Je to ji třicet let, 3. prosince 1979, co zemřel František Kriegel, lékař a bojovník. Velmi prosím, abyste v prosinci nezapomněli na 30. výročí smrti Františka Kriegla. To byl, pane, frajer! napsala nám novinářka a signatářka Charty 77 Dagmar Vaněčková. Také jiní na něj myslí. Snad nejdůleitějším připomenutím bude korespondence, kterou s fyzikem a podporovatelem domácí demokratické opozice Františkem Janouchem vedli František a Riva Krieglovi po jeho odjezdu do Skandinávie. Zahrnuje pouze několik let – mezi lednem 1974 a prosincem 1979. Spolu se svými mladšími přáteli, kteří se pozůstalosti Františka Kriegla aktivně věnovali, Danielem Štěpánkem a Martinem Gromanem jsme však usoudili, e by tento archivní materiál stál za vydání. Nebude to jistě ádný bestseller – ale malá, skromná a čtivá kníka, píše prof. Janouch. Je se tedy nač těšit – a v Listech budeme publikaci věnovat náleitou pozornost. I Krieglově památce.
*
A popel pokrývá zemi, popel se vznáší k nebesům, miliony zahynuly v pecích a oněch 77 297 mé rodné země jsou jen kapkou v moři ubitých, mezi vypálenými vesnicemi, rozbitými městy a povalenými hroby. A hrstka těch, kdo přeili, vidí stíny, stíny svých blízkých, nepohřbených, jich popel se smísil s hlínou. Mlčelivě stojí stíny jako výčitka a strá. Avšak jejich popel se změnil v úrodnou prsť, dobrou zemi, z ní roste obilí a kvetou stromy. Kráčíte po ní, a země je krásná v rozbřesku dne, kdy vody hučí po lučinách a bory šumí po skalinách, a stíny vás provázejí, jdou s vámi ruku v ruce. Neboť i jejich je tato země v pokoji a míru. Autor alozpěvu za 77 297 obětí Jiří Weil, spisovatel, který si zamiloval fakta a povýšil je na literaturu, který ve věcech obyčejných dovedl objevit estetické prostory, je se za nimi otevírají, a byl jedním z prvních, kdo se zděsili proměny vize osvobození člověka ve stalinistický totalitaritarismus, a byl proto a do své smrti odstrkován a vytlačován z literatury, zemřel ji před padesáti lety – 13. prosince 1959. – Kníku, v ní Alena Wagnerová putuje po Weilových stopách v Alsasku, připravuje k vydání naše nakladatelství na příští rok.
-red-
Ondřej Vaculík:
Člověk jménem Rour
Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem
Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát
Anna Militzová:
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse
Jurij Andruchovyč:
Rekreace aneb Slavnosti Vzkříeného Ducha
Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze enevy
Jiří Weil:
trasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?
Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.
Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!
Mapa webu - přehled článků a struktury webu.
Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.
Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu
Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.