A. J. Liehm

Léto budiž pochváleno?

Jaro máme za sebou, zaplaťpámbu. v tuto chvíli mi chybí vlastně už jenom české volby, ale to nechám koňům, mají na to jak známo větší hlavu. Ale i tak stálo jaro za to. Jen si vzpomeňte, co všechno se do něj vešlo.

Že jsme málem zmrzli, je jen taková prkotina, i když se třásla celá Evropa, na jejímž jihu padal v květnu i sníh. Možná, že si to léto vynahradí a upečeme se jako před kolika, pěti lety, vlastně už sedmi lety. Ještě že máme to neměnné klima. Buď na jaře a v létě zima, nebo naopak. Jistota je jistota.

Do toho nám poslali z Islandu mrak popele, který uzemnil pár set tisíc létajících turistů, o letadlech plných potravin nemluvě. a zrovna předtím spadlo v Rusku letadlo s polským prezidentem a částí polské elity. Ale kdo ví jak to vůbec bylo, že? Rusáci jsou všeho schopní.

Vzápětí se na samém jihu Evropy sesypalo Řecko. To by zase tak nevadilo, dovolená na ostrovech přijde laciněji. Jenže ono málem za sebou strhlo celou Evropu (naštěstí nemáme euro, řeknete, jenže ono je to složitější), která z toho dostala takové bolení hlavy, že začala usilovně přemýšlet, jestli by aspoň o ekonomice neměla uvažovat konfederativně. To by se ovšem musely na Hradčanech měnit radostně rozevláté prapory za černé. Tak toho radši nechme a doufejme, že aspoň ty řecké ostrovy zůstanou relativně levné.

Spolehnutí však nebylo na jaře na nic. Třeba na Británii, která si o Evropě myslí svoje, o euru nechce ani slyšet, ale přitom se ekonomicky a sociálně propadají její ostrovy do nebezpečné blízkosti řeckých. Uspořádala sice volby, v naději, že po Thatcherové a Blairovi obrátí list a začne nový život. Probudila se však s koaliční vládou, jakou měla naposled, s místopremiérem, kterého taky nikdy od té doby ani předtím neměla (navíc s vicepremiérem proevropským a proeurovským). Bůhví co z toho vzejde a na jak dlouho.

Taky v Německu nabouraly porýnské volby vládní koalici a její chystané konzervativní reformy, což zase souviselo s tím nešťastným Řeckem, jehož krach musela paní Merkelová proti své vůli nakonec taky zaplatit. a to je na obzoru ještě Španělsko a Portugalsko, nemluvě o Belgii, která se svůj rozpad pokouší aspoň oddálit červnovými volbami, které přitom neslibují nic dobrého.

Jako by to nestačilo, začala se otřásat v základech všemocná a neomylná církev katolická, až musel sám německý papež (jehož polský předchůdce všechno zatloukl) pronést veřejně své „Mea culpa“. Ale bude to stačit? a pokud ne, co dál?

Ještě že máme Ameriku, ta se z krize možná vyhrabe a my nakonec s ní. Ale ani to není tak jisté. v Afghánistánu je pořád hůř, a přitom má v srpnu odejít většina amerických jednotek (?). Irák dva měsíce po volbách dodnes nemá vládu a denně tam umírají desítky a občas stovky civilistů na následky války (o vojácích NATO nemluvě). Tálibáni z Pákistánu natahují ruce až na newyorský Times Square, a jako by toho nebylo dost, sesypala se v Mexickém zálivu britská těžní věž a desítky tisíc tun ropy se valí k americkým břehům. a to není zdaleka všechno, ve svém metuzalémském věku jsem na spoustu věcí určitě zapomněl. Třeba na Írán, a především Thajsko, také by mohlo destabilizovat celou jihovýchodní Asii.

Takže jděte mi s jarem. Ještě že u nás jsme jaksi za bukem, nebo si to aspoň myslíme. Zůstává ovšem otázka, jak tlustý je ten buk. Ale to už je z jiného oboru. Nezbývá než se radovat, že jaro je snad za námi, a těšit se na léto.

A. J. Liehm

Obsah Listů 3/2010
Archiv Listů
Autoři Listů

A. J. Liehm

Léto budiž pochváleno?

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu