Lech Kaczyński

Svoboda a pravda

Projev prezidenta Polské republiky, který měl být pronesen 10. 4. 2010

1.

To bylo před sedmdesáti lety. Byli zabíjeni – spoutaní – výstřelem do týla. Tak, aby teklo málo krve. Později je – stále s orlicemi na knoflících uniforem – kladli do hlubokých jam. Tady v Katyni bylo takových smrtí čtyři tisíce čtyři sta. v Katyni, Charkově, Tveru, v Kyjevě, Chersonu a v Minsku dohromady 21 768.

Zavraždění jsou občané Polska, lidé různých vyznání a různých povolání; vojáci, policisté i civilisté. Jsou mezi nimi generálové i obyčejní policisté, profesoři a venkovští učitelé. Jsou tu vojenští duchovní různých vyznání: katoličtí kněží, vrchní rabín Polské armády, vrchní polní řeckokatolický kněz a nejvyšší vojenský kněz pravoslavný.

Všechny tyto zločiny – spáchané na několika místech – nazýváme symbolicky Katyňský zločin. Jsou spojeny občanstvím obětí a týmž rozhodnutím týchž pachatelů.

2.

Zločin byl proveden ze Stalinovy vůle, na rozkaz nejvyšších úřadů Sovětského svazu: politbyra VKS(b). Rozhodnutí padne 5. března 1940 na návrh Lavrentije Beriji: Zastřelit! Ve zdůvodnění pokynu čteme: jsou to „zatvrzelí, nenapravitelní nepřátelé sovětské moci“.

3.

Ti lidé byli vyhlazeni bez soudu a bez rozsudků. Jejich vražda pošlapala zákony a konvence civilizovaného světa.

Čím je smrt desetitisíců lidí – občanů republiky – bez soudu? Jestli to není genocida, co jí pak je?

4.

Ptáme se, nepřestáváme se ptát: proč? Historikové poukazují na zločinné mechanismy komunistického totalitarismu. Část jeho obětí leží nedaleko, rovněž v katyňském lese. To jsou tisíce Rusů, Ukrajinců, Bělorusů, lidí jiných národů.

Zdrojem zločinu je však také pakt Ribbentrop-Molotov, který vedl ke čtvrtému dělení Polska. Jsou jím imperiální, šovinistické Stalinovy úmysly. Katyňský zločin je – psal o tom prof. Stanisław Swianiewicz, na poslední chvíli vyřazený z transportu smrti – součástí „akce (...) očisty předpolí, potřebného pro další expanzi sovětského imperialismu“.

Je to klíčový prvek plánu zničení svobodného Polska: státu, který stál – od roku 1920 – v cestě dobývání Evropy komunistickým impériem.

Právě proto se NKVD snaží zajatce získat: ať podpoří dobyvačné plány. Důstojníci z Kozielska a Starobielska však volí čest, jsou věrni vlasti.

Proto se Stalin a jeho politické byro mstí neporaženým a rozhodují: zastřelit je. Jejich pohřebištěm jsou jámy smrti v Katyni, u Charkova, v Mědném. Ty hromadné hroby mají být také hrobem Polska, nezávislé republiky.

5.

V červnu 1941 zahajuje Německo úder proti SSSR: spojenci ze srpna 1939 se stávají nepřáteli na život a na smrt. SSSR se stává členem protihitlerovské koalice. Vláda v Moskvě obnovuje na základě dohody z 30. července 1941 styky s Polskem. Stalin zasedá po Rooseveltově a Churchillově boku ve velké trojce.

Miliony vojáků Rudé Armády – Rusů, Ukrajinců, Bělorusů, Gruzínců, Arménů i Ázerbajdžánců, obyvatel Střední Asie – pokládají své životy v boji s Hitlerovými Němci. v tomtéž boji hynou také Američané, Britové, Poláci, vojáci jiných národů.

Připomeňme: právě my Poláci jsme se jako první vojensky postavili Hitlerově armádě. Právě my jsme bojovali s nacistickým Německem od počátku do konce války. Na jejím konci tvoří naši vojáci čtvrtou nejpočetnější armádu protihitlerovské koalice.

Poláci bojují a umírají na všech frontách: na Westerplatte a u Kocka, v bitvě o Anglii i u Monte Cassino, u Lenina i v Berlíně, v partyzánském hnutí i za Varšavského povstání. Jsou mezi nimi bratři a děti obětí Katyně.

V bombardéru Polských ozbrojených sil zahyne nad třetí říší šestadvacetiletý Alexander Fedoroňko, nejstarší ze synů Šimona Fedoroňka, v Katyni zavražděného vrchního polního duchovního pravoslavného vyznání Polské armády. Nejmladší syn, dvaadvacetiletý Orest padl – v řadách Domácí armády (AK) – v prvním dnu Varšavského povstání. Jeho čtyřiadvacetiletý bratr Vjačeslav, bojující ve skupině AK Gurt, zahyne sedmnáct dní poté.

V květnu 1945 třetí říše prohrává válku. Nacistický totalitarismus se hroutí. Zanedlouho budeme slavit 65. výročí této události.

Pro náš národ to však bylo vítězství trpké, neúplné. Dostáváme se do sféry vlivu Stalina a totalitního komunismu. Po roce 1945 Polsko existuje, ale bez nezávislosti. s vnuceným státním zřízením. Nastávají snahy zkreslit také naši polskou dějinnou paměť a polskou identitu.

6.

Důležitou součástí této snahy o falšování byla katyňská lež. Historikové ji označují přímo za zakladatelskou lež PLR. Platí od roku 1943. Právě v souvislosti s ní Stalin přerušuje styky s polskou vládou.

Svět se to neměl nikdy dovědět. Rodinám obětí bylo odňato právo na veřejný smutek, na oplakávání a důstojné připomenutí nejbližších.

Na straně lži stojí síla totalitního impéria, stojí mocenský aparát polských komunistů. Lidé, kteří mluví o Katyni pravdu, za to platí vysokou cenu. Také studenti. v roce 1949 se dostává rozsudkem vojenského soudu na tři roky do vězení dvacetiletý student Józef Bałka z Chełmu za to, že ve vyučování vykřičel pravdu o Katyni.

Což – připomenu slova básníka – měly zůstat svědky „knoflíky nepoddajné“, nalézané zde, na katyňských rovech?

Jsou však také „nepoddajní lidé“ a – po čtyřech desetiletích – je totalitní Goliáš poražen. Pravda – tato poslední zbraň proti násilí – vítězí. Tak jako byla katyňská lež fundamentem PLR, je pravda o Katyni základem svobodné republiky. To je velká zásluha Katyňských rodin. Jejich boje za památku blízkých, a tedy také – za paměť a totožnost Polska. Zásluha mládeže. Takových studentů jako Józef Bałka. Zásluha těch učitelů, kteří – přes zákazy – říkali dětem pravdu. Zásluha kněží, včetně preláta Zdzisława Peszkowského a v lednu 1989 zavražděného kněze Stefana Niedzielaka, iniciátora vztyčení katyňského kříže na hřbitově na Powšzkách. Zásluha tiskařů ilegálních publikací. Zásluha mnoha nezávislých iniciativ a Solidarity. Milionů rodičů, kteří svým dětem říkali pravdu o dějinách Polska.

Jak zde přesně řekl před několika dny premiér Polské republiky, Poláci se stávají velkou Katyňskou rodinou.

Všem příslušníkům tohoto společenství, zvláště příbuzným a blízkým obětí, vyslovuji nejhlubší poděkování. Vítězství v bitvě se lží je vaší velikou zásluhou! Velmi jste se zasloužili o vlast!

Veliké zásluhy v boji proti katyňské lži mají také Rusové: aktivisté Memorialu, ti právníci, historikové a představitelé ruského státu, kteří odvážně odkrývali tento Stalinův zločin.

7.

Katyň a katyňská lež se staly bolestnou ranou polských dějin, ale také na dlouhá desetiletí otrávily vztahy mezi Poláky a Rusy.

Trvalé vztahy nelze stavět na lži. Lež rozděluje lidi i národy. Přináší nenávist a zlobu. Proto je nám zapotřebí pravdy. To, kdo má pravdu, není rozloženo rovnoměrně, pravdu mají ti, již bojují za svobodu.

My křesťané to víme dobře: pravda, i ta nejbolestnější, osvobozuje. Spojuje. Přináší spravedlnost. Ukazuje cestu ke smíření.

Učiňme vše pro to, aby se katyňská rána mohla konečně zahojit a zajizvit.

Jsme na této cestě. Přes všechna znejistění a tendence je dnes pravdy o katyňském zločinu víc než před čtvrtstoletím. Doceňujeme kroky Ruska a Rusů, které této pravdě slouží, včetně středeční návštěvy ruského předsedy vlády v katyňském lese, na hrobech zavražděných.

Pravda však potřebuje nejen slova, ale i konkrétní skutky. Je třeba zveřejnit všechny dokumenty týkající se katyňského zločinu. Okolnosti tohoto zločinu musí být dokonale prozkoumány a vysvětleny. Potřebné jsou, zde, v Katyni, rozhovory mládeže: polské a ruské, ukrajinské a běloruské. Důležité je, aby byla právně stvrzena nevinnost obětí. Aby katyňská lež natrvalo zmizela z veřejného prostoru.

Po cestě, která sbližuje naše národy, musíme jít dále, nezastavovat se na ní ani neustupovat zpět. Ta cesta ke smíření však vyžaduje čitelná znamení. Na této cestě potřebujeme partnerství, dialog rovných s rovnými, nikoliv imperiální nostalgii. Je třeba přemýšlet o společných hodnotách: o demokracii, svobodě, pluralismu, a ne o zájmových sférách.

8.

Katyňská tragédie a boj proti katyňské lži představují důležitou zkušenost pro další generace Poláků. Je to část našich dějin. Naší paměti a naší identity. Je to však také část dějin celé Evropy, světa. Je to poselství každému člověku a všem národům. Týkající se i minulosti, i budoucnosti lidské civilizace.

Katyňský zločin bude již napořád připomínat hrozbu zotročení a zkázy lidí a národů. Sílu lži. Bude však také svědectvím, že lidé a národy dokáží – i v nejtěžších časech – zvolit svobodu a obhájit pravdu.

Vzdejme společně poctu zavražděným: pomodleme se nad jejich hroby.

Chvála hrdinům! Čest jejich památce!

Text z oficiální stránky www.prezydent.pl

Čtěte také:

Jaroslav Bouček: Polsko v publicistice historika J. Slavíka

Štěpán Steiger: Polsko – největší mezi malými?

Obsah Listů 3/2010
Archiv Listů
Autoři Listů

Lech Kaczyński

Svoboda a pravda

Projev prezidenta Polské republiky, který měl být pronesen 10. 4. 2010

1.

2.

3.

4.

5.

6.

7.

8.

Čtěte také:

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu