Jiří Němec

Izrael není Rusko / Reformu rozumnou

V souvislosti s akcí izraelských vojáků proti aktivistům, kteří se pokusili prolomit námořní blokádu pásma Gazy, jež ovládá islamistické militantní hnutí Hamás, padlo hodně silných slov. Signifikantní, jak by řekl náš prezident, je, že především z úst mnohých evropských politiků, kteří se, zdá se, již delší dobu dívají na blízkovýchodní izraelsko-palestinsko-arabskou problematiku čistě evropským civilizačním pohledem, možná i s vědomím významu arabské ropy pro evropskou civilizaci... Ale patří snad opakující se války, nesmiřitelnost džihádu, sebevražedné a raketové útoky také do evropské civilizace? Izrael je hodně malý stát, navíc s velmi úzkým územním profilem, který se dá projet autem – nebo také cizím nepřátelským tankem – za jeden jediný den! Izrael není Rusko, ve válce tam není kam ustupovat, leda do moře... kde by ho stále mnozí rádi viděli. Izrael nemůže jenom pasivně čekat na případný útok, kterých v jeho dvaašedesátileté historii byla už spousta, to by byla jeho zkáza. Musí se snažit aktivně případným útokům předcházet... tak jako to na poslední chvíli učinil třeba na začátku šestidenní války v roce 1967. i takto je nutno se dívat na incident na moři před Gazou... Kdyby prvních šest lodí (tentokrát skutečně bez dodávek zbraní) prošlo, kdo zaručí, co by bylo nákladem dalších konvojů? Izrael je ve válce. Už od svého vzniku v roce 1948, kdy byl napaden jen několik hodin po vyhlášení nezávislosti. a tuto nezávislost po celou dobu své existence brání. To je přece něco, co nemůže nikdo pochopit... z pohodlí evropských politických křesel.

Tak máme vládu. a po docela dlouhé době zase vládu normální, to jest vládu politickou (ať se to někomu líbí více nebo méně), která vyšla z výsledků voleb. Její ambice směřují, a právem, především do rozpočtové oblasti. o tom, že se zřejmě něco, pokud jde o veřejné finance, musí stát, věděl či tušil asi každý občan ČR, ať se o tom ve volební kampani mluvilo více nebo méně. z rodinných rozpočtů všichni dobře známe, že utratit můžeme v zásadě jenom to, co vyděláme, o půjčce můžeme uvažovat především z hlediska schopnosti ji splatit (včetně úroků!) a hlavně podle toho, na co vypůjčené peníze použijeme. Půjčit si na dovolenou či novou televizi je přece něco úplně jiného než si z takto získaných peněz zaplatit školné na soukromé VŠ, jazykový či počítačový kurs, a tak zvýšit svoji pozici na trhu práce a následně i výdělkové možnosti, které nám zase zpětně umožní půjčku snáze splatit. Pokud jde o státní finance, je přece něco jiného využít deficit na investice, třeba na výstavbu dálnic či průmyslových zón, což podpoří podnikání v regionu a v důsledku sníží nezaměstnanost, zvýší koupěschopnost obyvatelstva, a to všechno přinese do státního rozpočtu nové příjmy na přímých a nepřímých daních a navíc stát ušetří na sociálních dávkách.

V případě reformy veřejných financí jsou určitě minimálně rovnocenná restrikcím prorůstová opatření, která zabezpečí růst ekonomiky do budoucna. z dlouhodobého hlediska musí být ekonomický růst prioritou. v navrhované vizi reformy však zatím najdeme spoustu opatření, která mají z pohledu rozpočtu silně (a někdy a pro někoho možná až příliš!) šetřící charakter, ale pokud jde o hospodářský růst, podporu podnikatelského prostředí, možná kromě protikorupčních proklamací, toho zrovna mnoho nenajdeme. Škrty se přitom dotýkají asi úplně každého, především příjmově průměrných rodin, naštěstí pokud jde o platy, částečně také politiků! Kolik lidí má stavební spoření, a teď zjistí, že státní příspěvek bude poloviční, o krácení celého vějíře sociálních dávek ani nemluvě. Třeba jenom nemocenská – jsou u nás stále početně docela vysoké kategorie zaměstnanců, kteří skutečně žijí z měsíce na měsíc, od výplaty k výplatě, a propad příjmů za první tři dny nemoci, když nedostanou vůbec nic, je pro ně významným zásahem do rodinného rozpočtu. Co takhle třeba právě u kratších nemocí zohlednit i jejich četnost? Třeba dvě krátkodobé nemoci plně pokrýt dávkami nemocenského pojištění, ale třetí a další už ne? Každý přece není podvodník, leckdo chřipku spíše přechází nebo si na ni bere dovolenou. Leccos by šlo udělat jinak a podle mě lépe...

Pokud se po šetřící fázi nerealizuje rychle reforma, která by urychleně podpořila i ekonomický růst a životní úroveň občanů, mohou být politické důsledky časem velmi... zajímavé. Ono totiž asi všude platí, že reformy v zásadě ano, ale když se příliš zásadně nedotýkají mé peněženky, a když už to musí být, tak jen mám-li výhled, že po vyprázdnění se mi peněženka zas časem naplní... Je to lidské, přirozené a má to pak i politické dopady v každých dalších volbách. Reformu určitě ano, ale i prorůstovou a přiměřeně sociálně únosnou.

Jiří Němec, právník ve veřejné správě a učitel ústavního a správního práva na Metropolitní univerzitě, Liberec

Obsah Listů 4/2010
Archiv Listů
Autoři Listů

Jiří Němec

Izrael není Rusko / Reformu rozumnou

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu