Potkal jsem Eduarda Fuska (1901–1996) jen jednou, v Londýně, když jsem tam natáčel pro Svobodnou Evropu rozhovory s exulanty. Při obědě mě zaujal otáčivým podnosem na jídla. Zhotovil a prodával to. Byl vynálezce, obchodník a politik jak doma, tak v exilu. Taky se mi líbila jeho dcera Věra, budoucí úspěšná herečka jak v Anglii, tak na Broadwayi, a její mladí přátelé, uvádějící Janáčka do Anglie. Věra Petersová-Fusková se teď postarala o knižní vydání jeho vzpomínek, které namluvil na pásky. Sličná knížka s fotografiemi, úvodem a životní rekapitulací od Michala Pehra, teď vyšla v Praze. Výborně se čte jak díky Fuskovu vzpomínání na jeho rodný kraj Valašsko, na sérii jeho vynálezů a úspěšného podnikání s nimi, které ho značně obohatilo, tak díky zprávám o jeho organizační a politické činnosti před mnichovským diktátem. Je téměř neuvěřitelné, jak za války opětovně – někdy se štěstím, ale jindy svou chytrostí – dokázal uniknout smrti za odbojovou činnost, která jeho přátele stála život. Značně mu v tom pomohl jeho obchod na Václavském náměstí s elektrotechnikou a rádii, protože někteří ukrutní gestapáci se dali podplatit natolik, že ho byli ochotni chránit proti českým udavačům. Po válce, když jeho živnostenská strana byla zakázána, uplatnil se v katolickém hnutí i v lidové straně jako velmi oblíbený a populární řečník. Jen mne znovu zarazilo, jak naši nekomunističtí poslanci byli neprozíraví, když jsem se na straně 179 o únorovém puči dočetl, že nikoho ani nenapadlo, že by mohlo dojít, k čemu pak došlo. I napadlo: třeba Ferdinanda Peroutku; a dokonce i mne, studenta UK. Přišel jsem za ním na podzim roku 1947 s obavou, že před volbami se komunistická strana pokusí získat totální moc. Shodli jsme se, i když mě předtím neznal, a dodal už tehdy, že se toho taky bojí, protože Beneš je těžce nemocný, oni to vědí a vyvinou na něho nátlak. Demokratičtí politici – také totálně – selhali.
Fuskovo líčení strastí i úspěchů v dlouhém exilu, hlavně v Irsku, Anglii a ve Spojených státech, čtenáře opět potěší svou vřelostí a jeho starostí o vlastní rodinu i snahou pomáhat druhým lidem. Domů se už nikdy nevrátil. Zemřel koncem ledna 1996 ve Washingtonu. Ta knížka velmi stojí za čtení.
Eduard Jan Fusek: Doma a v exilu. Fragmenty vzpomínek, Akropolis, Praha 2009, 296 s., doporučená cena 199 Kč.
Petr Hrubý (1921–2017) studoval FF UK, v srpnu 1948 odešel do exilu do Ženevy, založil tam časopis Skutečnost; pracoval ve Svobodné Evropě, od r. 1964 žil v New Yorku, v letech 2001–2007 působil na UK v Praze. Uveřejnil několik knih anglicky a česky.
Ondřej Vaculík:
Člověk jménem Rour
Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem
Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát
Anna Militzová:
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse
Jurij Andruchovyč:
Rekreace aneb Slavnosti Vzkříeného Ducha
Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze enevy
Jiří Weil:
trasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?
Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.
Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!
Mapa webu - přehled článků a struktury webu.
Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.
Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu
Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.