Dagmar Vaněčková

Oprášená aféra?

Poměrně solidní rakouský týdeník Profil nezveřejnil 23. března na titulní straně fotografii nedávno zesnulého Helmuta Zilka z pozdní piety, ale když psal o jeho údajné špionážní spolupráci s československou Státní bezpečností. V souhrnu nešlo o příliš nová tvrzení, ale o nalezení „čerstvých důkazů“ z oprášených starých papírů. Už v předvečer otištění reportáže v Profilu se konalo ve veřejnoprávní televizi obvyklé nedělní fórum Im Zentrum, cele věnované staronovým obviněním Zilka. V prominentně obsazené rundě většina účastníků více či méně důrazně odmítala jeho označení za špióna. Vdova po Zilkovi, známá zpěvačka Dagmar Kollerová, dokládala ve své interpretaci jeho neviny takřka stálou přítomnost po jeho boku. Vehementně se Zilka zastal jeho dlouholetý spolupracovník na vídeňském magistrátu Kurt Scholz. Zároveň se ohradil proti útokům korespondenta Süddeutsche Zeitung Michaela Franka, který Zilka vylíčil jako upovídaného, velmi sdílného, a tudíž využitelného pro získávání informací. Právě tyto noviny rozvířily špionománii vůči Zilkovi, až mu nebyl udělen Řád bílého lva. Bývalý český velvyslanec a ředitel Diplomatické akademie ve Vídni, spisovatel Jiří Gruša se znalostí věci označil Vídeň za významné sídlo rezidentur čs. i sovětské rozvědky; podle něho zde působilo i padesát agentů z tehdejšího Československa. Gruša se nedomnívá, že Zilk byl špion. V podobném duchu se snažil přiblížit atmosféru studené války i rakouský historik Stefan Karner, zmínil, že rezidentura KGB existovala nejen ve Vídni, ale i v Salcburku. Ze spolupráce s KGB bylo obviněno 150 Rakušanů, z nich 80 rehabilitováno. Konstatoval, že mezi historickou vědou a žurnalistikou panuje v názorech na tehdejší dobu dosud velká mezera. Letitý Zilkův přítel a jeho někdejší šéf v rakouské televizi Gerd Bacher by považoval za krutou pravdu, kdyby se vznesená obvinění potvrdila. Rakouská policie na začátku 90. let věc šetřila a uzavřela; do její pravomoci patří případná nová šetření. Přítomný šéfredaktor Profilu Herbert Lackner ilustroval na kopiích dokumentů, převzatých nově z Prahy, že Zilk byl veden pod krycím jménem Holec, spolupracoval s čs. tajnými službami jako agent v letech 1965–1968 a podle stvrzenek dostával peněžité odměny. Nejen Profil, ale i deníky jako Der Kurier, Die Kronen Zeitung a další opíraly své referáty především o zprávy z českého tisku. Podle názorů některých účastníků debaty mohlo jít o různá falza, jimiž si pracovníci StB, případně rozvědky, vylepšovali obraz své činnosti a nejednou i vlastní rozpočet. Významné svědectví v Zilkův prospěch vyslovil už během první veřejné kampaně na počátku 90. let Ladislav Bittmann, původně diplomat čs. velvyslanectví ve Vídni a zároveň dezinformátor ve službách KGB, který po roce 1968 emigroval do Spojených států. V současné kampani se moderátor ZIB 2 (druhé večerní zpravodajství ORF) telefonicky spojil s Bittmannem v USA, aby se dotázal na jeho názor, a dostalo se mu jednoznačné odpovědi: Zilk nebyl špion, žádné peníze nedostával.

Pozůstatek akt rakouské Státní policie v podobě mikrofilmu z podzimu 1968 náhle objevil v rakouském Státním archivu jeho pracovník Rudolf Jeřábek. Zilk podle tohoto pramene nebyl agentem, ale informátorem, přesněji vzato partnerem v politických rozhovorech o názorech Bruna Kreiského a Kurta Waldheima. Motivem měla být snaha podpořit pražský reformní kurs a samozřejmě nepoškodit zájmy Rakouska. O podrobnostech těchto archivních záznamů referoval vídeňský deník Der Standard, v němž fundovaný komentář publikoval 29. 10. vedoucí Ústavu pro soudobé dějiny Vídeňské univerzity Oliver Rathkolb a předtím svůj názor rovněž zveřejnila Barbara Coudenhove-Kalergiová.

Nynější vídeňský primátor Michael Häupl řekl o svém předchůdci Helmutu Zilkovi: „Byl jedním z prvních politiků, který otevřel dveře k našim východoevropským sousedům.“ Lze předpokládat, že v první řadě myslel Československo. Vztahy mezi Českou republikou a Rakouskem jsou dnes až na některé drobné nepříznivé stereotypy na vzácně harmonické úrovni. Mediální i jiné aféry či skandály je sotva mohou významně poškodit. Tím spíše, že jak donedávna blahobytné Rakousko, tak i dynamicky se rozvíjející Česká republika dnes čelí hrozbám světové hospodářské krize.

Dagmar Vaněčková

Obsah Listů 3/2009
Archiv Listů
Autoři Listů

Dagmar Vaněčková

Oprášená aféra?

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu