Václav Burian

Několik poznámek

„Podívejte se v přehledné grafice, jak česká politika s lety hrubne,“ pobídli nedávno na jedné z lepších českých vlivných internetových adres. Pobídka sama je legrační dostatečně, a tak jsem se nepodíval; jen jsem si hrál s představami, jak bych graficky výmluvně takové veřejné hrubnutí vyjádřil. Po delším přemítání jsem došel k optimistickému názoru, že bych to vyjádřit neuměl nejen proto, že neznám jednotku hrubosti, ale hlavně proto, že veřejné prostředí myslím nehrubne. Možná je to smutná útěcha, ale nerad bych se vracel k polistopadové Lidové demokracii, jejíž agonii provázel stihomam, k růžovým (papírem, nikoliv světonázorově! nebo byly žluté? nejlepší na nich je, že jsou pozapomenuty) Novinám, Dennímu telegrafu, dobám, kdy měly vliv noviny Cibulkovy, fialový Špígl, velmi nepohledný politický kříženec, nerad bych se vracel k volbě Václava Havla prezidentem roku 1993, ale už předtím k tónu a slovníku českých médií kolem dělení federace, z pozdější doby bych nerad viděl Prahu zas oblepenou ponurými plakáty s Mobilisací... Jenže to naříkání nás spojuje, nad ideologiemi, nad stranickými náklonnostmi a generacemi se klene most biologie: všechno jde cugrunt, na tom se shodneme. * Kdyby bylo Rádio Svobodná Evropa – uprostřed studené války! – stejně přísné na ty, kdo „si zadali s totalitním režimem“, jako je ÚSTR, jako je náš lustrační zákon, bylo by to rádio možná jaksi čistší, ale nedalo by se poslouchat. a také by nejspíš, až na nějaký výjimečný tigridovský talent, moc nerozumělo tomu, co se doma děje. Jaké štěstí, že tolik „bývalých bolševiků“ Svobodná Evropa hlavně po roce 1968 nabrala! Zkusíme si je z jejího vysílání odmyslet? Co všechno dobrého by nevzniklo v 50. a 60. letech, kdyby CIA neměla chytré šéfy a štítila se „bývalých“? Psal o tom třeba Marcin Król (Listy 2/2004, www.listy.cz). * Ten milion variací na témata jako „nežili jsme v normální době“, „generace zkažené komunismem“, „země s demokratickou tradicí“ a naproti tomu „země postižená totalitarismy“, a tedy „nenormální“! Ale neodpovídá tomu ideálu normálnosti, standardnosti v Evropě snad jen úctyhodná Velká Británie? Pravda, ani některé neutrální státy nebyly už dlouho postiženy okupacemi a diktaturami, Švýcarsko nebo Vatikán, ale ty za to přece mocnostem platily, a nebyla to vždy cena pěkná a malá. To, o čem se mluvívá jako o standardu, je bohužel spíš

Václav Burian

Obsah Listů 2/2010
Archiv Listů
Autoři Listů

Václav Burian

Několik poznámek

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu