Člověk neutíkal za starého reimu ke Svobodné Evropě či Hlasu Ameriky jen kvůli informacím; utíkal i před hnusným jazykem zdejších sdělovacích prostředků k češtině jiné, vznešené, někdy archaizující, jindy drsné, ale ivé, bez novořeči a mód. K jazyku Iva Ducháčka, Karla Jezdinského, Ivana Diviše... Také na vznešenou češtinu, kterou je nutno hledat, i kdy u nevládne jedna závazná novořeč, si člověk vděčně vzpomněl po odchodu Ivana Medka. Je pravda, e rozvoj hospod patří k nejmilejším všednodenním stránkám obnoveného kapitalismu. Přesto – jako by mě bavil někdejší propagandista, čtu-li: Češi opovrhovali vnitřnostmi, protoe s nimi měli špatnou zkušenost z komunismu. (...) Náš vztah k vnitřnostem se změnil hlavně za komunistů, kdy závodní jídelny dokázaly zkazit i tak báječné jídlo, jako jsou plíčky na smetaně. (Lidovky.cz) Snad jsem měl štěstí – či z dnes správného pohledu smůlu – na dobré školní a závodní jídelny? Komunisté mi zhnusili spoustu věcí, ale pajšl mezi ně nepatřil. Karel Čapek nebo Karel Poláček naříkali na české hospody, ale jejich stav na chuderu černolutou hydru nesváděli. – Naštěstí jiný novinář z LN připomněl, e v očích mladých můe být směšné i to, co je samo o sobě pravdivé, ale jako propaganda to působí. Také vzpomínám, e besedy s odbojáři jsme jako děti vítali nanejvýš jako milé narušení výuky; i kdy to asi byli skuteční hrdinové a o svých záitcích nelhali. Končící ukrajinský prezident jmenoval Hrdinou Ukrajiny Stěpana Banderu. Spor o historické či mravní otázky kolem této osobnosti bude pokračovat. Prezident, který se jedním ze svých posledních gest dotkne i spousty Rusů, i spousty Poláků (polské elity, polská mláde patřily mezi největší podporovatele jeho oranové revoluce!), však naznačuje, e si za svou poráku můe do značné míry sám. Dotkl se i těch občanů Ukrajiny, kteří jsou hrdi, e za sovětských dob oni nebo jejich blízcí bojovali v Rudé armádě proti Hitlerovi, jak upozornil například polský novinář Adam Szostkiewicz, rozhodný odpůrce nacionalismu polského. ? Ne, není to závist: Významný politik skutečně nemusí dát křtít dítě za přítomnosti novinářů zrovna v kostele svatého Mikuláše na Staroměstském náměstí, dítě nemusí křtít biskup a všechno můe být skromnější; není vkusné, kdy politik, a ještě za krize, putuje po Antarktidách. Lze zdůvodnit i socialisticky, i konzervativně. Ale máme nějaké socialisty a nějaké konzervativce?
Ondřej Vaculík:
Člověk jménem Rour
Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem
Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát
Anna Militzová:
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse
Jurij Andruchovyč:
Rekreace aneb Slavnosti Vzkříeného Ducha
Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze enevy
Jiří Weil:
trasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?
Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.
Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!
Mapa webu - přehled článků a struktury webu.
Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.
Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu
Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.