Karel Jech

Plodné a čtivé cifršpiónství

Veledílo o československém hospodářství

Neúnavný průkopník moderní československé hospodářské historiografie a uznávaný mezinárodní odborník, profesor pražské Vysoké školy ekonomické Václav Průcha dospěl po řadě publikovaných přípravných kroků k završení svého dávného záměru, kterým jsou dvoudílné Hospodářské a sociální dějiny Československa 1918–1992. Po úspěšně hodnoceném prvním dílu, který zahrnul období 1918 až 1945 a vyšel již před pěti lety, přišel nyní na pulty podstatně obsáhlejší díl druhý o období 1945–1992.

Svým záběrem od zániku Rakousko-Uherska a zrodu Československé republiky až po naši současnost i stránkovým rozsahem (dohromady 8 kapitol na 1580 stránkách) jde o mimořádně úctyhodné dílo, vycházející z dlouholeté vědeckovýzkumné, pedagogické a ediční činnosti Průchovy Katedry hospodářských dějin VŠE v Praze. Nelze opomenout ani přípravné aktivity jejího někdejšího dokumentačně a edičně plodného kabinetu, který po roce 1969 poskytoval příležitost k odbornému působení pro několik kolegů, kteří museli nedobrovolně opustit zaměstnání. Dnes už není ostatně žádným tajemstvím, že v době totalitní zakázanosti poskytovalo Průchovo jméno s přídomkem „a kol.“ nebo „zpracováno kolektivně“ vítanou příležitost ke zveřejnění oficiálně nepovoleného textu. To všechno představovalo dlouhodobé hledání, ve kterém se setkávalo a nezřídka kriticky střetávalo úsilí desítek vysokoškolských pedagogů, ekonomů, historiků z Prahy, Bratislavy, Ostravy či dokonce Varšavy, aspirantů i studentských vědeckých pomocných sil. Jsou za tím nespočetné celosemestrální přednáškové kursy a semináře, příprava skript a učebnic, diskuse a polemiky, příspěvky na domácích i mezinárodních konferencích, vystoupení ve sdělovacích prostředcích apod. Společným jmenovatelem byla obětavá kolektivní spolupráce, při níž její účastníci dávali k posouzení i k případnému využití kolegům svoje vlastní poznatky a dílčí výstupy. Tak se postupně propracovávala nejen jednotlivá témata, ale i tvořila a vyzrávala celková koncepce, kterou Václav Průcha v čele realizačních týmů dovedl k výslednému edičnímu činu. V současných společenskovědních oborech, v nichž sílí spíše ambiciózní badatelský a autorský individualismus, byl právě vydaným dílem podán důkaz toho, jak cenným přínosem je tvůrčí týmová součinnost.

Seznam všech, kteří se na tvorbě podíleli, je v obou knihách spolu s autorstvím příslušných pasáží poctivě uveden. V obou dílech se tak setkáváme s Janou Geršlovou, se spolupracovníky Národohospodářské fakulty VŠE Praha Lenkou Kalinovou, Zdislavem Šulcem. a Alenou Hadrabovou a dalšími. Nelze opomenout ani koncepční a věcný přínos Alice Teichové, emeritní profesorky Univerzity East Anglia. Odborným recenzentem díla byl doc. Drahomír Jančík z FF UK v Praze. Ne všichni spoluautoři se vydání dožili. Byl to předčasně zesnulý profesor bratislavské VŠE Jozef Faltus, kterému přísluší zásluha o náročné pasáže týkající se finanční problematiky a citlivých česko-slovenských vztahů v prvním díle. Před dokončením druhého dílu zemřel profesor František Vencovský, autor textů o měnovém vývoji.

Obdobně jako při analýze předmnichovského hospodářství se autoři pasáží o poválečné době zdaleka neomezili jen na vlastní hospodářský vývoj. Za všech okolností mají v ekonomickém i obecně politickém ohledu na zřeteli provázanost národní ekonomiky a politiky se sousedními zeměmi, jmenovitě s Německem, se Sovětským svazem, Polskem a Maďarskem i se širším mezinárodním prostředím, kde v té či oné míře pokračovaly minulé tradiční vazby přerušené či deformované druhou světovou válkou nebo nově ovlivněné válkou studenou či působením socialistických experimentů. Proto nutno ocenit i znalost četných zahraničních pramenů, umožňujících komparativní pohledy a oživujících poutavost textu.

Kniha se v maximální míře opírá o publikované úřední prameny, statistiky, vládní programové dokumenty a o vědecké elaboráty četných historiků, ekonomů, sociologů či politologů. Nově však také o archivovanou dokumentaci z provenience vládnoucí Komunistické strany Československa, jí ovládaných rezortních ministerstev a slovenských pověřenectev, plánovacích a statistických úřadů i regionálních orgánů. Díky tomu jsou všechny údaje, poznatky a hodnocení pečlivě doloženy, a to jak v textu, tak v bohatém poznámkovém aparátu a vložených tabulkách. Průcha, který je mezi historiky a ekonomy proslulý svým „cifršpionstvím“, všechna data a hodnotící tvrzení při výsledném obsahovém, stylistickém a jazykovém sjednocováním pečlivě prověřoval.

Autorský tým vychází z ověřeného zjištění, že po světové krizi třicátých let a po druhé světové válce nastal výrazný posun evropské společnosti doleva. V této souvislosti je oprávněně citován postřeh Ferdinanda Peroutky, že by bylo lehkomyslné očekávat zvrat, když v Evropě „před sebou vidíme levý Východ i levý Západ a mezi nimi levý střed“. Právě tak se autoři ve své koncepci ztotožnili s tím, že v poválečném ovzduší došlo k podcenění rizika nebezpečí návyku radikalismu, který vyplýval z toho, že mnozí komunisté „neprodělali potřebný přerod od opozičnosti k vládnutí“ – uměli sice bojovat za znárodnění, ale hůře zvládali správu znárodněných podniků. Zdařilá je i navazující výstižná charakteristika podstatných rysů hospodářského uspořádání v podmínkách studené války.

Čtenář ocení, že má před sebou nikoliv nudnou vysokoškolskou učebnici, nýbrž čtivou a dobře srozumitelnou historickou studii. (K jistému vybočení z metodického postupu, který je založen na kombinaci chronologického a problémového, tematického výkladu, došlo zejména ve druhé kapitole – např. s. 327 nebo 331 –, kde vyčlenění několika přeměn z časového sledu vynutilo nežádoucí návraty do minulosti a opakování již uvedených poznatků.) Na rozdíl od minulých let, kdy přednostní pozornost Průchova výzkumu směřovala do sféry průmyslové výroby, finančnictví a zahraničního obchodu, je nyní patrný výrazný posun také do zemědělství, a to jak z hlediska sociálně ekonomických přeměn v důsledku stalinsky pojaté kolektivizace, tak z hlediska jeho výrobní, technické a energetické struktury.

K nejhodnotnějším pasážím nepochybně patří výklad hospodářského mechanismu 50. a 60. let 20. století, jehož součástí jsou i přehledně uspořádané nástiny dvou ekonomických reforem (1958 a 1969), obsahující řadu poprvé publikovaných informací o názorových střetech mezi vedoucími kruhy stranického vedení a špičkovými ekonomy z vědeckých pracovišť. Jejich vyústěním byla zejména hospodářská koncepce Pražského jara, jejíž realizaci znemožnila vojenská intervence. Záslužné je i vymezení toho, co v plánování a řízení hospodářství bylo důsledkem nátlaku Moskvy, sovětských poradců či sousedních lidově demokratických partnerů a co bylo zaváděno z vlastní domácí iniciativy.

Někoho může zarazit časté zmiňování stanovisek, názorů i hodnotících postojů KSČ či KSSS a časté citace programových dokumentů, publikací nebo projevů jejich představitelů. Pozorný čtenář pozná, že nejde o ideologickou předpojatost a že autoři, vedeni snahou o co nejvěrohodnější výklad, volili vyvážený postup respektující situace, v nichž komunisté z titulu své uzurpované vedoucí úlohy vystupovali jako iniciátoři a realizátoři všech významných přeměn i reorganizací, za což také nesou před dějinami plnou (prakticky ale nepotrestanou) odpovědnost. V knize se jim dostává jak spravedlivého ocenění, pokud šlo o záslužné činy, tak i spravedlivé kritiky či odsouzení. Velkého zadostiučinění se opodstatněně dostává ekonomovi Kurtu Rozsypalovi za jeho svědectví o přístupech k plánovitému řízení národního hospodářství a obdobně za jeho reformní myšlenkový přínos, případně objasnění důsledků začlenění ČSR do mocenské sféry SSSR s její zaostalou strukturu.

Objemná kniha neaspiruje na to, aby byla čtena od začátku až do konce v jednom zátahu. Udělá dobře ten, kdo bude v jejích encyklopedicky uspořádaných kapitolách výběrově hledat odpovědi na otázky, které ještě v nedávné době nebyly dostatečně prozkoumány, byly vytrhávány z evropského nebo i širšího mezinárodního kontextu, účelově zkreslovány, zamlžovány nebo dokonce falešně interpretovány. Čtenář se tak dozví, jak tomu bylo například s tvorbou domácích i exilových představ o budoucím hospodářském uspořádání ČSR po skončení 2. světové války, jak tyto koncepce přejímaly či negovaly model meziválečné republiky, do jaké míry se v nich odrážely východní či západní vlivy a zkušenosti, jak se později v konfrontaci s reálnou domácí skutečností formovaly názory původních partnerů a pozdějších protivníků. Čtenář najde podrobně dokumentované pasáže o možné účasti ČSR v Marshallově plánu, o genezi a průběhu studené války ve všech jejích politických, hospodářských či vojenských aspektech. Vítaným přínosem jsou i informace o dnes již polozapomenutých alternativních řešeních a nerealizovaných projektech, např. o námětech skupiny slovenských ekonomů v čele s Eugenem Löblem na zlepšení nabídky služeb pro obyvatelstvo a obnovu tržního konkurenčního prostředí.

Uvítat nutno i dvě závěrečné kapitoly o posledních dekádách dvacátého století, v nichž autoři prokázali jak věcnou znalost problematiky, od které zatím není dostatečný odstup, tak i schopnost analyzovat dosud živé hospodářské dění v kontextu s minulým vývojem.

Popřejme zdařilému počinu Průchova autorského týmu mnoho zvídavých čtenářů i chuť a sílu do další práce!

Václav Průcha a kol.: Hospodářské a sociální dějiny Československa 1918–1992, 2. díl, Doplněk, Brno 2009, 1004 s., 1090 Kč.

Karel Jech (1929), doc. PhDr., CSc, je mj. editorem obsáhlé dokumentace o dekretech prezidenta republiky 1940–1945 a autorem dvou publikací o kolektivizaci zemědělství a o likvidaci soukromého hospodaření. Působil na Katedře hospodářských dějin VŠE Praha, později se podílel na vydávání samizdatových historických studií, r. 1990 byl jedním ze spoluzakladatelů Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR.

Obsah Listů 6/2009
Archiv Listů
Autoři Listů

Karel Jech

Plodné a čtivé cifršpiónství

Veledílo o československém hospodářství

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu