Zesnulého velkého představitele jedné myslitelské a politické generace připomínáme nyní jen krátkým textem z jeho důležitostí i rozsahem velkého díla Hlavní směry marxismu. K člověku, který prodělal jako občan (a hluboce reflektoval jako filozof) vývoj od bojovného marxismu k dialogu s křesťanstvím a jeho docenění (ač nikoliv ke konverzi), stejně jako k docenění liberalismu a demokracie, bychom se měli vracet co nejčastěji. I proto, na místě nikoliv posledním, že to byl vynikající spisovatel, mimořádný stylista a člověk obdařený výjimečným smyslem pro humor.
Hlavní směry marxismu sledují marxismus od prehistorie až po dobu vzniku knihy. Vybíráme československou pasáž z kapitoly Revizionismus východoevropský.
V Československu sehrál rok 1956 mnohem menší roli než v Polsku a v Maďarsku a revizionistické hnutí se rozvinulo se zpožděním; obecná tendence však byla velice podobná. Mezi českými ekonomickými revizionisty je nejznámější Ota Šik, který od časných 60. let vystupoval s programem hospodářských reforem charakteristických pro revizionistické tendence (rozšíření vlivu trhu na výrobu, zvýšení samostatnosti výrobních jednotek, decentralizace plánování, analýza politické byrokracie jako příčiny ekonomické nevýkonnosti socialismu). Navzdory těžším politickým podmínkám než v Polsku vzniklo také mezi filozofy revizionistické prostředí. Nejznámějším z nich byl Karel Kosík, který se v knize Dialektika konkrétního (1963) zabýval řadou témat pro marxistický revizionismus příznačných: návratem k pojmu praxis jako nejvíce zobecňující kategorie interpretace lidských dějin; z toho plyne relativizace ontologických otázek na otázky antropologické, rezignace na materialistickou metafyziku, odmítnutí ontologického primátu „základny“ před „nadstavbou“, uznání filozofie a umění za složky spolupůsobící, nikoliv jen „produkty“ života společnosti.
Ekonomická krize byla bezprostředním katalyzátorem politických změn v Československu na začátku roku 1968 a odstranění, bez souhlasu Moskvy, dosavadního stranického vedení. Tato změna okamžitě uvolnila obrovskou vlnu politické a ideologické kritiky, ve které převládaly revizionistické ideje. Směr a programová hesla kritiky byly tytéž jako předtím v Polsku a Maďarsku: zrušení represivního policejního systému, právní záruky občanských svobod, kulturní svoboda, demokratizace hospodářské správy. Požadavek vícestranického systému (nebo aspoň svobody pro různé strany stojící na půdě socialismu) nebyl stranickými účastníky nového hnutí přímo vznášen, ale v běžných diskusích se objevoval.
Sovětská okupace v srpnu 1968 a masové represe, které nastaly později, vedly k téměř naprostému rozdrcení intelektuálního života v Československu, jež dosud i ve srovnání s jinými zeměmi sovětského bloku představuje obraz krajní kulturní bídy. Na druhé straně právě proto, že reformní hnutí v této zemi nepodlehlo vnitřní degeneraci, ale bylo zničeno ozbrojeným násilím zvenčí, tam revizionistické ideje padaly na úrodnější půdu; lze si totiž představovat, že nebýt invaze, mohlo reformní hnutí, vyvolané za Dubčekových časů a podporované obrovskou většinou společnosti, rozkvétat nadále a přivedlo by nakonec společnost k „socialismu s lidskou tváří“, aniž by byly narušeny základy zřízení. Otázka, zda tomu tak být mohlo, je jen spekulativní, ostatně její smysl závisí na tom, co považujeme za fundamentální pro systém. Zdá se však jisté, že kdyby reformní hnutí pokračovalo nadále a nebylo zadušeno ani přepadem ani autodegenerací vyvolanou strachem z přepadení (jako v Polsku), muselo by rychle vést k systému mnoha stran, a tak by zničilo diktaturu komunistické strany, čímž by zničilo komunismus takový, jak komunismus sám sebe chápe.
Leszek Kołakowski: Główne nurty marksismu. Powstanie – rozwój – rozkład, Aneks, Londýn 1988, s. 1163 (první vydání Instytut Literacki, Paříž 1976–1978)
-vb-
Ondřej Vaculík:
Člověk jménem Rour
Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem
Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát
Anna Militzová:
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse
Jurij Andruchovyč:
Rekreace aneb Slavnosti Vzkříeného Ducha
Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze enevy
Jiří Weil:
trasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?
Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.
Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!
Mapa webu - přehled článků a struktury webu.
Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.
Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu
Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.