Tomáš Tichák

Perpetual motion food

Nápisy na záchodcích restaurací nebývají zrovna inspirativní, výjimkou je olomoucká Ponorka, čili hospoda u Musea. Na jejích toaletách byly odjakživa ke čtení nejen různá mudrosloví, prchavé myšlenky, ale třeba i báseň zhruba tohoto znění: Kdo jsi ty, jenž se vznášíš jak pára nad hrncem představ v odlesku hávu prince v jitřním třpytu? Jiný dřívější nápis jsem teď cítil nutkavou potřebu připomínat každému na potkání. Stálo v něm Sparta, Nova, ODS, s dodatkem ostudy českého národa Jevil se mi kdysi politicky hrubě nekorektní – především vůči fotbalovému klubu. Nešť, kdo by čekal od takového média vyváženost? Před pár dny mě však napadlo, že jsem ta slova nepochopil dobře: Sparta, to přece byl také stát, který udržoval svou populaci v dobré kondici tím, že neduživé děti vrhal do propasti v pohoří Taygétos! Jenže co s prognózou zveřejněnou až po jejím naplnění? Tak je to totiž vždycky. o zázračných věštbách se dovídáme zásadně dodatečně, když už nelze prokázat, že byly opravdu vysloveny. Snad kromě těch Nostradamových, které jsou natolik nesrozumitelné, že nelze prokázat, zda na ně opravdu došlo.

Proto přejdu k jinému vzrušujícímu tématu. Sportovní svět ohromil švýcarský profesionální cyklista Fabian Cancellara. Při dvou nedávných závodech v prudkém stoupání jako by na svém kole zmáčkl kouzelné tlačítko, a aniž by vstal ze sedla, bez viditelné námahy ujel nezadržitelně celému pelotonu. „Jako by měl v kole motorek,“ básnili komentátoři. Jenže pak se to stalo. Bývalý italský cyklista David Cassani oznámil světu: „Fabian Cancellara má v kole motorek.“ Jeho možnou podobu dokonce předvedl na populárním internetovém juke-boxu Youtube.com. Ten náhradní pohon se prý spouští – tajným tlačítkem na řidítkách. Zatímco Fabian Cancellara nazval obvinění výplodem choré mysli, ředitel technické komise Mezinárodní cyklistické unie Jean Wauthier připustil, že se přítomnost motorků v rámech kol nekontroluje. Jeden závodní manažer řekl: „Kdyby se ukázalo, že je to možné, bylo by to horší než doping.“ Opravdu? Jistěže by to byl také podvod, ale nikoli zdraví škodlivý, tento by naopak sportovcovo zdraví šetřil. a také je nutno přihlédnout ke skutečnosti, že lidská touha podvádět je jedním z nejmocnějších motorů technického pokroku.

V románu Alfreda Jarryho Nadsamec závodí pět cyklistů na jednom velkém kole s lokomotivou. Žene je doping zvaný perpetual motion food. Jeden z nich dokonce za jízdy zemře, leč šlape dál, jako by se nic nestalo. a pak, těsně před koncem závodu, se objeví jako přízrak tajemná postava na starém bicyklu, aby vzápětí předjela všechny. a ujíždí tím z celého románu, už nikdy se nedovíme, kdo to byl a co jej pohánělo. Možná se to nedovíme ani o Cancellarovi, zejména jestli nepodváděl a poháněl kolo jen svými svaly. Neexistence něčeho se dokazuje těžko.

Alfred Jarry byl velký autor, kdo jiný by se odvážil nechat opustit postavu román bez vysvětlení. Mne naopak svírá přízemní úzkost z příběhů bez pointy. Jaká je souvislost mezi věštbou v Ponorce a živnou látkou pro ustavičný pohyb? Proč jsem ty dva nápady spojil? Tak třeba: jakýsi tajemný pohon nutí většinu z nás šlapat ve stejném rytmu doby a neptat se, zda je to správně.

Pro případ, že to není dosti věrohodné, rozhoduji se pointu pojistit. Sedám na kolo a šlapu směrem k Ponorce. Objednávám si pivo, abych nebudil podezření, a pak nedočkavě vcházím do té místnosti. Hledám. Nové nápisy jaksi zhrubly a ztěžkopádněly. Musí tady ale někde být – ta věštba, kterou pochopíme zase až někdy dávno po dalším letním malování, zase když už bude pozdě... Že by toto? Zamáčknutá muška, obkroužená a nadepsaná: Smrt octomilkám!

Tomáš Tichák

Čtěte také:

A. J. Liehm: Intelektuálové

Tomáš Tichák: Nadějné vyhlídky

Obsah Listů 3/2010
Archiv Listů
Autoři Listů

Tomáš Tichák

Perpetual motion food

Čtěte také:

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu