Dvouměsíčník pro kulturu a dialog
Česká, respektive Československá televize už má za sebou slušných pár let historie, na rozdíl od mladších kanálů pamatuje nejen roky svobody, ale i totality, kdy ještě svět na Východě i Západě vypadal jinak. A zdá se, že si toho dovede cenit. Co chvíli běží na jejích kanálech staré zprávy, letité kulturní i další pořady. Posledně bylo (15. května) k vidění vystoupení mladého Jiřího Korna s rockovou kapelou, podle svisle pruhovaného pozadí ve studiu a typických brýlí moderátora ze začátku sedmdesátých let. Hráli pěkně. Co mě však upoutalo nejvíc, byl zvuk, který se ozval, když na obrazovce zazářil nápis „konec“. Ačkoliv pro to nebyl žádný důvod, nejvíc byl podobný startu raketoplánu z nějaké orbitální stanice v béčkovém sci-fi filmu. Šlo o syntetické psychedelické „vžummm“, jakých se tehdy – nejen v televizi – dala slyšet spousta.
Žánr science-fiction už dnes ani zdaleka není tak populární, jako byl v 60., 70. A 80. letech. Proč? Protože tehdy byli lidé mnohem více drážděni vesmírem. Dva nejsilnější superstáty závodily v jeho dobývání a nikdo nevěděl, kde se jejich agon zastaví. Sci-fi se obyčejně považuje za literární žánr, ale je tomu skutečně tak? Neovlivnil technologický pokrok v mrazivém vzduchoprázdnu kulturu plošně? Vzpomeňme na všechny filmy Stanleyho Kubricka, hudbu Pink Floyd a Led Zeppelin, brutalistickou architekturu, interiéry schovávající všechnu možnou cihlu a zeď za desky z překližky, tolik evokující prostředí kosmické lodi (věž na Ještědu!). Dokonce i móda nebyla nepodobná uniformám z TV série StarTrek. Anebo naopak? Proudy kulturních žánrů jsou jedny z nejzáhadnějších aspektů člověka, protože je mnohý tvoří, ale nikdo neřídí, a nikdo o tvoření neví... až zpětně. A pak si můžeme v televizi zavzpomínat, jak to vypadalo, když si svět mohl vykroutit krk a vyvalit oči, jak koukal do hvězdných dálek.
Ondřej Vaculík:
Člověk jménem Rour
Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem
Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát
Anna Militzová:
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse
Jurij Andruchovyč:
Rekreace aneb Slavnosti Vzkříeného Ducha
Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze Ženevy
Jiří Weil:
Štrasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?
Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.
Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!
Mapa webu - přehled článků a struktury webu.
Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.
Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu
Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce.
Statistiky.
