Mirek Vodrážka

Anna Grencnerová-Pelikánová

29. 5. 1918–18. 2. 2010

Jako by rok, ve kterém ses narodila, rok velkých změn a nadějí, symbolizoval, že po celý Tvůj život se budou proplétat osobní naděje, radost i smutek. i Tvůj celoživotní optimismus, elán a energičnost jako by byly součástí jednoho dětství, osobního i společenského, které trvalo až do dospívání, kdy náhle přišel soumrak v podobě fašismu a Ty jsi poprvé musela čelit těžké situaci, neboť Tvůj nejstarší bratr Kosťa byl zatčen gestapem a uvězněn na dlouhá léta, druhý, mladší bratr Jirka se musel skrývat na neznámém místě pod cizí identitou, Tvůj tatínek byl odvezen do vězení a maminka odvlečena do koncentračního tábora v Osvětimi. a Tys jim posílala dopisy, balíčky a jejich vzájemnou nepřítomnost jsi propojovala neviditelnými nitkami osobní naděje.

Jednou jsi nám vyprávěla, jak jsi naposledy uviděla maminku. Stála na nástupišti a nastupovala do transportu, ale jelikož jsi byla hodně daleko – nespatřila Tě. Tento Tvůj starostlivý pohled na nejbližšího člověka Tě pak provázel po celý život. Tímto starostlivým pohledem ses později možná dívala i na nás. a my jsme mu možná ne vždy rozuměli.

Když skončila válka, přišla krátce opět doba, která přinesla naději jak společenskou, tak i osobní. Ty ses mohla konečně shledat s otcem a bratry a bylas už dospělá a silná, neboť jsi poznala, že domov je i místo, kde pochováváme ty, které milujeme. Doba osobního štěstí však byla opět krátká. Brzy vážně nemocněl Tvůj muž a Ty ses musela starat nejen o něho, ale i o své malé děti Petra a Pepíka. a opět přišel nový soumrak v podobě srpnové okupace a s normalizací jsi musela znovu čelit těžké situaci, neboť bratr Jiří se ocitl v nucené emigraci v Itálii a druhý bratr, Kosťa, byl ze stejných důvodů profesně a společensky dehonestován a persekuován. Tvou posilou a nadějí se stávali Tví dospívající synové a i jejich ženy a především vnoučata, které se stala naopak poznáním domova jako místa, kde milujeme Ty, které nejdříve v náručí chováme a posléze vychováváme. a jelikož od Tvého víc než symbolického data narození se osobní i společenské změny vždy osudově prolínaly, nebylo to jinak ani v roce 1989. Poprvé se osobní i společenské naděje v Tvém životě setkaly a Tys mohla sdílet živý domov s celou rodinou a volně se stýkat s bratrem Jiřím, bez vnějších překážek. Jako by se symbolicky setkaly roky, magická data a uzavřely tajemný kruh.

Andulko, právě díky Tobě, která jsi poznala, že domov je i místo, kde pochováváme ty, které milujeme, můžeme vědět, kde máme domov i my. Milá Andulko, děkujeme Ti za Tvoje pohlazení, za lásku a skromnost.

(Pohřební řeč pronesená ve středu 24. února 2010 v kapli na hřbitově ve Valašském Meziříčí; redakčně upraveno)

Mirek Vodrážka

Obsah Listů 2/2010
Archiv Listů
Autoři Listů

Mirek Vodrážka

Anna Grencnerová-Pelikánová

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu