Kam se valíš, Pišto? Ále, k tém volbám přece. A koho volíš, Pišto? No, chcél sem teho Paroubka, ale on na téch lístkách nikde néni napsaný.
Autentický rozhovor odposlechnutý na ulici malého moravského města odpoledne o volebním pátku dává moná tušit, v čem selhalo zacílení volební kampaně České strany sociálně-demokratické. Přesto jsem přesvědčen, e obyčejný člověk Pišta se nepokládá za poraeného těchto voleb, ostatně stejně jako by se nepokládal za vítěze, kdyby se mu jmenovaného lídra přece jen nakonec podařilo na kandidátce najít a zajistit mu lepší volební výsledek.
Fejeton psaný shodou termínu redakční uzávěrky o volebním víkendu a otištěný o pár týdnů později je pochopitelně krajně nevděčný útvar, protoe zatímco já dumám, co opravdu ty překvapivé výsledky pro obyčejné lidi (mezi ně bych se navzdory nevyřčenému, ale v tom výroku srozumitelně obsaenému ostrakismu, rád započítal) znamenají, vy u pravděpodobně rozjímáte nad jmény navrených ministrů, případně rozebíráte skandály, k jejich vypuknutí jistě nebude daleko, protoe volební kampaň je, jak známo, permanentní. Také jsem o volbách vůbec nechtěl psát, jene co jiného se asi v takové dny můe člověku honit hlavou? a navíc jsem tu minule, dva měsíce před volbami, tak pěkně navzdory tehdejším průzkumům předpověděl výsledek lidové strany, z čeho teda nemám praádnou radost, protoe kdoe to dnes je místo nich oním jazykem na vahách? Kdyby nad tím měl člověk uvaovat jenom z téhle perspektivy, pak by skoro nejradši vyuil své bílé kůe a zaádal o vízum do Kanady.
Obyčejní lidé, kteří podle obvyklého dramatického povolebního vyjádření, je u ani nikoho neudiví, prohráli tyhle volby, nejsou jasně definovanou skupinou. Hned jsem si vzpomněl na výbuch veselí v hledišti kinosálů, kdy se v normalizační distribuci objevil zkraje osmdesátých let stejnojmenný oscarový reijní debut Roberta Redforda (snad pro reisérovo tehdejší okázalé levičáctví) a po kýčovitém leteckém krouení nad typickým americkým předměstím se kamera spolu s titulkem Ordinary People snesla na rodinný dům, u na první pohled luxusnější ne příbytky nejmovitějších komunistických papalášů. Snad i kvůli tomu začátku mi z toho filmu zbyla pachuť jakési hollywoodské nasládlosti, take mě teď na webu ČSFD upřímně překvapilo výrazně vysoké hodnocení od lidí nezatíených tou dobou – zřejmě se na něj budu muset podívat znovu.
Ale znamená to snad, e obyčejní lidé nemohou slušně bydlet? z normalizační perspektivy to tak jistě vypadalo, věřím, e dnes u by ten smích tehdejšího publika připadal mladší generaci naprosto nesrozumitelný. a to není málo. Mají-li mnozí novináři často sklon vést úvahy o tom, jak málo se toho změnilo za dvacet let svobody, zde je důkaz opaku: změnilo se toho strašně moc.
V devadesátých letech minulého století se chvíli zdálo, e rozdíl mezi obyčejností a neobyčejností bude společnost zatíená syndromem post-komunistické relativní materiální chudoby vnímat na dlouhá léta v čistě majetkové perspektivě. Podle všeho to vypadá, e z honby za majetky jsou lidé u přece jen trochu unavení a moná si sami sebe začínají i víc váit. Dnes u to moná vědí i v Lidovém domě a napříště nebudou tolik spoléhat na podbízení se tomu nišímu v lidské přirozenosti.
Teď ještě vymyslet jak ten zájem stočit od Věcí veřejných opravdu k věcem veřejným. i to by mohlo být nadějným obsahem nové levicově zaměřené politiky.
Václav Jamek: Jak sloučit demokracii s rozumem aneb Uvízlí mezi Gorgonami
Tomáš Tichák: Nejdůleitější věta
Ondřej Vaculík:
Člověk jménem Rour
Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem
Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát
Anna Militzová:
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse
Jurij Andruchovyč:
Rekreace aneb Slavnosti Vzkříeného Ducha
Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze enevy
Jiří Weil:
trasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?
Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.
Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!
Mapa webu - přehled článků a struktury webu.
Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.
Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu
Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.