Ladislav Šenkyřík

Slovo do vlastních řad

„Tak co tomu teda říkáš ty?“ pravila bojovně kamarádka cestou z katolického volejbalu a navzdory blížící se padesátce jí to v tom nehraném rozčilení náramně slušelo. Během pětiminutové chůze domů většinou nezabředáváme do závažnějších témat, protože se už s pozdním večerem těšíme do pelíšků. Dnešek je však výjimkou. Bleskne mi hlavou v odpověď úryvek písničky od Jiřího Dědečka: „... jde tu o omyl / já jsem jednak Róm a jednak židomil, / mimo AIDS mám lepru, syfla, choleru...“ Jenže naštěstí neumím zpívat, takže gradace rozmíšky na cizí účet nepřichází v úvahu.

Na rozdíl od Ludvíka Vaculíka (Český snář, Praha 1980) jsem nikdy z té organizace nevystoupil, a tak dnes můžu chodit na volejbal a v letních měsících pak i na zahrádku na plzeň. s milými lidmi, to bezesporu. Ale, ač náturou spíše agnostik, nezůstával jsem poté, co mě ve slovácké vísce pokřtili, kvůli lidem, ba ani komunistům navzdory, tím méně kvůli členským výhodám. a nebylo to ani z lenosti, já z lenosti nestudoval ani VUML, jak se to podle posledních zpráv, zdá se, některým spoluobčanům přiházelo. Dodnes si myslím, že křesťanství má nejlépe propracovaný koncept světa, od aktuálních drobností, jako je postavení žen ve společnosti, přes aktivní práci pro společenství až po vztah k sexuálním menšinám. Jen by se ho nesměli zhusta chápat lidé nedostateční, jimž nejvíc leží na srdci, že podle simplifikujícího výkladu krajně podezřelého Janova evangelia dojdou spasení, jen když budou věřit v ježíška a v nadzemské zázraky.

Ale zpět na bubenečskou ulici. Jak je mým zvykem, spíš defenzivně ustupuju, moc toho o kauze nevím. Úřad vlády vydal příručku, v níž dva psychologové nabádají učitele, aby na školách citlivě zacházeli s tématem homosexuality. Příručku jsem neviděl a nečetl, a tak ochotně připouštím, že na státní zakázku lze jistě sepsat roztodivné bláboly, obzvlášť jestli autoři svůj obor vystudovali na nějaké univerzitě. Kamarádčino horlení mě však nutí zůstat ve střehu; přestože nic nevím, tuším, že výtka nemíří v prvé řadě na příručku, nýbrž přímo k jádru věci. a taky to záhy přijde: „Nemůže se přece říkat dětem na základních školách, že je normální, když je člověk homosexuál!“ „Je dost učitelů, kteří by to zcela jistě říkat neměli, obzvlášť ne podle osnov,“ připouštím. „Ale je to celé špatně. Vždyť to může dětem znejistit sexuální identitu.“ Nezasměju se, líbí se mi. „No počkej, to přece člověk ví už před školou, jestli se mu líbí holčičky nebo chlapečci. a jestli ho v tom nějaký bigotní prostředí znejistí, a on nebo ona na to přijdou až v pubertě, pak v tom sotva bude hrát roli nějaká školní přednáška,“ kontruju vlažně.

Druhý den mi to však nedá a za chvíli už si v inkriminované příručce (Irena Smetáčková, Richard Braun: Homofobie v žákovských kolektivech, Úřad vlády ČR, Praha 2009) listuju. Knížečka umírněnými slovy (obávám se, že situace v terénu je daleko horší, než jak se tam popisuje) hovoří o homofobní šikaně na českých školách a stejným tónem nabízí pár metodických postupů pro vnímavější, bystřejší a inteligentnější pedagogy, jak s těmito problémy pracovat při polidšťování dětí, aby v sobě lépe dokázaly zapřít opice. Cílovou skupinou výchovných postupů mají být především střední školy, případně vyšší ročníky školy základní. No, držím pedagogům palce, dodnes mám v živé paměti reakce jinak milých spolužáků, když nás na gymnáziu nahnali na výchovné porno (na plátně se mrskaly živé spermie) Helga z produkce SRN.

Ale co s mými milými volejbalistkami? Je opravdu tak těžké nepodléhat zjevně šíleným a nebezpečným, utilitárním soudům o závažných tématech, vysloví-li je autorita skupiny, s níž cítím sounáležitost?

S bojem proti příručce vytáhla do předvolebního boje tetka Šojdrovic. Pochybuju však, že s tím u mých slováckých tetiček a strýčků uspěje. Ti odedávna věděli, že u nás na vsi žijí lidé nejrůznější.

Ladislav Šenkyřík

Čtěte také:

Václav Jamek: Neviditelný Potěmkin a věda o kukačkách

Ladislav Šenkyřík: Vlastnictví duše

Obsah Listů 2/2010
Archiv Listů
Autoři Listů

Ladislav Šenkyřík

Slovo do vlastních řad

Čtěte také:

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu