Jan Novotný

Co nás čeká a nemine v roce 2012?

V našem paneláku jsem považován za „doktora přes hvězdičky“ a sousedé se mě občas ptají na astronomické záležitosti. Nemohlo mi proto uniknout, že roku 2012 se má na nebesích odehrát cosi úžasného a snad pro pozemšťany osudného. Brzy jsem si na internetu zjistil, že 21. 12. 2012 končí mayský kalendář. To mě příliš nevzrušilo – každý kalendář musí jednou skončit. Později jsem pod titulkem „Rok 2012: Apokalypsa, nebo zbytečná panika?“ objevil následující text z dubnového čísla časopisu „21. století“:

„Astrologové tvrdí, že až 21. prosince roku 2012 vyjde Slunce, po 26 000 letech se opět ocitne v konjunkci průsečnice Mléčné dráhy a roviny ekliptiky. Pozorovatel tak na obloze bude moci zhlédnout gigantický kříž z hvězd a planet. Co to podle Mayů bude znamenat v praxi? Toto postavení vůči srdci galaxie otevře v roce 2012 kanál kosmické energii, která proteče Zemí, očistí ji a společně s ní i všechno, co na ní žije, a vše pozvedne na vyšší úroveň vibrace. Tento proces již měl začít, a změny se údajně neustále urychlují. Nadvláda racionální levé mozkové hemisféry poleví a obě části mozku začnou spolupracovat. Poté začne zcela nová civilizační epocha.“

Pokusme se dešifrovat astronomickou část tohoto sdělení. Nebeskou sféru na mapě hvězdné oblohy půlí dvě kružnice: jednou je ekliptika, dráha, po níž se během roku pohybuje po nebi Slunce a v její blízkosti planety, druhou je galaktický rovník procházející středem Mléčné dráhy. Obě kružnice se protínají ve dvou protilehlých bodech. Jeden leží v souhvězdí Blíženců ve zlaté bráně ekliptiky, jejím nejpůvabnějším místě, bohatém na jasné hvězdy a zajímavá souhvězdí. Druhý je v souhvězdí Střelce, kde se za neprůhlednými mračny skrývá střed naší galaxie. Dvakrát do roka stojí tedy Země, Slunce a střed galaxie v zákrytu. Tento nesamozřejmý stav trvá a bude trvat po miliony let, dokud nás Slunce nepřetáhne s sebou do jiných míst galaxie.

Co tedy může být na roku 2012 a speciálně na jeho 21. prosinci tak zvláštního? Slunce v současné době prochází Mléčnou drahou v blízkosti slunovratů. Protože v době, kdy je Slunce v poledne na obloze nejníže, stoupá ekliptika o půlnoci nejvýš, může být její průsečík s galaktickým rovníkem – ten ve zlaté bráně – nejlépe pozorován o vánočních půlnocích. V cyklu 26 000 let, což je doba, během ní ž zemská osa opíše precesní kužel, proběhne datum průchodu Slunce přes galaktický rovník celý rok a vrátí se zpět ke slunovratu. Možná – to jsem dosud nezjistil – jsou si zimní slunovrat a průchod Slunce přes galaktický rovník časově nejblíže právě 21. 12. 2012.

Co to však „znamená v praxi“? Při průchodu Slunce Mléčnou drahou nemá zvláštní postavení vůči srdci galaxie Země ani Slunce, ale jen jejich spojnice. Proč by to mělo mít nějaký zvláštní význam a proč by mělo být důležité, že se to děje právě o slunovratu? A i kdyby to přece jen z důvodů fyzice neznámých důležité bylo, situace roku 2012 se bude v důsledku pomalosti precese jen nepatrně lišit od situace v letech předcházejících i následujících.

Smí se pozorovatel alespoň těšit na shlédnutí gigantického kříže z hvězd a planet? K tomu by musely nějaké planety o vánocích roku 2012 na půlnočním nebi být. Merkur a Venuše zřejmě nepřicházejí v úvahu a v době informatické revoluce snadno zjistíme, že jediná planeta, kterou bude v té době vidět, je Jupiter. To je na kříž jaksi málo.

Ať už se tedy roku 2012 sběhne cokoliv, předvídatelné astronomické jevy na tom mít podíl nebudou. Z nesmírného množství internetových odkazů na hrozby a naděje roku 2012 na mě přesto padá obava, že nadvláda racionální levé mozkové hemisféry znatelně polevuje.

Jan Novotný

Obsah Listů 1/2010
Archiv Listů
Autoři Listů

Jan Novotný

Co nás čeká a nemine v roce 2012?

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu