Martin Wágner

Rusko z okraje i zevnitř

Kdy jste byl v Rusku naposled?

Teď koncem listopadu jsem se vrátil ze západní Sibiře. V Jakatěrinburgu jsem měl taky vernisáž výstavy.

Jak obtížné je dnes cestování v zemi, v níž k tomu bývalo dřív i pro vlastní občany nutné povolení?

V turisticky navštěvovanějších oblastech lze cestovat bez potíží, například na Bajkal, po transsibiřské magistrále. Vlak je v Rusku úžasná výhoda, nepřijde draho – 1000 kilometrů za 500 až 1000 korun – a navíc je to docela zábava. Aspoň ze začátku. Potřicáté to, přiznám se, člověku trochu leze na nervy. Horší je, chcete-li do okrajových oblastí, jako jsou Kurilské ostrovy. K tomu je potřeba spousty povolení, musíte si taky zaplatit doprovod a řešit problémy s pohraničníky. Potíže jsou ale třeba i s pohybem po západní Sibiři, kde se těží ropa. Jel jsme tam za jedním pastevcem sobů a narážel na kontroly Lukoilu. Průvodci mi doporučili, abych se skrčil na sedadle a sundal si brýle, protože vypadají příliš západně...

Zdá se vám, že se Rusko za těch deset let, co je navštěvujete, nějak mění?

Těžko říct, měním se taky já – vždyť poprvé jsem tam byl v sedmnácti letech. Taky toho stále víc poznávám a seznamuji se s novými lidmi. Celkově bych ale řekl, že zatímco ve městech se zlepšuje ekonomická situace, lidé jsou sytí, mají televizi a internet, vesnice se úplně vytrácejí před očima, zůstávají jen ti, co nedokáží odjet, a pomalu se upíjejí. Svým způsobem to ale platí pro celou zemi: perspektivnější odjíždějí do zahraničí a doma zůstává vrstva, která přijímá vše, co jí předkládá televize. Televize ji vychovává a vychovává ji špatně. Takže necítím, že by to šlo k lepšímu kulturně.

Jak se líbí vaše snímky tamnímu publiku?

Po vernisáži v Jekatěrinburgu se místní fotograf podivil, že fotím to, co jim připadá běžné, a co by je tudíž fotografovat nenapadlo. Pomyslel jsem si, že by měl na oplátku někdo z tamních dokumentaristů přijet k nám, protože jsou věci, které určitě zase nevidíme my. Ale ohlasy byly kladné, jeden návštěvník mi řekl, že se na Rusko dívám dobrosrdečně. To mě potěšilo.

Jak se tedy na Rusko díváte?

Je potřeba dívat se jinak na ruskou vládu a Rusko jakožto zemi, která si dodnes neprošla určitou reflexí vlastních dějin a rozhodně tam neproběhla taková myšlenková změna jako u nás po roce 1989, a jinak na konkrétní lidi, které potkáváte na cestě. Do Ruska se vracím především díky lidem které potkávám, se kterými se přátelím a kteří mi pomáhají.

-tt-

Martin Wágner

Martin Wágner (1980) fotografii studoval již na pražské střední škole, nyní navštěvuje Institut tvůrčí fotografie na Slezské univerzitě v Opavě. Od konce 90. let je jeho ústředním tématem Rusko a další země bývalého SSSR. V sibiřském městě na řece Angaře si našel i ženu. Samostatně nebo ve skupině v Rusku víckrát vystavoval, např. v Moskvě, Nižním Novgorodu nebo na Sachalinu. V poslední době měl samostatné výstavy v Košicích (2008), Horní Bečvě, Dněpropetrovsku a Jekatěrinburgu (2009). V letech 2007 a 2009 získal ve fotografické soutěži Štíty Viléma Heckela 1. cenu v kategorii Člověk a životní prostředí. Loni i letos jeho snímky ze Sibiře uspěly rovněž v soutěži Czech Press Foto (2. a 3. cena v kategorii Každodenní život).

Obsah Listů 6/2009
Archiv Listů
Autoři Listů

Martin Wágner

Rusko z okraje i zevnitř

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu