Vláda Baracka Obamy a prezident osobně budou muset v příštích týdnech rozhodnout o řešení několika klíčových problémů, před kterými Spojené státy stojí. K těmto problémům patří stále ještě rostoucí nezaměstnanost, plná i částečná, nejméně 17 procent, přičem významná část této nezaměstnanosti je dlouhodobá; v pokročilém stadiu je návrh reformy amerického systému zdravotní péče, ale pořád ještě není jisté, podaří-li se do něho prosadit tu nejdůleitější sloku Obamova návrhu, veřejné pojištění podobné Medicaru, pojištění pro penzisty z roku 1965; je také nutné rozhodnout o nových pravidlech činnosti finančního sektoru USA, jeho nezodpovědná praxe vyvolala nynější světovou finanční a hospodářskou krizi; je nutné dovést ke konci vleklé konzultace, jak dále pokračovat s intervencí v Afganistanu, především strategicky; naléhavě se také doaduje větší pozornosti rostoucí mnoství propadu domovních hypoték, co u donutilo víc ne čtyři miliony rodin opustit domy, koupené do roku 2007; následkem zmenšujícího se daňového příjmu je řada států Unie v situaci, kdy nemá na poskytování významných veřejných slueb – Kalifornie, Rhode Island, Arizona, New Jersey, Illinois, Florida, Nevada, Wisconsin...
Tyto i další problémy zdědili Demokraté od Bushovy vlády. Obamův stimulus zabránil větší ekonomické katastrofě, ne jaká hrozila koncem roku 2008, a zabránil také tomu, aby se v USA zhroutilo veřejné školství. Ale nezabránil pokračujícímu růstu nezaměstnanosti. Navíc nikdo nenavrhuje východisko z této situace, která je ze všech existujících problémů vůbec nejtíivější. Prohlubuje společenskou krizi a bezpochyby bude mít i váné politické následky, jak u ostatně naznačily nedávné volby guvernérů v New Jersey a ve Virginii.
Prezident v USA nemá mnoho ústavně daných mocí na to, aby řešil problém zaměstnanosti v zemi, kde je prostor pro poskytování práce veřejným sektorem striktně omezený. (Největším veřejným zaměstnavatelem v USA je ministerstvo obrany.) Hospodářská aktivita je doménou svobodného podnikání. Přední ekonom Krugman nedávno napsal, e kdy soukromý sektor nemůe zajistit pro lidi práci, pak veřejný sektor musí. To sice zní hezky, ale předpokládalo by to, e by si výkonná moc přivlastnila pravomoci, které jí ústava nedává, a to nelze ve Spojených státech čekat. Na druhé straně soukromý sektor, svobodné podnikání, nemá v popisu práce poskytovat zaměstnání, pokud to není zapotřebí z hlediska hlavního záměru svobodného podnikání, a tím je dosaení zisku. Naopak v řízení soukromého podniku je vysoká zaměstnanost lidí neekonomická, protoe je to nejdraší součást provozu jakéhokoli podniku od výroby po bankovnictví. Odtud úsilí o zvyšování produktivity, o mechanizaci, automatizaci a komputerizaci. Majitelé podniků včetně akciových společností jsou naopak zaměřeni na to, aby počet zaměstnanců omezovali na minimum potřebné k tomu, aby provoz dosahoval takových zisků, které majitelé povaují za uspokojující. Pokud není hladina zisků uspokojující pro majitele, začne se nejdřív omezovat zaměstnanost. Taková jsou pravidla svobodného podnikání, a ta nelze lámat přes koleno. To u před válkou mistrně vysvětlil jeden český novinář v knize zvané Botostroj.
Výkonná moc můe rozsah zaměstnanosti ovlivňovat různými opatřeními v oblasti měnové a finanční, ale na kadý takový krok potřebuje spolupráci obou komor Kongresu. Ve Sněmovně reprezentantů i v Senátu mají sice demokraté většinu, ale na podporu všech demokratů v Kongresu nemůe prezident spoléhat. V obou komorách Kongresu jsou skupiny konzervativních demokratů, kteří tradičně mají velmi přátelské vztahy třeba se soukromými pojišťovnami, s bankami atd. Říkají si modří psi a daří se jim zákony, které by prospěly milionům lidí, aspoň oslabit. To je nyní například problém pro demokratický návrh reformy zdravotnictví, o její obsah probíhá úporný boj zejména v Senátu. Příznivci soukromých pojišťoven urputně bojují proti kadé větě či ustanovení budoucího zákona, které by mohly sníit zisky těchto institucí. Je to dosti trapné divadlo.
Zdaleka nejdůleitějším problémem, který vyaduje řešení, zůstává ale nezaměstnanost. Prezident oznámil, e svolá do Bílého domu konferenci všech hlavních organizací, které mohou situaci na trhu práce ovlivnit. Protoe jde o ústřední problém, před kterým dnes Spojené státy stojí, konference se velmi pravděpodobně sejde před koncem roku. Budou tam zastoupeni podnikatelé, bankéři, bohatí investoři, ekonomové, byrokrati i odboráři. Ti budou jednat o tom, jak postupovat v rámci shora zmíněných zákonných mantinelů k překonání problému, jeho tíhu na sobě pociťuje celá společnost a nejbolestněji ti, kteří jsou nezaměstnaností postieni přímo a nejhůř. Lze zaznamenat, e v této velké zemi přibývá kadý rok milion mladých lidí, kteří dokončili vzdělání a přicházejí na trh práce s úmyslem se uplatnit. Loni a letos se to podaří jen asi 15 procentům, přičem místo svého vzdělání budou schopní uplatnit třeba jen to, e umějí dělat hamburgery!
Ekonomům ovšem neuniká pomyšlení, e tento systém u prostě nemusí být schopný zaměstnat všechny, kteří pracovat chtějí. Je to starý a unavený systém. Někteří ekonomové třeba vědí i o tom, e lavorare meno, lavorare tutti znamená zkrácenou pracovní dobu. Odhadují teď, e tuto současnou nezaměstnanost se nepodaří sníit na údajně přijatelných šest sedm procent dříve ne v roce 2015. Toto není krize z nadvýroby, ale krize způsobená zmatkem v kasinu. Finanční sektor se ještě zdaleka nevzpamatoval, letos zatím zkrachovalo 123 malých a středních bank a jediná velká banka, která to přeila a dosahuje zisku – Goldman Sachs – dosahuje tohoto úspěchu tím, e nahromadila nejvíc nejrychlejších počítačů k tomu, aby mohla elektronicky prodávat a kupovat cenné papíry na světových burzách o šest setin vteřiny rychleji ne konkurence. Vtipná komentátorka New York Times, Maureen Dowd, citovala nedávno hlavního manaéra této banky Blankfeina, jak si stěoval na nedostatek své popularity: Vím, e kdybych se podřezal, tak by lidi jásali...
Jiří Hochman (1926) je novinář, ije na Floridě.
Ondřej Vaculík:
Člověk jménem Rour
Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem
Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát
Anna Militzová:
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse
Jurij Andruchovyč:
Rekreace aneb Slavnosti Vzkříeného Ducha
Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze enevy
Jiří Weil:
trasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?
Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.
Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!
Mapa webu - přehled článků a struktury webu.
Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.
Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu
Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.