Václav Burian

Několik poznámek

Není mi líto Klementa Gottwalda, kterého zlínské zastupitelstvo zbavilo čestného občanství, není mi líto, když sudetská obec zbaví zapomenutého čestného občanství Konrada Henleina, ale jejich starosti na mou hlavu. u takových občanství je přece dostatečně výmluvný rok udělení.

Po srpnu 1968 se objevil kapitulantský, nikoliv ale hloupý vtip – odznak-placka s nápisem „Sorry, Tony“! Míněn byl Antonín Novotný, zosobnění odstraněné garnitury, již měla vbrzku nahradit garnitura husákovská. Nebude pár měsíců po českých volbách dobrým obchodním artiklem placka „Sorry, dinosauři!“?

Občas se kritikové i stoupenci takzvaného vyrovnání s minulostí, tedy otvírání estébáckých archivů podiví: Proč jsou ostouzeny malé ryby, vlastně oběti, a nikoliv pachatelé a zločinci? Údiv je zpozdilý nebo pokrytecký. Odhalování malých ryb, drobných a velkých donašečů je – pikantní. Fakt, že kdosi byl plukovníkem StB, je suchý a nepikantní. Nic pro voyerství.

Selektivní paměť nemají jen stařečci. Kolik novinářů ještě ne starých bude označovat Radka Johna za „svazáckého novináře“? Mně je to jedno, ale někteří lidé by si mohli intelektuální cvičení uložit: Bylo mravně horší být aktivistou Čs. strany socialistické a šéfem v RaJ, nebo pracovat v Mladém světě? Nevím, ale ti, co mají potíže se selektivností, by se otázkou bavit mohli.

z Novinek.cz: „Mně se na straně Věcí veřejných líbí, že se snaží řešit konkrétní problémy a jeden z největších problémů může být, že se levice po volbách spojí s komunisty a dostane je do vlády,“ vysvětlil (...) John s tím, že se jedná o hrozbu, jaká tu 20 let po Sametové revoluci ještě nebyla.“ Je to možné?!

Málokdo si myslí, že roztomilost, slušnost a šarm stačí, aby se člověk stal dobrým romanopiscem. Leckdo si myslí, že pro politika jsou to předpoklady dostatečné. Ministr Schwarzenberg v Topolánkově vládě ale aspoň milým vystupováním poněkud vyrovnával klackovitost šéfovu i kolegy – místopředsedy vlády pro evropské záležitosti. Vedle tvůrců a zadavatelů Entropy působil velebně. a v jednom je jeho popularita sympatická určitě: popírá paušalizující plk, podle kterého „Češi“ „plebejsky“ nesnášejí šlechtu, exulanty, cizáky a katolickou církev.

Titulek Lidovek.cz 24. května 2010: „Ústecko čeká souboj titánů“. Titány míněni Paroubek, Gandalovič, Zeman a Bursík.

Ze Sme.sk: „Skúsme Ficovi spolu o dva týždne pripraviť rovnaký politický osud ako Paroubkovi, vyzýval (...) priaznivcov na sociálnej sieti Facebook podpredseda SDKÚ Ivan Mikloš.“ „Mám veľkú radosť, že českí voliči poslali boľševika tam, kam patrí,“ tešil sa šéf SaS Richard Sulík.“ Nebo: „Vojak hlas Smeru už nedá. Mladý profesionálny vojak–záchranár voliť pôjde. Nehovorí koho, ale vie, že voľbu Smeru spred štyroch rokov nezopakuje.“ Máme se radovat i z tohoto souznění duší, vidíme-li, že sdílíme tolik let po rozchodu podobné fráze, že podobně naše média agitují?

Jsou důležitější věci. Po smolenském neštěstí jsme mohli spatřit vznešenou tvář politiky, polské a ruské. D. Medvěděv i V. Putin reagovali spontánně i dokonale protokolárně; ruský stát ukázal, že je schopen organizačně zvládnout situaci, která by byla náročná i pro státy bohatší a s administrativou osvědčenější. Medvěděv s Putinem využili – v nejlepším slova smyslu – tragické situace a upřímného zděšení i dojetí občanů Ruska, aby učinili vůči Polsku vstřícné kroky, které patrně v úmyslu měli, avšak rozvržené do delšího času. Všechno se může pokazit, ale doceňme to. a doufejme, že i česká politika bude vůči Rusku otevřenější, což nemá s podlézavostí nic společného. a kéž by se v českých médiích objevovalo víc typů Rusů než úctyhodný (bez ironie) disident, postkágébácký potentát a umouněný opilec. Dvacet let po rozpadu impéria je nejvyšší čas. Možná nám Poláci půjdou v rozumu příkladem, je budou Češi těžko učit, jací Rusové v dobrém i ve zlém jsou.

Václav Burian

Obsah Listů 3/2010
Archiv Listů
Autoři Listů

Václav Burian

Několik poznámek

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu