Ladislav Šenkyřík

Zrychlené kyvadlo demokracie

Minule jsem tu ostouzel Google, takže se hned hoši chytli za nos a rozmáchlým gestem odcházejí z Číny. Zlé jazyky tvrdí, že jim tam nejdou kšefty, a to se pak prý lidská práva hodí, ale já chci věřit, že svět není veskrze tak špatný. Já bych v té zemi netiskl ani evropské knížky, určitě už ne kvůli těm pár korunám, které se možná ušetří, přestože vytištěný svazek musí plout přes půl zeměkoule, což ale zřejmě hravě vykompenzuje práce podle schopností a odměňování podle potřeb, které, jak známo, jsou podle tradičních představ tamních vládců saturovány miskou rýže. Snad jediné plus je, že knížku mőhou cestou zrekvírovat somálští piráti a četbou se trochu polidštit, ale vydávat knížky s tak pošetilou nadějí je přece jen prapodivný byznys plán.

Google z Číny možná opravdu odchází a bylo by hezké, kdyby s sebou vzal aspoň Liou Sia-paa, je ale pravda, že kdyby nevypukl skandál kolem toho, jak ochotně přistoupil na čínskou cenzuru svého vyhledávače, když tam v touze po jüanech šel, asi bych si sotva všiml, že se tam před časem vypravil. Svět jako by rotoval v čím dál šílenějším tempu, všechno se smazává a rozmazává. A není to jen pocit člověka, který se pomalu stává terčem nového prudce se rozvíjejícího ekonomického odvětví služeb a výrobků pro seniory. Vždyť kolik jen měli Oldřich Nový nebo Alois Jirásek času, aby nám vysvětlili všechny zápletky a rozkošná nedorozumění příběhu; kolik času měli ještě tvůrci francouzské nové vlny! To takový Tarantino vám už nedá vydechnout, i když ten film třeba trvá dvě a půl hodiny – a ještě ho musíte vidět přinejmenším dvakrát, abyste přišli na kloub tomu, co vám chce vlastně říct. Na to ovšem nemáte čas, takže si pak třeba myslíte, že vám režisér ukazuje ustřelené a uťaté hlavy jen tak pro zábavu jako tak mnozí jiní.

Naše demokracie trvá už déle než ta prvorepubliková a, kozí prdy, to to uteklo, jak praví folkový bard Záviš. Nestíháme všechny ty lumpárny ani zaznamenávat, natož se proti nim bouřit a natož je napravovat. S masochistickou rozkoší pravidelně během nedělního oběda nasloucháme, jak se dva až tři politici navzájem obviňují z kolosálních lží, odpudivých podvodů a mrhání našimi společnými penězi (masové sledovanosti toho pořadu, přiznám se, vůbec nerozumím), ale zároveň si mnohdy tykají, protože nebudou přece farizejsky předstírat, že jinak nejsou kamarádi.

Všechno je už jen tak jako, trochu pravda, trochu lež, trochu čest a trochu podlost jako v Havlových hrách, a ty se v tom, Hugo Pludku, vyznej. Osobně se domnívám, že tady je kořen oné nostalgie po černobílé přehlednosti a bezčasí komunismu, ano, jsem nenapravitelný optimista.

Teprve nedávno jsem zjistil, že když se přemisťuji v Praze automobilem, jsou jistá místa, kde z plynulé řady poklidně jedoucích vozů náhle vyrážejí divocí jezdci a řítí se v nebezpečném předjíždění vpřed. Chvíli mi trvalo, než jsem si to chování spojil s nenápadnou černobílou značkou přeškrtnuté kamery – omlouvám se dopravnímu inspektorátu za ignoranci takové veledůležité novoty, k přezkoušení z dopravních předpisů jsem, byť nerad, připraven. My, které esenbáci na silnicích chytali a sekýrovali tak, že si na přehledném, širokém, rovném úseku vozovky s výjimečně hlaďounkým asfaltem mimo město postavili přenosnou třicítku, nestačíme žasnout, že dnes vám policista musí nahlásit, že vám bude rychlost měřit, jinak na něm vysoudíte kalhoty, i když se na silnici budete chovat jako nejsprostší dacani. A ono to navíc platí i mimo silnici.

Lid, který po demokracii netouží, neopečovává ji a vlastně ji ani moc nechce, o ni podle lidí chytřejších, než jsem já, nepochybně jednou – a nemusí to ani tak moc dlouho trvat – zase přijde. Já jsem však nenapravitelný optimista a pořád ještě doufám, že se spíš prokáže pravdivost maminčina oblíbeného přísloví: Odříkaného chleba největší krajíc.

Ladislav Šenkyřík

Obsah Listů 1/2010
Archiv Listů
Autoři Listů

Ladislav Šenkyřík

Zrychlené kyvadlo demokracie

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu