Svatopluk Klesnil

Chvíle šampionů

Proč jste si pro svůj cyklus vybral právě téma výstav skotu?

Vyrůstal jsem na vesnici a bydlel v sousedství JZD, kde také pracoval můj otec. v kravíně a okolí jsem byl skoro denně. s kamarády jsme „osedlávali“ mladé jalovice ve volném výběhu, ve stohu slámy jsme stavěli labyrinty chodeb, pomáhali jsme dospělým starat se o kravičky, překáželi jsme u rození telat. Také jsme chodili do malé stáje za „vysloužilými“ dojnicemi, které čekaly na odvoz na jatka. Byla v tom dětská radost a někdy i smutek. Po revoluci kravín zrušili, jako mnohde jinde. Před pár lety jsem se, snad z nostalgie, zašel podívat na zemědělskou výstavu, kde probíhala soutěž o nejlepší skot. Byl to nový pohled na ten od dětství pozapomenutý svět. a impuls k tomu, že jsem začal objíždět další výstavy, už s fotoaparátem v ruce.

Odkud konkrétně snímky pocházejí?

Z České republiky, ze Slovenska a z Paříže. Ve Francii mají výstavy dobytka jiný charakter, účastní se jich a žijí jimi celé rodiny.

Jak souvisí vaše vlastní tvorba se Školou tvůrčí fotografie, kterou vedete?

Fotografie se pro mě stala hlavní životní náplní asi před deseti lety. Začal jsem navštěvovat kursy tvůrčí fotografie v Brně a v Ostravě a poznal dva naprosto odlišné přístupy k výuce: v Brně u pana Sobka přístup plný inspirace a tvůrčí svobody, v Ostravě direktivní dril fotograficky neplodných učitelů. Studium na Institutu tvůrčí fotografie v Opavě mi později potvrdilo, že učitel by měl ukazovat všechny známé směry a umožnit, aby si každý student postupně našel vlastní cestu. Takový způsob výuky jsem se rozhodl uplatňovat i v kursech, které jsem začal provozovat před čtyřmi lety.

To byla myšlenka, která stála u jejich zrodu?

Vlastně ano, viděl jsem propast mezi úzkou skupinou lidí pohybujících se kolem umělecké fotografie – na vysokých školách, v kvalitních galeriích, v uměleckých odborných periodikách – a širokou fotografickou veřejností. Ta se učí z toho, co je jí „servírováno pod nos“. Osmdesát procent časopisů, knížek, internetových serverů, ale i fotografických kursů u nás je uzpůsobeno k tomu zavděčit se co nejširšímu okruhu lidí a vydělat co nejvíc peněz. Většina konzumentů se nechá těmito vzory formovat tak, že ztrácí sebe sama, svoji jedinečnost. Výsledkem je, že sto lidí vyfotografuje jedno téma stokrát stejně a ne stokrát jinak.

Zdá se vám, že zájem o uměleckou fotografii – ze strany autorů a publika – roste?

Všeobecně lidí, kteří se snaží o nějaké sebevyjádření prostřednictvím fotografie, určitě přibývá. Ale myslím, že se většina zastaví v okamžiku, kdy zjistí, že to bolí vytvořit něco upřímného, na nějakých kvalitních základech, a také to dotáhnout do konce.

-tt-

Svatopluk Klesnil

Svatopluk Klesnil (1977) absolvoval Institut tvůrčí fotografie na Slezské univerzitě v Opavě (2009). Loni získal jeho soubor Příprava šampionů 2. cenu v kategorii Každodenní život v soutěží Czech press photo. Působí jako lektor školy tvůrčí fotografie (www.ceska-fotoskola.com) a jako fotograf ve svobodném povolání. Vystavoval samostatně i na skupinových výstavách mj. v Praze, Brně, Ostravě, Berlíně, Poznani nebo Záhřebu.

Obsah Listů 2/2010
Archiv Listů
Autoři Listů

Svatopluk Klesnil

Chvíle šampionů

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu