Co budete jako čerstvý absolvent opavského Institutu tvůrčí fotografie teď dělat?
Tolik se toho nezmění, a pokud jde o práci v deníku, nezmění se nic, na platě mi nepřidají. Ale čtyři roky v Opavě mi daly dost. A doufám, že nejsou poslední, chtěl bych tam totiž pokračovat magisterským studiem. Získal jsem hodně v přístupu k tomu, co fotografuji, potvrdil jsem si, co je pro mě opravdu důležité. Člověk si klade otázky, zda je to dobré, zda má smysl, co dělá. Třeba když mi někdo vyčítá, že ukazuji Slezsko jenom temně. Po jedné výstavě jsem to slyšel zvlášť často: že přece se u nás taky stavějí krásné věžáky a podobné komentáře... Ale taková je moje pravda, to je moje skutečné Slezsko! Po letech v Institutu tvůrčí fotografie jsem si jistější, že jsem na dobré cestě. V Opavě jsou fantastičtí lidé, kteří fotografují z podobných východisek. Jindřich Štreit přece fotografuje český venkov, který není vždycky na první pohled jenom krásný, ale je v tom skutečný vztah. Já nefotografuji prosklené mrakodrapy, akty, módu, ty směry jsem v Opavě poznal, ale utvrdil jsem se, že moje je cesta dokumentu.
Ani mě nenapadlo, že Slezsko nemáte rád. Na mapě jsem zaznamenal, že od svého rodiště bydlíte dodnes nedaleko, i když v jiném městě.
To je obrovská aglomerace, kde jedno město navazuje na druhé.
Slezsko bylo – a zčásti dodnes je – i polské, i německé, i české, ale také tam po válce přišlo mnoho lidí ze ztracených východních území.
My zrovna jsme Slezané po generace, pradědeček zahynul v dole, v dole pracoval dědeček, táta, dva maminčini bratři, jen já a bratr jsme se trochu vzdálili. Ale hornické prostředí je mi blízké. Slezsko je možná temné, ale krásné.
Mnoho vašich kolegů považuje práci pro noviny spíš za existenční nezbytnost. Ale vy jste jedněm novinám věrným už dlouho.
Patnáct let. Zařídil jsem si to tak, že když mám fotografování na desátou hodinu a druhé téma ve tři, nevracím se mezitím do redakce ani domů, ale nechávám si těch pět hodin na objevování, po celé obrovské aglomeraci.
Na své internetové stránce máte témata slezská, sportovní, ale i cyklus Riviéra je, jak se ukáže o dost nuzné vodní nádrži někde ve vašich končinách. Možná jakoby nejexotičtější z vašich fotografických cyklů jsou chasidští poutníci, ale také oni mají kořeny v Polsku. Tibet, Nepál, Afrika, velehory vás nelákají?
Nelákají. Z redakce mě samozřejmě posílají i mimo Slezsko a fotografuji, jak nejlépe umím, ale opravdu cenné jsou pro mě snímky se Slezska. Nemám potřebu ukazovat jinou, cizokrajnou kulturu. V Egyptě fotografovala moje dcera. My máme pyramidy ve Slezsku taky – haldy. A chasidé přijíždějí jednou za rok sem, do Slezského vojvodství, uctít výročí smrti svého cadika... Oni se nevracejí k exotice, ale do míst předků.
-vb-
Arkadiusz Gola (1972) se narodil ve městě Ruda Ślšska, žije v sousedním městě Zabrze. Od roku 1996 pracuje v novinách Polska – Dziennik Zachodni. Letos absolvoval ITF Slezské univerzity v Opavě. Získal četné ceny v polských soutěžích tiskové fotografie, vystavoval v Polsku i v zahraničí. Více o něm na http://arekgola.com.
Ondřej Vaculík:
Člověk jménem Rour
Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem
Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát
Anna Militzová:
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse
Jurij Andruchovyč:
Rekreace aneb Slavnosti Vzkříeného Ducha
Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze enevy
Jiří Weil:
trasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?
Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.
Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!
Mapa webu - přehled článků a struktury webu.
Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.
Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu
Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.