Narodil sa v Kemarku a hory neprestal mať rád ani po ťakom úraze, ktorý utrpel, keď mal osemnásť rokov. Invalidný vozík len spomalil a skomplikoval jeho cesty po Slovensku a po celom svete. Aj v tomto osudovom obmedzení si Yaro M. Kupčo ako človek a fotograf nakoniec našiel niečo, čo vie zúitkovať v ivote i v umeleckej tvorbe. V úvode monografie pripomína putovanie sústavne uponáhľaného belocha a rozváne putujúceho indiána, ktorý svoj vzťah k svetu a k sebe zhrnul nasledovne: Nechcem stratiť svoju dušu. Keď sa človek ponáhľa, stráca dušu, lebo tá s ním nestačí drať krok. Aj preto, e Kupčo zväčša uvauje a pozerá sa ako spomínaný indián, majú jeho čiernobiele fotografie dušu. A hĺbku. Hĺbku tej duše. Všetky trpezlivo ich vysedel, čakajúc na ten jediný správny, toti – neopakovateľný okamih jednej z práve platných právd o svojom okolí a o svojom vnútre. Jedno zrkadlí druhé, jedno je predpokladom toho druhého. Taký okamih pravdy potom Kupčo (negatívy a pozitívy sám vyvoláva, upravuje ich i rámuje) ponúka ako posolstvo, ako monosť pokračovať v nastolenom, tichom a nepretritom rozhovore s poéziou. Jeho snímky zaľudňujú výlučne rekvizity prírodných scenérií: kopce, lúky, skaly, potoky, ploty, stromy, seníky, drevenice, obloha... Človeka nikde. Mohol by neporozumieť, pôsobiť rušivo: gestom, slovom, hlučnou chôdzou... Druhým dôvodom jeho stálej neprítomnosti je fakt, e sám fotograf by mohol – hoci nechtiac – necitlivo vstúpiť do súkromia fotografovaného. Názov monografie je viacúčelový, delí ju na dva cykly: Cesty predstavujú fotografie z alpských krajín, Rakúska, Švajčiarska, Francúzska a Talianska, doplnené sú zábermi z Korziky. Zastavenia obsahujú snímky zo Slovenska, najmä zo Spiša, Oravy a Zamaguria. Akademická maliarka Eva Končeková v texte, ktorý sprevádza túto knihu, píše aj o autorovej intenzívnej výstavnej činnosti. Ja pripomínam, e Kupčo chodí za svojimi obdivovateľmi aj s notebookom, diapozitívami a hudobnými nosičmi. Takto som sa s fotografickou tvorbou zoznámil v jednej bratislavskej kaviarni, kde bol hosťom spisovateľa Mariána Hatalu, ktorý pre túto vzácnu publikáciu poskytol svoje preklady z prírodnej lyriky rakúskeho básnika menom Gregor M. Lepka. Poézia si našla poéziu. Ostatné mono nájsť na adrese www.yaromkupco.sk.
Yaro M. Kupčo: Cesty a Zastavenia, Harlequin, Košice 2009, 152 s., cena za bibliofíliu 235 eur, cena za bený výtlačok 23,50 eur. -hamil-
Jána Roznera, říká předmluva, který zemřel v Mnichově roku 2006, si u na Slovensku pamatuje málokdo. Pilný čtenář Literárních novin či Kultúrneho ivota z šedesátých let na něho jistě nezapomněl, stejně jako na Zoru Jesenskou, o ní však sotva věděl, e byla Roznerovou manelkou. Kniha líčí vánoční týden roku 1972 mezi její smrtí a pohřbem. Reim a jeho slouhové při této příleitosti projevili svou slídivost a mstivost, to ale není jediným a hlavním obsahem knihy. Tím je člověk v situaci, která se nevyhne téměř polovině lidských bytostí, ale její proitek zůstává obvykle před světem skrytý: nezbytnost vyrovnat se na pochodu se ztrátou nejblišího druha. Autor, který byl jako publicista a kritik ceněn pro své analytické schopnosti, dává monost nahlédnout do lidského nitra nelítostně věcným vyprávěním ve třetí osobě. Nepříznivé okolnosti, v nich se tragický děj odehrává, dávají vyniknout i lidské statečnosti a solidaritě. Vylíčení příprav pohřbu je prokládáno vzpomínkovými sondami do novější historie Slovenska a jeho kultury. Ve výrazných epizodách se objeví Ladislav Mňačko, Jozef Felix, Peter Karvaš, Agneša Kalinová, Roman Kaliský...
Ján Rozner: Sedem dní do pohrebu, Albert Marenčin PT, Bratislava 2009, 311 s., cena 9, 90 eur. -jn-
Ke knize bude třeba se vrátit, ale upozorněme na novinku v prostředí Listů jistě vítanou. Naděje na nalezení rozsáhlé písemné pozůstalosti Františka Kriegla patrně není, a tak je dobře, e vyšla jeho (a paní Rivy) korespondence s Františkem Janouchem (a jeho paní). Faktograficky, literárně i rozsahem vede ovšem Janouch dopisy-reportáemi ze ivota vědecky i politicky mimořádně pilného exulanta. F. Kriegel radši debatoval, ne psal; navíc byl v Praze omezen ne vlastní nestatečností, ale: jak psát, co se děje, a jiné nepoškodit? (Protoe knihu vydala instituce úctyhodná, ale v roli nakladatele neběná, uvádíme i s adresami.)
Na smutek není čas. Korespondence mezi Františkem a Rivou Krieglovými a Františkem Janouchem a Adou Kolmanovou (1974–1979) , Nadace Charty 77, Melantrichova 5, 120 00 Praha, bariery@bariery.cz, 328 s., 2009. -vb-
Je svět v prostoru a v čase konečný, či nekonečný? To je jedna z Kantových antinomií čistého rozumu, kterou rozum rozřešit nedokáe. Autoři knihy, profesoři univerzit v Princetonu a v Cambridgi, si však jsou jisti, e společné úsilí experimentátorů, pozorovatelů a teoretiků přinese rozhodný průlom, který diskusi rozhodne s konečnou platností. Jejich favoritem je cyklický vesmír, v něm počátek velkého třesku je koncem předchozího velkého křachu a nastartováním nového, biliony let trvajícího cyklu. Čtenář se seznámí nejen s jejich argumenty, podanými bez jediného vzorce, ale nahlédne té do způsobu, jím se dnes rozvíjí špičková věda, a seznámí se s jejími představiteli v oblasti kosmologie. Z knihy je vidět osobní zaujetí autorů, které ji činí čtivou i pro ty, kdo do její tématiky příliš neproniknou nebo zůstanou k jejím závěrům skeptičtí.
Paul J. Steinhardt, Neil Turok: Bez počátku a konce. Nová historie vesmíru, Paseka, Praha 2009, 265 s., cena 299 Kč. -jn-
Patnáct krátkých textů, které se autorce shromádily za dvě desetiletí, nepodává sloité ani vnějškově dramatické příběhy – jsou to záznamy intenzivních proitků, jaké přináší běh či pochod na lyích v krajině kolem České Třebové, u Štrbského plesa, v laponské tundře, ale také zkouškové období, nemoc, kantorské povolání, setkání s dávnými spoluáky. Z jednotlivých momentek se na malém prostoru skládá pronikavý obraz osobnosti a doby. Neznám jinou knihu, která by tak přesvědčivě ukázala, e sport – pěstovaný na amatérské úrovni – se můe stát osou lidského ivota a způsobem, jak navázat kontakt s posvátným.
Blanka Kostřicová: Lyařské povídky, Periplum, Olomouc 2009, 77 s., cena 119 Kč. -jn-
Bylo by hloupé očekávat od autora pamětí odmítnutí vlastní ivotní cesty. Nebylo by rozumné číst s nadějí na zásadní odhalení; naděje na odhalení měnící výklad dějin budou vdy chovat spíš milovníci spikleneckých teorií. Stěí lze beze všeho odmítnout, co vzpomínky sugerují: e byly i horší monosti průběhu normalizace. Některé pasáe by byly zajímavé pro ekonomickou polemiku; někdy patrně obhajují rozhodnutí relativně rozumná, jene v rámci bezperspektivního systému; těko nesouhlasit s kritikou polistopadové démonizace Slušovic. Truchlivost vzpomínek však vystihuje snad nejlépe věta: Marně vzpomínám, kdy jsme se o zásadních otázkách mohli svobodně rozhodnout – pravda, svobodu jsme vlastně měli: mohli jsme odstoupit. Nebyl důvod čekat ani na pikantnosti, šlo však mít naději na nefrázovitý jazyk, na faktografické bohatství, na ivé osobní charakteristiky. V tom však kniha připomíná někdejší oficiální příručkové dějiny KSČ: skoro bez lidí a skutečných dramat.
Lubomír Štrougal: Paměti a úvahy, Nakladatelství Epocha, Praská vydavatelská společnost, Praha 2009, 368 s. -vb-
Ondřej Vaculík:
Člověk jménem Rour
Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem
Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát
Anna Militzová:
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse
Jurij Andruchovyč:
Rekreace aneb Slavnosti Vzkříeného Ducha
Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze enevy
Jiří Weil:
trasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?
Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.
Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!
Mapa webu - přehled článků a struktury webu.
Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.
Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu
Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.