Václav Burian

Několik poznámek

Člověk neutíkal za starého režimu ke Svobodné Evropě či Hlasu Ameriky jen kvůli informacím; utíkal i před hnusným jazykem zdejších sdělovacích prostředků k češtině jiné, vznešené, někdy archaizující, jindy drsné, ale živé, bez novořeči a mód. K jazyku Iva Ducháčka, Karla Jezdinského, Ivana Diviše... Také na vznešenou češtinu, kterou je nutno hledat, i když už nevládne jedna závazná novořeč, si člověk vděčně vzpomněl po odchodu Ivana Medka. Je pravda, že rozvoj hospod patří k nejmilejším všednodenním stránkám obnoveného kapitalismu. Přesto – jako by mě bavil někdejší propagandista, čtu-li: „Češi opovrhovali vnitřnostmi, protože s nimi měli špatnou zkušenost z komunismu. (...) Náš vztah k vnitřnostem se změnil hlavně za komunistů, kdy závodní jídelny dokázaly zkazit i tak báječné jídlo, jako jsou plíčky na smetaně.“ (Lidovky.cz) Snad jsem měl štěstí – či z dnes správného pohledu smůlu – na dobré školní a závodní jídelny? Komunisté mi zhnusili spoustu věcí, ale pajšl mezi ně nepatřil. Karel Čapek nebo Karel Poláček naříkali na české hospody, ale jejich stav na chuderu černožlutou hydru nesváděli. – Naštěstí jiný novinář z LN připomněl, že v očích mladých může být směšné i to, co je samo o sobě pravdivé, ale jako propaganda to působí. Také vzpomínám, že besedy s odbojáři jsme jako děti vítali nanejvýš jako milé narušení výuky; i když to asi byli skuteční hrdinové a o svých zážitcích nelhali. Končící ukrajinský prezident jmenoval Hrdinou Ukrajiny Stěpana Banderu. Spor o historické či mravní otázky kolem této osobnosti bude pokračovat. Prezident, který se jedním ze svých posledních gest dotkne i spousty Rusů, i spousty Poláků (polské elity, polská mládež patřily mezi největší podporovatele jeho oranžové revoluce!), však naznačuje, že si za svou porážku může do značné míry sám. Dotkl se i těch „občanů Ukrajiny, kteří jsou hrdi, že za sovětských dob oni nebo jejich blízcí bojovali v Rudé armádě proti Hitlerovi“, jak upozornil například polský novinář Adam Szostkiewicz, rozhodný odpůrce nacionalismu polského. ? Ne, není to závist: Významný politik skutečně nemusí dát křtít dítě za přítomnosti novinářů zrovna v kostele svatého Mikuláše na Staroměstském náměstí, dítě nemusí křtít biskup a všechno může být skromnější; není vkusné, když politik, a ještě za krize, putuje po Antarktidách. Lze zdůvodnit i socialisticky, i konzervativně. Ale máme nějaké socialisty a nějaké konzervativce?

Václav Burian

Obsah Listů 1/2010
Archiv Listů
Autoři Listů

Václav Burian

Několik poznámek

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu