Lido di Dante se nachází 6 km jině od Ravenny u jedné z nejkrásnějších pláí této oblasti. Tato oblast je stvořena pro lidi, kteří jsou rádi obklopeni přírodou. Plá je zároveň zvláštní tím, e se nachází uprostřed piniového lesa (pineta), daleko od jakéhokoliv průmyslu. V pinetě se vyskytuje několik druhů ještěrek a stromových uovek, dikobrazi a malí pardálové. Vzdálenost pláe od kempu je 200 m a cesta k plái vede borovým lesem, který je proslulý svými cikádami a cikádičkami. Za ním se rozkládá jedna z nejstarších nudistických (či lépe naturistických) pláí v Itálii (více ne 1 km). Poblí se nachází národní park Bevano. Přestoe se Lido di Dante v posledních letech stalo vyhledávaným útočištěm lidí s problematickým vztahem k vlastnímu tělu, lze tu stále ještě proít poklidnou dovolenou v rodinném kruhu.
www.teptour.cz a wetz
* * *
Frajírci milují okolíčko, br>očičkem házejí na moříčko, br>všecičko, všecko je od sluníčka: br>stínečky, Erebek, Eurydička...
Ta úleva v pinetě, br>kde kmeny se na sebe nedívají. br>Hned zavřeš oči. Ať uštknou tě br>hadi – jen kdy nic nepřipomínají.
Ostatně hadí oko – to nic nevidí, br>nebo nic z toho, co si umíš vysnít; br>tak čekej, pěkně v chládku ze sklopených víček,
a noha sklouzne, a to začne syčet – br>co sklouzne! – a našlápneš rozvlněnou minu br>(poslední metafora, neli chytneš slinu).
* * *
Samozřejmě, e jsme museli jít na plá, kde byla alespoň ropná či tankovací plošina, ze které vytékala nafta plnými doušky. Na snímku Pavel v plovacích šortkách. Na tomto snímku je pro změnu Pavel v plovacích šortkách s brýlemi v ruce. Zde vidíte plá s teplým pískem a třemi studenými skopčáky. Detail tankovací plošiny. Pavel odváně vstupuje do vodní plochy.
Nutno podotknout, e vody bylo a k hrázi celkem po pás či po prsa. Aspoň některým z nás.
Další fotka z mořského světa, právě probíhá nasazování brýlí. Hledání škeblí na dně metr hlubokého oceánu. Našel jsem ji! Pláové boty z PVC na plái. Pohled na pláový areál. Povšimněte si prosím německých turistů umístěných za plentou (nejsou vidět). Absence
plavčíka nás netrápila. Voda... Více vody... Další voda... Opět vodní plocha. Pro změnu si
dáme ještě jednou toté. Naháč. Ještě jeden. Šmírák. Ale nevadil... Další. Fuj, tenhle je hnusnej. A tohle u je naše šukací akcička. Pavel s Martinou. Petr s Luckou. A tady u všichni
pohromadě na hromadě. Dva čumilové. Lucka s plnýma dirkama práce. Dojezd. A ještě jeden. Pohled na vodu z jiné strany. Škeble. Detail škeblí. Trochu foukalo a byla docela i kosa.
Německé osazenstvo křičelo flugcojk, flugcojk!, ale na snímku vidíme přeci letadlo!
* * *
V půl páté ráno (před lovci a sběrači), br>v hodině, kdy se v baru draí br>lup, který nedopad (zlodějíčci se vytáčí), br>jdou staré páry k plái.
Mají svá místa, vdy co nejblí vodě, br>co je jak z celofánu vybalené modré lino; br>a on se dá do šroubování stínu, br>ona ho v zástěře napjatě pozoruje...
upraví trochu sklon... On – u u na lehátku – br>zabručí vzteky, a ona začne hádku, br>a rovnou o dceři a ivoření, bez přípravy.
Kdy ji pak po deváté vsouká do pandičky, br>pohrdne jako vdycky nabízeným tričkem br>a – odřídí to nahý.
* * *
V dunách u ani transvestiti br>nekreslí klacíkem; a místním zlodějíčkům br>deltička snila se, kdy zdřímli na sluníčku: br>peří a lejstra, listí, střapce sítí.
Není, co ukrást. Straka čichá br>k sirnému komínu u stánku s piadinou. br>Leda verš: rybí reti jsou jak cícha, br>schnou, parenti dei lenzuoli, ne je svinou.
Milence u tu nevystřídáš – br>v lodičkách nebo bez nich – i kdyby sis nohy br>uběhal po pinetě. Křída
pěšinek, mokrá, beze stop, i kmeny změkly, br>ty, o ně – na očích všem – opíral sis bohy. br>Je po hře. Ještěrky se rozutekly.
Clausheiner Wetz (1979 v Praze) vystudoval UMPRUM (ateliér kniní ilustrace, Juraj Horváth). Od r. 2006 pracuje v Národním technickém muzeu jako archivář a fotograf. V loňském roce vyšla v nakladatelství Beautiful Mind sbírka jeho esejí Camp. Básnické texty doposud nepublikoval.
Ondřej Vaculík:
Člověk jménem Rour
Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem
Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát
Anna Militzová:
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse
Jurij Andruchovyč:
Rekreace aneb Slavnosti Vzkříeného Ducha
Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze enevy
Jiří Weil:
trasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?
Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.
Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!
Mapa webu - přehled článků a struktury webu.
Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.
Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu
Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.