Jan Novotný

Tvrdí králíci

Raná období lidských dějin jsou mýtotvorná. Myslím, že totéž platí o raných obdobích historie jedince. Aspoň já jsem vytvořil v dětství nejméně tři mýty – s jedním jsem se svěřoval rodičům, druhý jsem rozvíjel společně s bratrem a třetí jsem si nechával pro sebe. a právě ten, dosud uchovaný v sešitech a náčrtnících, je podivným zrcadlem doby.

Měl, podobně jako marxismus, tři zdroje. Prvním byli reální králíci, které chovala v Poličné u Valašského Meziříčí hodná teta Vivuška. Velmi jsem si je zamiloval a zakazoval jsem je zabíjet, takže jsem se často od tatínka dovídal, že můj oblíbený králík utekl do lesa a má se tam určitě lépe než v kleci. Druhý zdroj byl literární: kniha Turka Svatopluka o statečném Ušákovi. Nedávno ji bratr objevil v antikvariátě a věnoval mi k Vánocům. Musím přiznat, že jsem ji četl se stejným potěšením jako v dětství. Pojednává o vítězném povstání zajíců proti lidem (mezi zajíci a králíky jsem příliš nerozlišoval, ti i oni mají tak nádherné dlouhé uši). Pod Svatoplukovým vlivem jsem dokonce po nějakou dobu odmítal jít maso s výjimkou řízků, párků a sekané, které byly příliš chutné. a třetím zdrojem byla ideologie raných padesátých let, která se nevyhnula ani šestiletému děcku.

Králíci splynuli v mé mysli se světovým proletariátem směřujícím ke konečnému vítězství. Po dlouhém revolučním úsilí zvítězili nad lidmi a založili SKKR – Svaz králičích komunistických republik v čele s prezidentem Velikošem. Na jednom z obrázků v náčrtníku se člověk snaží králíkovi setnout hlavu s tím výsledkem, že se mu o králičí šíji zlomí meč. Dokud držím znak komunistů, prohlašuje králík třímající pěticípou hvězdu (bezpochyby samotný Velikoš), nemůžete mě zabít.

V Svatoplukově knize bylo nepřátelství mezi zajíci a lidmi motivováno lidskou zálibou v pojídání zajíců na smetaně a pominulo, jakmile poražení lidé změnili své stravovací návyky. v mém mýtu snad lidé ani králíky nejedli, ale vykořisťovali je a vraždili. Co se pak s lidmi stalo, je otázka – v králičí komunistické budoucnosti pro ně nebylo místa.

Život osvobozených králíků je bohatě dokumentován malbami a zvláště mapami a plány. Stavěli přehrady a průplavy, mávali prapory, s oblibou zasedali – nikoliv v křeslech, ale na pařezech. Po svých vůdcích pojmenovali nejen ulice a města, ale i řeky, moře a oceány. Oslavili se v několika dochovaných básních: Vpřed králíci jděte, vpřed, vpřed, vpřed! Jste tvrdí jako kámen.

Uplynulo několik let. Stalin byl už po smrti, když jsem se rozhodl napsat o tvrdých králících dobrodružný román. Jeho obsahem měla být námořní výprava, na níž králíci z SKKR objevili ostrov rovněž obývaný králíky, kteří sice nepoznali lidské vykořisťování, ale neznali vyspělou techniku a nežili dosud v komunismu. Začal jsem: Micakěv Oliněv hrál s Vašjou Bašjou šachy. Poprvé v historii utkání těchto „velmistrů“ měl Bašja výhodnější pozici. Zazvonil telefon. Orja Králetovec přiskočil k telefonu.

Pamětník si vzpomene, že podobně začínaly některé sovětské filmy, kde na druhém konci telefonu byl samotný Stalin, a domyslí se, že zde to měl být Velikoš s ideou námořní výpravy. Ale nebylo mi dopřáno uvést ho do děje. Sešitu se zmocnil tatínek, otevřel jej a prohlásil: „Úpadek našeho Janáska se jeví ve všem. Jaké tu byly pěkné povídky... a teď!“ a s výrazem hlubokého opovržení přečetl uvedené věty. „Třeba to bude dobrá detektivka,“ hájila mě maminka. Ale tatínek byl vyšší autorita. Dodnes nevím, co ho tak rozčililo. Vždyť ani nemohl vědět, o čem to bude. v každém případě mi vzal chuť k pokračování a nadlouho i k literární tvorbě. Sešit zůstal nedopsán. Tak skončili tvrdí králíci.

Jan Novotný

Čtěte také:

Václav Jamek: Čistý záchod aneb Schwarzenberg

Ladislav Šenkyřík: Ještě k té Rudé krávě

Obsah Listů 4/2010
Archiv Listů
Autoři Listů

Jan Novotný

Tvrdí králíci

Čtěte také:

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu