A. J. Liehm

Coming Out

Jeden z těch anglických idiomů, které si dávno (tenhle možná ne zas tak dávno) našly pevné místo v jiných jazycích a už je nikdo nemusí překládat. Jako třeba Happy Birthday to You, Fuck You atp. Pro všechny případy jsem se tentokrát obrátil na slovníky. „Zveřejnit“, „už nezakrývat svou orientaci, jmenovitě sexuální, třeba i politickou“. A dál celé stránky.

Včetně upozornění, že když se ten (ta) či onen (ona) odhodlají to come out, většinou jenom potvrdí, co se už dlouho, víceméně obecně, vědělo. Proto mě překvapilo, že Petr Uhl byl překvapen, když se Václav Havel rozhodl zveřejnit svou náklonnost k ODS, dokonce v jakési bisexuální kombinaci s Bursíkovými zelenými. Přišlo mi, že to přece věděl každý. Jen mi nebylo jasné, proč zrovna teď, a nechtělo se mi věřit, že jenom aby to snad pomohlo v nadcházejících volbách. I když v politice, nejen naší, je to spíš běžné.

Tak jsem hledal dál. Na jaře 1968 jsem v Literárkách uzavřel svůj dlouhý rozhovor s Havlem takto: „Havel vyjadřuje pocity své generace velice přesně, napříč politickou či jinou příslušností. Ba dokonce i té generace za ním. Kdo to nepochopí, prohrál v této zemi všechno a jednou provždycky.“ Řekl tenkrát mnoho zajímavého a já se ptám, zda měl už tenkrát pravdu – a má ji možná i dnes?

Nevím, viděli jsme se od té doby jen párkrát při oficiálních příležitostech a vyměnili několik zdvořilých slov. Nezbylo než se ptát a dál listovat. „Budete psát o Havlovi?“ ptal jsem se člověka blízkého redakci kulturního časopisu. „Proč?“ odpověděl. „Myslel jsem, že jeho coming out je důležitá kulturně politická událost.“ a zase: „Proč?“ Něco jsem pochopil, ale přece...

U jednoho z dnes nejcitovanějších světových filozofů Slavoje Žižka jsem našel: „Havel prostě jde za svým osudem a zaslouží pochvalu, že se nevyhýbal politické moci. Nelze se však nijak vyhnout závěru, že jeho život poklesl od vznešenosti k směšnosti.“ Není to příliš? říkám si. Přitom se rozhlížím po dějinách politiky a těch jejích představitelů zahleděných do sebe a přesvědčených jen o své pravdě (takových je asi většina, rozdíly jsou jen v míře). A vím, že přesně totéž zažily, třeba už i v tomhle století, Amerika, Anglie, zažívá Francie... Proč by Česká republika měla být výjimkou, proč Havel. Není pochopitelně sám.

Vracím se tedy k původním slovníkovým moudrostem: „Můj život – prohlašují ti, kteří své coming out mají už za sebou – se stal úsměvnějším, šťastnějším, otevřenějším. Pochopil jsem, že se to nemá odkládat. A je to jedno z nejtěžších rozhodnutí, a když jde o bisexualitu, je to ještě obtížnější, chce to ještě větší odvahu. Když ji však najdete, zjistíte, že musíte k témuž vychovávat i druhé...“ Věřím, že i Havlovi je líp, že udělal dobře a že bude i nadále vychovávat ostatní.

Protože však dobré konce jsou vždycky jen začátkem něčeho nedobrého, ozvala se vzápětí z Hradu píšťalka ohlašující, že faul neušel pozornosti: „Je třeba varovat, že ODS se zřejmě vyvíjí doleva.“ Tuhle kapitolu bude ovšem psát už někdo jiný.

Ani to však přece nebude překvapení.

A. J. Liehm

Obsah Listů 3/2009
Archiv Listů
Autoři Listů

A. J. Liehm

Coming Out

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu