Marcela Hutarová

Z ostudy kabát?

V souvislosti s chybami v působení našich státních a veřejných institucí na mezinárodním i domácím poli se velmi často objevuje slovo ostuda. Uveďme alespoň dva příklady. V rozhovoru s bývalým hradním kancléřem Ivanem Medkem v Lidových novinách je případ Čunek v titulku, i když s otazníkem, označen za největší ostudu české společnosti. Časopis Týdeník Rozhlas vyzývá čtenáře k účasti v novém Hyde parku takto položenou otázkou: „Zvládají Češi vedení sedmadvacítky, nebo to vypadá, že si uřízneme ostudu?“ Přitom obraty „dělat ostudu“, „utržit ostudu“ patří spíše k popisu nevhodného osobního jednání. Vyskytují se často i ve slovníku rodičů a učitelů, kteří nabádají děti, aby se chovaly slušně a „nedělaly ostudu“. Výraz je takto zatahován do jiné roviny a dotýká se tak celé naší veřejnosti, jíž se takovým označením dává punc nedospělosti. Kritika spojovaná u nás s „ostudností“ a její přijímání vychází z nejistoty, podceňování, přikrčenosti a sebemrskačství, o jejichž překonávání by právě novinářská obec měla usilovat. K této mentalitě bezesporu přispívají svými pořady i velmi sledovaná televizní média, ovlivňující smýšlení lidí. Jmenujme namátkou publicistický pořad Ta naše povaha česká. Bývá jednostranně kritický a probírá často jevy, které jsou obvyklé i jinde ve světě, zde se ovšem vytýkají domácímu etniku. Sám název pořadu, připisující je de facto národnímu charakteru, je z tohoto hlediska nevhodný; podporuje nedostatek sebevědomí, a tu se pak slovo ostuda hodí.

Marcela Hutarová

Obsah Listů 3/2009
Archiv Listů
Autoři Listů

Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu

Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.

Marcela Hutarová

Z ostudy kabát?

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu