Alespoň jednou a půl větou, byť notně prodlouenou, pouze čtenářsky vítám Vaši skvělou novinku Domov a dálava (Filosofia, Praha 2009), v souladu s mým pohledem na současnost, o kapku rozdílným na nedávno itou minulost, objevně poučnou na místech mnou pozapomenuté dějepravy, s originálním exkursem do světa filozofů od Sokrata, Platóna, Aristotela, přes Jana Ámose, Nietzscheho, Heideggera, Husserla především k TGM, Janu Patočkovi, Karlu Kosíkovi, bez pokusů o kritiku, analýzu, hagiografii Vámi zmíněných i podrobně rozebraných postav, začasté hybatelů dějin, především našeho národa, jeho průvodců i protivníků, s jistotou, e nad Vaším textem se odborně zamyslí nejeden filozof, historik, teolog, ekolog, politolog, sociolog, ani bych zapomněla na očekávané četné a hodnotné ohlasy v médiích, s patřičným puvoárem nikoli povrchního, kadopádně však rozmyslného vhledu; v kníce-dialogu Na vlastní kůi Hedy Kovályové-Margoliové jsem se poprvé setkala s Vaším spoluautorským jménem, opisujíc ji tehdy v sedmdesátých létech v deseti kopiích přes černé kopíráky pro samizdat na objednávku kamaráda Klementa Lukeše, pamatuji; jak v roce 1983 a znovu o dva roky později jste do Klubu Čechů a Slováků přijel z Ameriky do Vídně přednášet, však Rakousko nebylo a není pro Vás součástí dálavy, mnohem později jsem Vás drze – asi vlivem novinářské profese – oslovila v praské samoobsluze poblí ulice, v ní jsme oba bydleli, záhy se mi dostalo pozvání na domácky výtečnou večeři a příleitosti k seznámení s paní Dorothy; sblíit se s dobrými lidmi je nad všechny výhry v loteriích světa, přátelství nově uzavřená i letitá jsou prý nejlepším vynálezem lidstva, nadto obohacená protichůdnými osudy v dětství a mládí, blouděním po mnohdy nechtěně dramatických cestách ivotního koloběhu v cizinách, abyste po návratu ke kořenům svého bytí do společenství občanské solidarity, ohleduplné k existenci Země a Vesmíru, bohabojně vyzařuje vděk za okamiky obyčejného štěstí, setrval věrný sám sobě, svému češství, jeho hájení, objasňování právě dnes u zase není věcí jednoznačnou, ač tím více na pořadu dne.
U aby přišlo jaro: vstříc shledání (snad přijde řeč na původně čisté stránky za Epilogem, zaplněné poznámkami s otazníky i vykřičníky?) se těší Vaše Dagmar Vaněčková.
Ondřej Vaculík:
Člověk jménem Rour
Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem
Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát
Anna Militzová:
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse
Jurij Andruchovyč:
Rekreace aneb Slavnosti Vzkříeného Ducha
Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze enevy
Jiří Weil:
trasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?
Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.
Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!
Mapa webu - přehled článků a struktury webu.
Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.
Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu
Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.