Jan Novotný

Korzo na hranici

Pobíhám Mirošovskými stěnami a vyhlížím napůl bílou, napůl oranžovou plátěnou krychličku, která upozorňuje orientačního běžce na kontrolu – dříve kleštičky na procvaknutí průkazu, dnes škatulku s otvorem pro zasunutí čipu. Místo ní spatřím patník s rudou hlavou. Je vyznačen i na mapě a pomůže mi tak zorientovat se. Brzy nacházím kontrolu na polské straně hranice. Nejen já, ale též houbaři a turisté si klidně překračují státní hranici a většinou jim to ani nepřijde zvláštní, i když cedule s nápisem POZOR STÁTNÍ HRANICE se místy ještě zachovaly. Já si ale uvědomím, že se tu vyplnil nejčernější sen našeho vůdce z roku 1969 – hranice se stala korzem.

Doktor Husák měl sice na mysli hranice třídně rozděleného světa, ale ani hranice mezi zeměmi tábora míru nebyly pro legraci. Za mého dětství se říkalo, že zatoulané turisty posílají za trest na několik měsíců budovat Varšavu – netuším, byla-li to pravda či legenda. Do bratrské země jsem poprvé pohlédl jako pionýrský táborník u Javorníka. Hraniční pás byl rozorán a nikdo se neodvážil vznést ke strážci drzou prosbu, zda by nás nepustil na pár kroků do Polska – všichni nějak věděli, že hranice je posvátná. To mohlo být roku 1954 – později už vedla po krkonošských hřebenech Cesta československo-polského přátelství, která místy zacházela dost hluboko do polského území. Zadržel nás (mne s tatínkem, maminkou a bratrem) na ní polský strážce, který o cestě přátelství nechtěl nic slyšet. Mezitím, co se hádal s tatínkem, hromadili se za námi další čeští turisté a nakonec strážce drze obešli. Pochopil, že před přesilou nezbývá než kapitulovat, a rezignovaně zmizel v kosodřevině. Cesta přátelství měla fotogenický závěr – velikou ceduli s nápisem:

TURISTO POZOR!

ZDE KONČÍ CESTA ČESKOSLOVENSKO-POLSKÉHO PŘÁTELSTVÍ.

................................................................

VSTUP POUZE PRO ČS. TURISTY

WSTĘP TYLKO DLA TURYSTÓW POLSKICH

Mladý svět tenkrát (kolem roku 1968) tiskl na zadní stránce zvláště komické cedule a vyhlášky – zařadil i náš snímek neslavného konce Cesty přátelství.

Toto přátelství jsme měli příležitost osvědčit v době výjimečného stavu. Putovali jsme tenkrát se stany ve dvou bratrských dvojicích po hřebenu Polských Beskyd od Rače pro Babiu Góru. Každou chvíli se za námi přiřítili bdělí strážcové a opisovali si z našich občanek všechna možná data. (Asi na základě nějaké dohody byla v těchto místech hranice hlídána pouze Poláky.) Jednou jsme spali v místech, kde voda byla dostupná pouze na polské straně – dodnes mám v paměti, jak ostražitě jsme se k ní po setmění plížili. Konečně jsme dorazili na nádhernou vyhlídkovou horu Pilsko, která je nedaleko od hranic na slovenském území. S rozkoší jsme leželi na jejím temeni a kousek od nás si obdobně lebedili naši polští vrstevníci. Měli jsme ze svého místa lepší výhled k hranici, a tak nám neušlo, že do svahu od ní dusají, co jim síly a dech stačí, dva strážcové. Varovali jsme kolegy a ti stačili včas zmizet v houštinách. Za chvíli k nám dospěli potem zalití supící pohraničníci a tázali se, kudy odešli narušitelé hranic. Nemusím jistě říkat, kterým směrem jsme je poslali. Když jsme viděli, že jsou už dostatečně nízko, zavolali jsme na přátele a ti spěchali zpět za svou hranici. Uvažovali jsme, zda se také nemáme ztratit, ale pak jsme si řekli, že na našem území nám nic nemohou. Mlčky kolem nás přešli bez kořisti – snad je ani nenapadlo, že bychom mohli nebýt pohoršeni narušením posvátnosti hranice a drze je oklamat.

Pamatuji si z novin, že ještě asi rok po Listopadu měl jakýsi náš poslanec potíže, když si odskočil za hranici do chaty na pivo. V posledních letech mě ledacos zklamalo a ledacos příjemně překvapilo. Zkorzovatění hranic – snad už na věčné časy – patří do druhé skupiny.

Jan Novotný

Obsah Listů 4/2009
Archiv Listů
Autoři Listů

Jan Novotný

Korzo na hranici

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu