Pelikán v Evropském parlamentu

Fakt, že Listy prožívají svůj už 40. ročník, se sluší oslavovat i připomínáním zakladatele. Nabízíme další ukázku z korespondence Jiřího Pelikána s Dušanem Havlíčkem, která připomíná jeden z největších politických úspěchů exilu, totiž že se Jiří Pelikán stal – za Italskou socialistickou stranu – prvním českým poslancem Evropského parlamentu.

Havlíček Pelikánovi

Plan-les-Ouates, 17. června 1979

... v pondělí po volbách jsem zakoupil pařížský Le Matin, a protože jsou to pořádné noviny, tak to tam stálo černé na bílém: Pelikán zvolen. Asi teď budeš mít problémy, ale jiné než předtím. Samozřejmě že Tě každý tak či onak bude identifikovat s Pražským jarem a bude to – zejména zpočátku – hodně připomínat. Ale myslím si, že jsi byl zvolen jako italský občan italskými občany na socialistické kandidátce: a to je Tvůj první a základní závazek. Koneckonců, budeš-li hájit zájmy (západo)evropské levice, budeš tím automaticky přispívat i k zájmům našim. Nebude to asi snadné najít „zlatou střední cestu“ mezi funkcí vedoucího „čs. socialistické opozice“ venku, vydavatele Listů a vším, co s tím souvisí, a mezi mandátem, který Ti – opakuji se – svěřili Tví italští spoluobčané. Mohu-li Ti k tomu něco říct, pak tohle: dívej se na věci z nadhledu a jen si proboha nenech natrvalo přilepit nálepku nějakého málem zoologického jevu z cirkusu zvaný Východní Evropa.

Pelikán Havlíčkovi

Řím-Sperlonga, 29. července 1979

... chci odtud odpovědět na přání aspoň části gratulantů. Vy jste ovšem mezi prvními, kterým bych chtěl ze srdce poděkovat a současně se omluvit, že je to s takovým zpožděním. Ale jistě to pochopíte, jsem trochu jako v Jiříkově vidění. Abych se přiznal, tak jsem si během té volební kampaně ani pořádně neuvědomil, co to všechno znamená vstoupit najednou v mém věku do západního politického života. Především to znamená velkou ztrátu času na schůzích, kterým jsem už odvykl, zaujímat stanoviska ve vnitropolitických otázkách, kterým jsem se dosud vyhýbal, a potýkat se s tím, jak spojovat hájení italských zájmů s pohledem levice a navíc ještě s ohledem na to, co se děje u nás doma. Tvoje „radílkování“ se mně při tom uvažování hodí a nemusíš se nijak omlouvat. Naopak oceňuji, že na to myslíš a říkáš mně otevřeně, čeho se vyvarovat. Tomu říkám kamarádství. To víš, protože se najednou o tobě hodně píše, dostaneš novou funkci a někteří si myslí, že tím i vliv a prachy, tak se mně ozvalo tolik „přátel“, že jsem ani nevěděl o jejich existenci. Ale tak to v životě chodí: nejvíce Ti lezou do prdele lidé, kteří celou dobu nejvíc pomlouvali (i teď čekají, až uděláš nějaký chybný krok). Ale píšou, zvou, navštěvují, vnucují se, mají moc návrhů a požadavků – takže je nápor na nervy, protože s tou hodností musí být člověk slušný ke všem, že jo? Duňa by jistě řekla „houbelec a pošli je někam“, ale já jsem chlapec s vychováním z c. k. staroslovanského gymnázia v Olomouci.

P. S. Pozdravuj Jirku Daneše, jemuž děkuji za připojené pozdravy a jemuž poskytnu, bude-li to skutečně chtít, interview, ale ne společně s Otou Habsburkem, se kterým jsem se ale na chodbě parlamentu seznámil... strašně se podobá starému mocnáři, jak jej znám z fotek, takže mne napadla spousta fórů z Haška. Ale nejsem moc rád dáván do souvislosti s ním, spíše mne láká ten Eskymák z Grónska, kterému jsem vysvětlil naši spojitost přes Welzla.

(Redakčně kráceno, většinu úprav zde nevyznačujeme; za poskytnutí dopisů děkujeme Dušanu Havlíčkovi.)

Čtěte také:

Listy a Pelikánovy dopisy

Poslední rozhovor s F. Krieglem

Obsah Listů 2/2010
Archiv Listů
Autoři Listů

Pelikán v Evropském parlamentu

Havlíček Pelikánovi

Pelikán Havlíčkovi

Čtěte také:

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu