze vrhá z okraje svůj žhoucí nedopalek, jako sondu
a signál.

(Právo na šedivou, 1991 – nově upraveno)

O nároží

Místo, na kterém – co na své předposlední adrese – jsem za svých pařížských let bydlel nejdéle, se nachází vprostřed desátého okrsku, opravdové křižovatky, kde se setkávají, protínají a splétají nejrůznější proudy města: pestrá směsice národů a jazyků, živností a neřestí, atrakcí a krámů, životních stylů a společenských vrstev. Ulička a dům, jež jsem obýval, jsou přitom nedaleko od skutečné křižovatky, která jako by ducha okrsku příkladně ztělesňovala; a té zas vévodí (aspoň pro mne) jedno ze čtyř nároží, na němž se Štrasburský bulvár – stoupající k takzvanému Východnímu nádraží – setkává s příčným, k západu vybíhajícím bulvárem Saint-Denis. Když jsem tu bydlel, nároží pro mne fungovalo jako zvláštní barometr; kdykoli jsem se na něm octl, měl jsem dojem, že jsem si sem přišel pro zprávu o stavu světa – a snad i pro jakýsi klíč k tomu, co se v něm děje –, celek života na planetě, zdálo se mi, se tu odrážel jako dýchání moře v třasu jediné vodní kapky. Sebemenší gesto nebo scéna tu dostávaly význam znamení, k nimž stačilo být pozorný, aby se samovolně měnila v báseň, zjevovala své skryté kosmické dimenze a svou schopnost podat diagnózu lidstva v danou chvíli jeho vývoje.

Báseň, kterou tu předkládám, představuje výběr z těchto momentálních diagnóz; dotyčné nároží je osou všech evokovaných scén, ať se k nim natáčí z té či oné strany, jedním nebo druhým bulvárem či bistrem, jimiž je orámováno. s obrazy visícími – a stárnoucími – „v šeru masivních budov“ z prvního oddílu básně sem vnikla i připomínka průvodcovství, jímž jsem si v době, kdy jsem u nároží bydlel, vydělával v nedalekém Centre Pompidou, známém muzeu moderního umění. Bistro-tabák ze druhého oddílu ovšem označuje jeden z pařížských výčepů (nebo jednu z kaváren), v nichž se u zvláštního pultu prodává kuřivo jako v trafice a nad nimiž se večer rozsvěcejí známé „karotky“, rudé neony ve tvaru jakéhosi dvouvřetene (někdy jen protáhlého kosočtverce), jež přibíjejí Paříž k noční tmě – zvlášť v létě – jako rozžhavené hřeby. Mulat s krejčovským metrem kolem krku (čtvrtý oddíl) patří k nesčetným prodavačům levných šatů, jejichž prodejny bují kolem nároží spolu s holičstvími (specializovanými na africké účesy) a obchody holičskými potřebami.

Má báseň našla hned po napsání obzvlášť pozorného čtenáře v nebožtíku Jiřím Němcovi, který ji srovnával s ranými texty T. S. Eliota jako Ráno u okna nebo Bostonský večerník (The Boston Evening Transcript). Cítil jsem se tím poctěn nejen vzhledem k Jiřího náročnosti, ale i proto, že pro ty Eliotovy miniatury mám sám zvláštní slabost; dokonce bych je vyměnil za celou Pustou zemi (nebo jiné z autorových básnických monumentů), která mi na rozdíl od nich připadá příliš knižní.

Pokud jde o „mé“ nároží, nezklamalo mě ani při poslední návštěvě, kterou jsem mu věnoval letos na jaře. Pod kavárenskou stříškou jsem tu tentokrát našel malé pódium, z něhož se zubilo na svět – vestoje – hned několik mladých Japonek. Ať už šlo o prostitutky nebo jen o sekretářky čekající na schůzku se svým fešákem, vystavovaly se tu zkrátka Japonky nejrůznějších modelů – a i to mi v tu chvíli připadlo jako zvláštní jednoveršová báseň a jako zjevení z tajného středu světa.

Petr Král (1941–2020) byl básník, prozaik, esejista, překladatel. Vystudoval FAMU, pracoval jako redaktor filmové literatury v nakladatelství Orbis. v roce 1968 emigroval do Francie, kde přednášel o filmu, pracoval jako lektor, fotolaborant, tlumočník aj., po r. 1989 působil krátce na československém velvyslanectví v Paříži. Publikoval česky i francouzsky, překládal z francouzštiny i do francouzštiny. Básnické sbírky: Právo na šedivou, Soukromý život, Staronový kontinent, Pro anděla, Masiv a trhliny, Přesuny aj., prózy: Pařížské sešity, Arco, Základní pojmy aj; studie: Voskovec a Werich čili Hvězdy klobouky, Fotografie v surrealismu, Groteska čili Morálka šlehačkového dortu aj. v roce 2010 získal Petr Král titul komtura francouzského Řádu umění a literatury.

Čtěte také:

Vladimír Binar: Západní Morava

Clausheiner Wetz: Lido di Dante

Obsah Listů 4/2010
Archiv Listů
Autoři Listů

Petr Král

Nároží

Básníci a jejich místa (10)

1

2

3

4

5

O nároží

Čtěte také:

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu