Olga Šulcová

Vlídná tvář

Máme to štěstí, že chodíváme volit do jedné z nejsympatičtějších základních škol v metropoli. Už od pohledu řádně vedená, stojí na místě, odkud je exkluzivní výhled na Prahu. Ještě v 60. letech tady stával statek s pozoruhodnou historií. Nocovala v něm kdysi část doprovodu císařovny Marie Terezie, když navštívila Prahu. – Ve vstupní hale školy míjíme cestou k volebním urnám půvabné výrobky dětí s fantazií. Letos to jsou hrady různých podob a velikostí, nápaditě vyrobené z lepenky a podobného materiálu. Navozují nevšednost volebních dnů a jakoby nás, z podobných škol dávno vyšlé, vítají.

Příznivě naladěni pěkným dnem a milou hradní výstavkou v přízemí školy vstupujeme po půl třetí odpoledne do příslušné volební místnosti. Je pátek, 28. května 2010, čtrnáct padesát, první hodina prvého volebního dne. Členové volební komise zatím moc práce nemají. Sedí a hledí. Hlasitě zdravíme, ale nikdo nám neodpovídá. Při loučení totéž: na naše „nashledanou“ žádná odpověď... S tak netečnou volební komisí jsme se tady za celých dvacet let ještě nesetkali. Tentokrát u nikoho z ní byť jen náznak zájmu či dokonce srdečnosti jako u jejich předchůdců. Dokonce pouhá zdvořilost tu chybí... – Volič, pochopitelně, neočekává, že mu budou členové komise z vděčnosti za to, že přišel volit, padat kolem krku. Ovšem mrzoutské jednání, s jakým člen komise – například – porovnává údaje v občance s údaji na volební soupisce, taky ne... Sotva se dá čekat, že by se celorepublikové volby u nás změnily v celostátní svátek, plný veselí a pohody, jako to mají třeba v Řecku. Stačila by vlídná tvář a prostá slova jako „dobrý den“ a „nashledanou“ coby odpověď na pozdrav voliče.

Když jsem si na chování „naší“ volební komise postěžovala jednomu z přátel, povzdechl: „Jo, jo... Kdyby tohle bylo na těch volbách to nejhorší...“

Olga Šulcová

Obsah Listů 3/2010
Archiv Listů
Autoři Listů

Olga Šulcová

Vlídná tvář

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu